Práce na počítači

9. 8. 2016 / František Řezáč

Měl jsem na závěr svého pracovního života možnost využívat počítače v konstrukci parních turbn tehdy ještě podniku Škoda Plzeň, jak se o tom píše v tomto článku. Když jsem do turbin v roce 1996 (!) přišel byl jsem škovován tím, že to tam v konstrukčních kancelářích vypadalo jako v šedesátých letech. Regály s katalogy, desítky rýsovacích prken, čpavkem páchnoucí kopírny výkresů, starý nábytek. Měl jsem již z počátku let osmdesátých jisté zkušenosti s tehdy zaváděnými CAD (computer aided design) systémy a po práci v jiném oboru jsem se - mylně - domníval, že uvidím na svém novém pracovišti něco pokročilejšího. Ale bylo tam jen pár zastaralých PC, které tam zanechala firma Siemens po neúspěšném pokusu o fúzi se Škodovkou v Plzni.

Změna nastala až s příchodem ředitele, který je velmi známou osobností a jmenuje se M.R., po roce 2000. Firma nakoupila nejmodernější software i hardware americké provenience a pro nás, konstruktéry, nastala tvrdá doba asi dvou let učení. Školitelé byli mladí inženýři do třiceti let a žáci byli z velké části střední a starší generace. Mnozí to neunesli a tak šli dělat jinam nebo odešli do předčasného důchodu. Další čerstvý vítr přinesli do konstrukčních kanceláří mladí spolupracivníci, kteří už to, co my jsme se pracně učili, uměli už ze školy. Zavedené "kádrové" postupy se zcela zhroutily. Jakmile si mladí osvojili obor parních turbín, nemuseli postaru čekat, až některý vedoucí odejde do penze nebo umře. Ti nejschopnější se stali vedoucími oddělení za relativně krátkou dobu jednoho až dvou let. Nemůžu zde popisovat, jak práce konstruktéra na počítači vypadá. Pro mne to byla úžasná zábava, do práce jsem se těšil a zůstával často i přesčas, zcela dobrovolně. Pro hlubší informaci může laskavý čtenář sáhnout například sem.

Hlavním problémem je dnes v ČR získat pro studium strojního inženýrství a moderních CAD/ CAM sytémů dostatek nadaných(!) studentek a studentů. Strojní falulty nemohou být odkladištěm těch, kteří se na jiné obory nedostali. Práce konstruktéra vyžaduje talent jako třeba herectví či malířství.

Dále je třeba zdůraznit, že pro konstrukční kanceláře kdekoli na světě není problém zadávat práci kamkoli jinam, kde je dost vzdělaných konstruktérů, například do Indie, což jsme si vyzkoušedli už před desíti lety v praxi. Snad pak už není třeba zdůrazňovat jazykovou vybavenost, kde je angličtina samozřejmostí a další světové jazyky mnohdy nutností.

Řešení je jednoduché: konstruktéry pořádně zaplatit. Pak budou zbytečné všelijaké noci vědců, idiotské a infantilní expozice v různých techmániích a podobně. Příklady a peníze táhnou nejlíp.

Vytisknout

Související články

Obsah vydání | Čtvrtek 11.8. 2016