9. 8. 2016
Velkým problémem, kterému čelí školství, je, že poté, co zesystematizovalo středoškolské i vysokoškolské vzdělání tak, aby produkovalo standardního neoliberálního zaměstnance, přicházející technologické změny činí velmi nejistým, co bude budoucí zaměstnanec dělat.
V raných etapách informační technologie je zapotřebi maximalizovat lidský potenciál celé populace. To byl předpoklad, na jehož základě se západní země rozhodly nechat studovat až 50 procent osmnáctileté populace na vysokých školách a odstranit sociální bariéry, které tomu bránily, píše Paul Mason v rámci jinak poněkud neplodné současné britské diskuse o středních školách.
Avšak v éře rozvinuté informační ekonomiky, která nadchází, potřebujeme více. Vizionářský ministr školství by dnes uvažoval o nutnosti radikálně restrukturalizovat dnešní školství.
Do roku 2050 budou 47 procent dnešních pracovních příležitostí dělat automaty. Nepůjde jen o málo kvalifikovaná zaměstnání, ale také o právníky, lékaře a o tvůrčí pracovníky. Avšak automatizace pracovních procesů, vytvořených lidmi, je jen jedním z problémů, jemuž čelíme. Jiným je vznik umělé inteligence.
V každé etapě zničí informační revoluce pracovní místa. Avšak jakmile začne být umělá inteligence stabilní a spolehlivá, práce začne být, pro podstatný počet lidí, uměním dávat počítači rozumné a náročné otázky.
"Propast" v ekonomice jednadvacátého století bude mezi pracemi, pro které budete potřebovat člověka, a pracemi, pro něž člověka potřebovat nebudete. Ta práce, která ještě bude k dispozici, bude buď rozdělena férově, anebo - podobně jako dnes je tomu v Británii s herectvím a s novinářskou prací - obsadí nejlepší místa jen absolventi soukromých škol.
Kdyby tomu britská premiérka rozuměla, udělala by radikální kroky: zrušila by většinu zkoušek, zrušila by vynucovací inspekční režim ve školách a zrušila by většinu povinných celostátních učebních osnov.
Za posledních labouristických a konzervativních vlád byly školy v Británii vyhnány do kvasi-soukromého sektoru a začaly vynucovat uniformitu.
Osoby, jaké typicky produkuje uniformní a vynucovací školský systém, se umějí dobře chovat, umějí se dobře vyjadřovat, jsou gramotní a nudní. Takoví lidé nejsou dobře vybaveni pro období revolučních technologických změn.
Pokud se ještě pamatuju na školu, vzpomínám na dlouhá, horká odpoledne, kdy jsme diskutovali o Othellovi, o tvorbě ledovců, o anatomii žáby a o anexi Sudet. Nevzpomínám si, že bychom se učili "na zkoušku". Bylo by to také zbytečné, protože zkoušky byly také nepředpověditelné a individualistické - a zkoušející měli nařízeno, aby vysoce hodnotili schopnost řešit problémy a tvůrčí nadání.
Cílem nejlepších škol je individualismus, tvůrčí jednání a intelektuální stimulace - školy to bohužel dnes často dělají navzdory systému zkoušení, známkování a inspekcí.
Velkým problémem, kterému čelí školství, je, že poté, co zesystematizovalo středoškolské i vysokoškolské vzdělání tak, aby produkovalo standardního neoliberálního zaměstnance, přicházející technologické změny činí velmi nejistým, co bude budoucí zaměstnanec dělat.
Nejlepším způsobem, jak si poradit s nejistotou, je rozrůzněnost. Školství musí být osvobozeno.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout9.8. 2016 / František Řezáč
Měl jsem na závěr svého pracovního života možnost využívat počítače v konstrukci parních turbn tehdy ještě podniku Škoda Plzeň, jak se o tom píše v tomto článku. Když jsem do turbin v roce 1996 (!) přišel byl jsem škovován tím, že to tam v konstrukč...