Financial Times: Británie musí zůstat v EU

16. 6. 2016

V sázce je nejen často problematický vztah Británie k Evropě, ale také soudržnost Západu. Hlasování pro Brexit by bylo nezvratitelné, byla by to těžká rána liberálnímu světovému pořádku, který vznikl po roce 1945. Hazardní hra Davida Camerona s referendem se ukázala být marným pokusem odstranit konflikty ve vládnoucí Konzervativní straně. Kampaň před referendem rozdělila zemi. Emoce zvítězily nad fakty. Znovuzrození populisté zuří proti establishmentu. "Lidé v této zemi už mají plné zuby expertů," vyjádřil se Michael Gove.

Odchod Británie z EU by vážně poškodil britskou ekonomiku. Konstruktivní angažmá je životně důležité v době, kdy Evropa čelí hrozbám islamistického extremismu, migrace, šíření ruské moci a globálnímu oteplování. Všechny tyto problémy mohou být řešeny jen kolektivně, píše se v redakčním komentáři renomovaného britského hospodářského deníku.

Předvolební kampaň k referendu je bojem mezi soupeřícimi hodnotami: mezi liberálním internacionalismem a scvrklým nacionalismem, mezi otevřeným obchodním systémem a marginalizací. Právě proto britští spojenci - od Austrálie přes Japonsko až k USA - jednohlasně podporují setrvání Británie v EU - a proč jsou Marine Le Pen a Donald Trump pro Brexit.

Je pravda, že zaměření kampaně pro Brexit na imigraci s voliči rezonuje. To zřejmě vysvětluje sblížení výsledků z průzkumů veřejného mínění do takové míry, že je Brexit reálným nebezpečím. "Vezměte si zpět kontrolu" jménem demokracie je ve věku globalizace svůdné heslo.

Avšak členství v Evropské unii a v jednotném evropském trhu vyžaduje určitý přenos suverenity za zvýšení vlivu a moci dané země jako součásti většího celku. Prospěch je neoddiskutovatelný. Od té doby, co Británie vstoupila r. 1973 do EU, rostl její HDP rychleji než ve Francii, v Německu a v Itálii. Součást jednotného evropského trhu byl magnetem pro zahraniční investice.

Stoupenci Brexitu nehovoří o vážných rizicích života mimo EU. Podle Borise Johnsona by se jediným skokem stala Británie Benátkami jednadvacátého století. V reálném světě by však Británie musela zásadním způsobem nově definovat své styky s EU. Pokud by si vyjednala dohodu, jakou má s EU Norsko, musela by finančně přispívat do EU a připustit volný pohyb pracovních sil. Švýcarský model je ještě neohrabanější. Michael Gove hovoří o modelu, blízkému Albánii, Bosně, Srbsku a Ukrajině, což je zaslouženě terčem posměchu. Spolehnutí na předpisy Světové obchodní organizace by znamenal dovozní tarify na britské zboží, nevýhodnou dohodu ohledně služeb (což by postihlo londýnskou City) a dlouhá léta složitého vyjednávání.

Britská účast v EU umožnila vyhrát v Bruselu velké spory: o volný obchod, o liberalizaci letecké dopravy a telekomunikací, o rozšíření EU do středovýchodní Evropy.

Stoupenci Brexitu jako Nigel Farage vidí možný odchod Británie z EU jako příhodnou sabotáž, která povede k rozkladu celé EU. Za jakým účelem? Británie by za to zaplatila těžkou cenu. Ohrozilo by to územní celistvost Británie. Vyvolalo by to v zemi politickou krizi a probudilo by to duchy nacionalismu v Evropě.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.6. 2016