Zvrácený vztah mezi veřejností a médii:

My diktujeme, vy nám to potvrďte

9. 6. 2016 / Bohumil Kartous

V rozhovoru se sociologem médií Tomášem Trampotou diskutujeme nad otázkou, do jaké míry a v čem jsou tradiční média závislá na sociálních sítích a na digitálním prostoru obecně. Ukazuje se, že tento vztah už nelze nazývat ani tak závislostí, jako spíše otroctvím. 

Situace ve Velké Británii, kde některá média - zejména ta, která používají manipulaci jako zcela běžný prostředek při produkci informací - podporují prokazatelně lživou kampaň na odchod Velké Británie z EU, je podobná. Vrstva starších a méně vzdělaných obyvatel, kteří jsou "klienty" těchto médií, je vyváděna na pastvu podobným způsobem, jakým svá stáda obhospodařuje Prima, Parlamentní listy, Právo a další média v otázce uprchlictví. 

Není to pochopitelně zcela symetrické srovnání, ale princip je podobný. Nejpodstatnější rozdíl spočívá v tom, že velká společnost s dlouhodobou kontinuitou demokratického vývoje dokáže vytvořit relativně silnou mediální a intelektuální opozici proti podobným, často zcela nepředvídatelným společenským vrtochům. A také dostatečně silné auditorium, které je dostatečně sebevědomé a racionální, aby podobným vrtochům nepodléhalo.

V ČR je situace diametrálně odlišná. Jsou média, která se zcela jednoznačně proměnila v levné vývařovny dogmat s nejnižším společným jmenovatelem a servírují je v XXL porcích zahlcenému publiku. Vedle toho je řada dalších, které, jak jsem zjistil minulý týden drobným průzkumem, vůbec "uprchlíky nejedou". Je to alibismus. Místo konfrontace s částí publika, které by nesneslo nabourávání sdíleného dogmatu, se raději vyhnout informacím a názorům na toto téma, čímž ovšem přenechávají celý mediální časoprostor převažujícímu hysterickému diskursu.

Vedle toho je ČT a ČRo, média naprosto nejistá tím, jakou roli mají sehrát, takže do značné míry záleží pouze a jen na jednotlivých lidech, kteří mají dané téma v rukou, jak s ním naloží. Jak ukazuje podrobná analýza vysílání pořadů ČRo (na stanici Radiožurnál a ČRo Plus), jsou zatíženy velmi silnou stereotypizací, která hraničí v podstatě s tím, co dělá televize Prima. Rada ČT, na rozdíl od Rady ČRo, o žádnou takovou analýzu nepožádala, což je velká škoda. Výkony některých moderátorů přímo vyzývají k tomu, aby byly podrobeny posouzení, do jaké míry nepřímo prosazují svůj názor na otázku imigrace prostřednictvím "objektivního" veřejnoprávního zpravodajství.

Zbývají už jen okrajová média, jako jsou Britské listy, která se snaží jednostranné a účelové kampani - případně mlčení, které ji zesiluje - oponovat. Svým setrvalým postojem proti většinové náladě ve společnosti Britské listy zároveň podnikají zajímavý sociologický experiment. Za poslední rok přestala sledovat Britské listy zhruba polovina pravidelných čtenářů. Z reakcí, které přicházejí, je patrné, že jde zejména o příznivce prezidenta Zemana, které na Britské listy přitáhla veřejně vyjádřená podpora po prezidentské volbě a také snaha vyvážit tlak pražských médií na to, aby byl zvolen Karel Schwarzenberg.

Ale nejen ti. Mezi těmi, kdo Britské listy přestali číst, nejsou jen zemanovští "národní socialisté", ale i (těžko vyčíslitelná) řada těch, kteří Zemana nepodporují, nicméně mají dojem, že objektivita a vyváženost znamená v současné situaci zhruba to, co dělají v mediálním prostoru Parlamentní listy: vydávání jakýchkoliv, nikým neověřených, někdy prokazatelně zmanipulovaných, nicméně sobě si navzájem oponujících zpráv.  Fakt, že drtivou většinou převažuje zájem o ty, které divergují od objektivity směrem k hysterii, jim představu objektivity nenarušuje. A co je ještě pozoruhodnější, odešla i řada autorů, nejčastěji právě za čtenáři Parlamentních listů. Míra vlivu, měřená počtem zhlédnutí, pro tyto autory převažuje nad intelektuální důstojností: budou klidně součástí podřadného mediálního cirkusu, vystupovat společně s vousatou ženou a dvouhlavým teletem, jen když bude okolo manéže plno. 

Pozn. na okraj: Prosím nezaměňovat s bědováním nad tím, že Britským listům odcházejí čtenáři. Upřímně řečeno, lidé, kteří projevují výše popsané tendence, prostě Britské listy dlouhodobě číst nemohou.

Ukazuje se, že česká média jsou v naprostém srabu. Aby si udržela (případně vytvořila) dostatečné publikum, a zajistila tak udržitelnost svého ekonomického modelu, buď rezignují na jakoukoliv objektivitu a krmí své ovce masokostní moučkou z uprchlíků, nebo se této špinavé hře vyhýbají, čímž ale rezignují také. Buď kopírují stereotypy vytvářené na sociálních sítích a parazitují na jejich obsahu, nebo mlčí. Diktát je totiž neúprosný: buď budete říkat, co chceme slyšet, bez ohledu na fakta, nebo si najdeme ty, kteří to budou dělat.

Nevím, jestli je všem úplně jasné, jak obrovské nebezpečí tato transformace rolí v komunikace ve veřejném prostoru pro společnost představuje. Napříště musíme počítat s tím, že davová psychóza bude vytvářet dominantní diskurs a že média, ve vleku rychlejších sociálních sítí, budou pouze paběrkovat, případně zachovají odstup. Námět na další povedenou dystopii by to byl...

Vytisknout