Odrazují Britské listy kriticky uvažující čtenáře?

11. 6. 2016 / Michal Musil

Na tématu migrační krize se to projevuje nejotevřeněji (ale platí to myslím obecně). Opravdu neexistuje možnost věcné diskuse o migrační krizi? Zdá se, že na BL nikoliv (čímž nechci říci, že znám české médium, kde se jí daří). Na BL, je zjevně měřítkem přijatelnosti názoru jeho soulad s šéfredaktorovou (dle mého mínění nerealisticky idealistickou, laicky naivní) interpretací jednoho z ustanovení konvence o uprchlících. 

V čem je potom ale váš způsob referovaní odlišný od toho na TV Prima (kromě opačného znaménka)? Kdysi pan Čulík propagoval zásadu, že čtenář by neměl poznat názor novináře na problém o němž referuje, učil nás, že správný žurnalismus je antipodem aktivismu.

 Opuštěním této zásady změnil koncepci BL. Je to jistě jeho právo, ale zjevně to má své důsledky i z hlediska atraktivity BL pro čtenáře i autory. Nyní tak místo druhdy podnětných výměn argumentů v názorových článcích a analýz (čest některým textům pana Dolejšího) velkou část obsahu tvoří výběr z Guardianu a přetiskování twitterových glos. 

To je ale, alespoň pro mne, málo atraktivní. Výběr z Guardianu (a dalších novin) vám dnes Google servíruje automaticky na úvodní stránku chytrého telefonu (a bez zavádějících doplnění, budících v čtenáři české verze na BL dojem, že jsou součástí původního textu) a pokud budu chtít vědět co si právě myslí Andrew Stroehlein, přidám si ho prostě mezi oblíbené na twitteru rovnou... 

Souhlasím s panem Kartousem, že Parlamentní listy jsou žumpa, ale řadu autorů, které jsem chodil číst na BL teď prostě nacházím tam. Nevím čí je to vina, ale nemyslím si, že je to čistě otázka nadbíhání vkusu sociálními sítěmi "zblblého" čtenářstva. Hrát roli v poklesu čtenosti BL může i to, že tón vašich komentářů je prostě pro řadu čtenářů někdy až urážlivý. 

Ať se na mne pan Čulík nezlobí, ale povinnost států přijímat uprchlíky dle ženevské úmluvy prostě není "faktem" ve stejném smyslu jako je faktem existence sov. Bavíme se přece o právním ustanovení, které vždy bude (jako ostatně každý komplexnější předpis) předmětem nějakého výkladu (a např. interpretace toho co je "bezpečná země" není, při vší uctě, v pravomoci HRW nebo redakce BL; ano, BL na to mohou mít vyhraněný názor, ale to už se pak nebavíme o "faktech"). 

Obdobně, delegitimizovat diskusi ohledně funkčnosti multikulturalismu a kompatibility islámu se západní civilizací obviňováním z omezenosti, xenofobie a rasismu je projevem arogance, na kterou řada čtenářů může reagovat odchodem. Ne proto, že by jim více konvenovala konzumace textů potvrzujících jejich předsudky, ale prostě proto, že dryáčnická diskuse na Parlamentních listech je pořád intelektuálně zajímavější než povýšené mentorování BL. 

Soudím tak podle sebe. Považuji se za člověka velmi otevřeného argumentaci a ochotného ke změně názoru. Troufám si tvrdit, že nejsem omezený xenofob. Vystudoval jsem západní univerzitu, pracovně trávím hodně času ve světě (východní Evropa, Kavkaz, Turecko, Indonesie), kde mám spoustu přátel různých ras a vyznání. Moje manželka je Turkyně, čili i v širší rodině mám i nějakého toho muslima. Prostě téměř sluníčkář, že? 

Poměřím-li ale svoje názory s linií tak autoritativně prezentovanou BL, zjišťuji, že jsem asi amorální blb a navíc rasista, děkuji pěkně. Prosím nechápejte mne špatně, nevolám po "vyváženosti" typu diskuse 10 minut nacista vs. 10 minut žid, jako je tomu na Parlamentních listech. Ale aktivisticky (tudíž nekriticky) razit jediný názor (i kdyby byl stokrát morální) prostě dle mého není správná cesta, tedy pokud chcete dlouhodobě provozovat respektovaný deník. Koneckonců i ten váš oblíbený Guardian, o jehož ideologické vyhraněnosti není třeba diskutovat, dává prostor různým názorům. Proč tedy nejít touto cestou?

Vytisknout