Většina indicií naznačuje, že v Orlandu nezabíjel islámský terorista

16. 6. 2016 / Daniel Veselý

Omar Mateen, vražedný střelec z Orlanda, který za sebou zanechal 50 mrtvých, byl patrně latentní homosexuál ZDE, který se nedokázal vyrovnat se svou sexuální orientací a trpěl psychickými problémy. Nesnášel nejen gaye, ale projevoval se i jako rasista, tyran a bigot. Tyto povahové rysy posílené Mateenovou majetnickou povahou a zálibou ve zbraních redaktorka on-line magazínu Salon Amanda Marcotte trefně označila za toxickou maskulinitu ZDE. Marcotte píše, že toxickou maskulinitu asi nejlépe vystihují pocity strachu a nejistoty, jež bývají zakrývány touhou vlastnit střelné zbraně, jejichž prostřednictvím pak daný subjekt řeší své problémy.

Mateen, jak již bylo uvedeno, patrně velice těžko nesl, že je (či by mohl být) homosexuál, a skutečnost, že byl vychováván jako muslim, jeho frustraci o to více prohlubovala.

Narazil jsem na nejeden zajímavý text, jenž se touto kauzou a osobnostním profilem masového vraha z Orlanda zabývá. Autor tohoto článku ZDE se zamýšlí nad motivem, který Mateena přinutil vzít do ruky poloautomatickou pušku a usmrtit tolik nevinných lidí. Podle něj si byl vrah dobře vědom toho, že bude během svého běsnění zabit, a mohl dílo zkázy uskutečnit proto, aby se zbavil svých tísnivých a nesnesitelných pocitů. A pokud cítil tak hlubokou potřebu pohřbít svou vlastní homosexualitu, dávala by smysl domněnka, že vše navlékl tak, aby to vypadalo jako teroristický akt, jímž se dle očekávání bude chlubit Daeš. Autor textu míní, že šlo o de facto rozšířenou sebevraždu.

Tato hypotéza (a jde samozřejmě pouze o hypotézu) dává vcelku smysl, neboť machistický střelec z Orlanda mohl svou věrnost tomuto teroristickému kultu při svém řádění slíbit proto, že jde o sofistikovaný způsob, jak zamaskovat své nejniternější strázně, za něž se hluboce styděl.

Specialista na Blízký východ a islám Juan Cole předkládá sedm důvodů, proč není možné Omara Mateena považovat za radikálního islamistu ZDE. Jestliže podle řady svědectví Mateen často vysedával v gay klubu Pulse, seděl osamoceně u stolu a pil alkohol, nejednou přebral a choval se hlučně a agresivně - tak tímto způsobem se někdo, kdo slíbí věrnost Daeši, rozhodně neprojevuje. Cole píše, že nevyrovnaní mladí američtí křesťané, kteří chtějí vykonat něco „velikého“, co končívá masovou vraždou či sebevraždou, se často ztotožňují s Kukluxklanem, neonacismem či křesťanským fundamentalismem v zoufalé snaze dát své marné existenci vyšší smysl. Totéž platí pro mladé narušené muslimské muže, kteří svá ega posilují prostřednictvím Al-Kájdy nebo Daeše.

Autor uvádí, že džihádisté nepijí alkohol, nevymetávají bary, zejména pak podniky pro gaye, neshánějí potenciálního partnera přes gay seznamku a obvykle nechodí hladce oholeni; džihádisté coby sunnité nesnášejí šíity, a nemají tedy styky se šíitskými skupinami, jako je Hizballáh ZDE, ani nevyjadřují touhu, aby nemuslimská policie zaútočila na jejich manželky ZDE. Cole píše, že Omar Mateen byl narušená osobnost, pravděpodobně byl vychováván v nacionalistickém duchu (jeho otec se hlásí k paštúnskému nacionalismu) a neměl vůbec ponětí o tom, co je džihádismus. Autor se rovněž pozastavuje nad tím, že se Mateen během svého života k žádné islamistické skupině nepřidružil; ve skutečnosti ani pořádně nevěděl, jaký je rozdíl mezi sunnity a šiíty.

Shora uvedené argumenty tedy podtrhují skutečnost, že Omar Mateen, ač během svého vražedného útoku vzýval Daeš (a podle poznatků FBI v minulosti podporoval Al-Kájdu a Hizballáh ZDE, tedy dvě antagonistické skupiny, které proti sobě v Sýrii bojují, což dokazuje, že pachatel nechápal, jaký je rozdíl mezi sunnity a šíity), nejednal na základě své náboženské víry. Člověk navíc nemusí být islamista na to, aby chodil do mešity. Ostatně ani v případě samozvaného křesťana Andrease Breivika nikdo nepátral po tom, zda pravidelně navštěvoval kostel. A pokud masovou vraždu v Orlandu odsuzují sami muslimové ZDE, mělo by nás znepokojovat, že si ji pochvaluje baptistický kněz, jenž dokonce vyjádřil lítost nad tím, že nebylo zavražděno více „sodomitů.“ ZDE

Teze o islámském terorismu v Orlandu bohužel hraje „politicky“ do karet dvěma kandidátům na úřad amerického prezidenta. Ačkoliv Donald Trump se sprostým způsobem snaží z této tragédie vytěžit maximum, pozadu nezůstává ani Hillary Clintonová. Oba kandidáti se shodli na tom, že je třeba zintenzivnit bombardování pozic Daeše v Sýrii a Iráku, a to navzdory tomu, že nebyla prokázána žádná vazba mezi Omarem a těmito džihádisty ZDE . Nic na tom, že Obamovou administrativou vedená letecká kampaň, která trvá téměř dva roky, Daeš zásadním způsobem neoslabila – nadto podle nezávislých zdrojů při ní bylo usmrceno 2900 a 4000 civilistů, kteří se nepodíleli na násilnostech ZDE.

Je proto ironií osudu, že za otřesný zločin Omara Mateena budou pykat opět obyčejní muslimové (primární oběti teroristického Daeše), ať již do Oválné pracovny vkročí Donald Trump, nebo Hillary Clintonová.

Vytisknout