Mediální manipulace je v médiích vnímána jako banální jev
Normalizace nenormálního
16. 6. 2016 / Bohumil Kartous
Zkuste se zeptat českých novinářů, co si myslí o vyhrožování vedení redakce zpravodajství TV Prima reportérům, že pokud nebudou psát podle "not", budou vyhozeni. Překvapivě se setkáte s tím, že nejsou nijak překvapeni. Pravděpodobně se s tím už také setkali, jinak si to lze těžko vysvětlit. Ohledně tématu imigrace je to jaksi ještě více pochopitelné: je to taková malá normalizace, kdy se lež stává zdravým selským rozumem a nerozumné by naopak bylo proti ní vystupovat. Jak za této situace docílit vyváženého mediálního obrazu, na který poukazují Michal Musil a Pavel Urban?
Jak jsem uvedl dříve, Britské listy nepopírají fakt, že radikální islamismus je spouštěčem nebo magnetem teroristů, kteří mohou jednat skutečně v přesvědčení, nebo častěji v nahodilé afiliaci k něčemu, co podle nich reprezentuje odpor ke světu v němž nechtějí žít, jako tomu pravděpodobně bylo v případě šílence Omara Mateena, jenž zabil 49 lidí v nočním klubu v Orlandu.
Uprostřed českého mediálního proudu je ale vytvářen zcela jiný obraz. Česká média většinou rezignovala na elementární vztah ke skutečnosti a začala mocně přikrmovat simulakrum, které si české společnost začala hýčkat. Co na tom, že se v USA velmi opatrně zkoumá, jaký vztah měl útočník z Orlanda k Islámskému státu? MF Dnes zcela bezostyšně napíše, že "zabíjel Islámský stát".
Desítky titulků českých médií asociují islám s terorismem či uprchlíky s terorismem a dělají tak jen proto, že od toho očekávají větší čtenost, sledovanost či návštěvnost. Tragikomická figura Miloše Zemana dostává prostor v médiích z prosté vypočítavosti: vzbuzuje zájem, stejně jako vzbuzuje zájem Donald Trump v USA, a proto tamní média dávají těmto lidem, kteří jsou ochotni kvůli kontroverzi popřít elementární soudnost, prostor, proto je exponují.
V této situaci lze pouze disentovat a ukazovat skutečnost v odlišných souvislostech než političtí a mediální populisté. Je možné, že některým čtenářům a autorům Britských listů vadí převaha tohoto disentujícího tónu. Dá se ale předpokládat, že ve většině odešli ti, kteří upřednostňují normalizaci před skutečností, alespoň podle nepochopitelných výlevů jejich reprezentantů v reakcích na články, případně na sociálních sítích. Těch rozumných věru mnoho není.
Britské listy si nemohou klást za cíl nějaké Key Performance Indicators, po nichž se v souvislosti s rasisme a xenofobií ptá Pavel Urban, nejsou PR agentura a nevedou účelovou kampaň. Jsou kritickým médiem a snaží se tuto roli naplňovat. Je možné, že to nedělají přesvědčivě. V mediálně normalizovaném světě to ani není možné. Vytvářet disent má smysl samo o sobě.
Vytisknout
Související články
23.6. 2016 / Bohumil Kartous
Lidé se bojí. To je nejčastější zdůvodnění toho, proč společnosti Visegradu v drtivé většině zastávají odtažité, izolacionistické postoje a oživují defenzivní nacionalismus. Mají existenční starosti, mají strach ze světa, který se mění příliš rychle,...
16.6. 2016 / Pavel Urban
Obrázky muslimů v podobě skřetů z Pána prstenů opravdu připomínají nacistický časopis der Stürmer. Ale tento časopis byl ve Třetí říši výjimkou a bez osobní Hitlerovy podpory by vycházet nemohl. Antisemitismus nacistických špiček i standardní nacisti...
12.6. 2016 / Jan Čulík
Britské listy nikdy nebudou urážet čtenáře tím, že by je, tak jako třeba Parlamentní listy, pro peníze manipulovaly hysterickými lžemi o údajném ohrožení ze strany uprchlíků a jiných kultur. Rasismus, xenofobie a vyvolávání nenávisti - to jsou skuteč...
11.6. 2016 / Michal Musil
Se zájmem jsem si přečetl poslední úvahu pana Kartouse, v níž mimo jiné konstatuje úbytek čtenářů i přispěvatelů Britských listů. Nechci rozporovat jeho argumenty, spíš k nim chci z pozice dlouholetého čtenáře (a příležitostného symbolického pod...
11.6. 2016 / Bohumil Kartous
Michal Musil píše, že se Britské listy změnily. Nemyslím, že se změnil deník. Ten vždy v podstatě reagoval na to, co se děje ve zbytku mediální krajiny. Tam se nyní, jak jsem snažil popsat, děje zčásti vysoká míra prostituce s dominantním veřejným po...