Pokud někdo bojuje s rasismem a xenofobií, můžeme se ho zeptat, co vybojoval

Intelektuální přezíravost "renomovaného" média?

16. 6. 2016 / Pavel Urban

Pan Kartous píše, že se Britské Listy nezměnily. Stále vytváří opozici k dominantnímu diskursu, podobně jako v dobách primitivního antikomunismu. Dejme tomu. Jenže v případě antikomunismu šlo skutečně jen o jeho primitivní formu. To, že éra komunismu je vykreslována negativně samo o sobě nevadilo.

Naproti tomu dnes je opozicí nejen primitivní forma xenofobie či rasismu, ale jakákoli pochybnost o správnosti přijímání uprchlíků. Je to něco podobného, jako kdyby BL zaujaly ve věci antikomunismu podobné stanovisko, jako Haló noviny. To by ovšem změna BL byla.

Je hezké, že pan Čulík nechce urážet své čtenáře vyvoláváním nenávisti a hysterickým rasismem. Pokud jde o mě osobně, mě vyvolávání nenávisti a hysterický rasismus nijak neuráží. Co mě jako čtenáře uráží, jsou pochybnosti o mé schopnosti tyto věci rozeznat.

Otázka také je, co je to vlastně xenofobie a co je rasismus, případně rasismus hysterický. Respektive kde začínají a kde končí. Pokud bych měl brát pana Čulíka vážně, pak v "normální zemi", jako je Británie, by The Sun měl být už zakázaný a jeho editoři "za mřížemi za trestné činy šíření poplašných zpráv a vyvolávání iracionální nenávisti ve společnosti". K ničemu podobnému se ale evidentně neschyluje. 

 Možná, že mezi standardním britským bulvárem a panem docentem Konvičkou existují jisté rozdíly. Ty ale nebyly na stránkách BL nikdy popsány. Pokud by popsány byly, pak by se naskytla otázka, zda opravdu všichni odpůrci islámu v České republice chtějí mlít muslimy do masokostní moučky. Nebo jestli se mezi nimi nachází i lidé, kteří mají obavy z podobných problémů, jakým v souvislosti s muslimy a uprchlíky čelí západní státy. Problémy, které existují jen ve fantazii rasistů a xenofobů. Ale přesto kvůli nim máme být solidární se Západem a přijmout politiku kvót.

BL zjevně patří k "renomovaným" periodikům, které se skutečně či domněle primitivními médii a jejich čtenáři zásadně nezabývají - a pak, s prominutím, čumí jak tele na vrata, když tón těchto periodik udává veřejnou diskusi a většina lidí na skutečně či domněle racionální argumentaci kašle. V České republice i v Británii. To se pak těžko divit názoru některých Britů, že experti jsou k ničemu. Ano, britský premiér má pravdu, že bez expertů nepostavíte železnici. Ale stavitelé železnic obvykle neřeší, jestli jsou problémy při jejich stavbě intelektuálně primitivní.

Podle pana Kartouse se česká média nacházejí ve srabu. "Jsou média, která se zcela jednoznačně proměnila v levné vývařovny dogmat s nejnižším společným jmenovatelem a servírují je v XXL porcích zahlcenému publiku. ... Místo konfrontace s částí publika, které by nesneslo nabourávání sdíleného dogmatu, se raději vyhnout informacím a názorům na toto téma, čímž ovšem přenechávají celý mediální časoprostor převažujícímu hysterickému diskursu."

Vyhýbat se konfrontaci se sdíleným diskursem a přenechávat mu tak mediální časoprostor mohou ovšem i média, které tomuto diskursu oponují. Stačí donekonečna opakovat pořád to samé, polemizovat s českými následovníky Julia Streichera (šéfredaktor zmíněného Stürmera) a nezaregistrovat, že hlavní proud české diskuse o uprchlících a islámu se nachází někde jinde. Konkrétně: polemizovat s masokostní moučkou pana docenta Konvičky je snadné. Polemizovat s třeba argumenty pana expastora Dana Drápala už tak jednoduché není.

Pro pana Čulíka to jednoduché bude; je to rasismus a xenofobie, o takových argumentech nemůžeme, a tudíž ani nemusíme, vůbec uvažovat. Případně připomeneme, že "většina muslimů na Západě je plně integrovaná", takže žádné nebezpečí nehrozí. Takovýto postoj ale zase nemá daleko k levné vývařovně dogmat. Věci jsou totiž vždy složitější (aspoň v tom má BL pravdu). Jak víme z historie, vzájemná integrace "rozdílných" není do budoucna dostatečnou zárukou před vzájemnou genocidou. Kvůli podobným zkušenostem nemusíme ani na Blízký východ, ani na Balkán.

Bývaly doby, kdy jsem do BL psal i já. Pan Čulík moje texty buď zveřejnil nebo mi napsal, že je nezveřejní. Někdy uvedl i proč. Před jistým časem ale komunikaci se mnou beze slova vysvětlení zcela přerušil. Nevím, kolika lidem tohle udělal; ale mám pádný důvod předpokládat, že ne všichni autoři, kteří přešli od Britských Listů k Parlamentním, tak učinili jen kvůli větší čtenosti.

Podle pana Čulíka je to ale jejich (případně můj) problém. Nikoli problém šéfredaktora, který při každé příležitosti zdůrazňuje, jak jeho noviny čelí rasismu a xenofobii v České republice. Je pravda, že "čelit" je sloveso nedokonavé, od kterého nelze odvodit dokonavou formu. Pokud někdo bojuje s rasismem a xenofobií, můžeme se ho zeptat, co vybojoval nebo co vybojovat hodlá. Toho, kdo problémům "čelí", takovouto otázku položit nelze. Sloveso "čelit" tak může být synonymem pro to, co lidé z byrokratických organizací znají jako "vyvíjení činnosti".

Že takovýto "sociologický experiment" vede v případě novin k poklesu čtenosti je výsledek spíše očekávaný, než zajímavý.

Vytisknout