Mediální organizace jsou překvapeny, jak silně jsou jejich reportéři ztraumatizováni osudem uprchlíků

15. 6. 2016

Média, která informují o uprchlické krizi, čelí silné traumatizaci svých reportérů uprchlickou krizí. Je to překvapivé, protože reportéři se daleko lépe vyrovnávají s válkou.

"Pro válečné veterány, reportéry z válečných konfliktů, je práce z uprchlických zón zvlášť traumatizující," vysvětluje Phil Chetwyng, globální šéfredaktor tiskové kanceláře Agence France-Presse. "Ve válce totiž máte pocit, že jste jako reportér ohrožen stejně jako lidé, kteří ve válečné zóně žijí. Lidé se velmi obtížně vyrovnávají se situací, v níž oni sami ohroženi nejsou, ale dívají se na to, jak se v moři potápějí lodi a lidé umírají na utopení."

Caroline Hawley, diplomatická korespondentka BBC se nedávno vrátila z řeckého ostrova Lesbos: "Člověk je připraven na práci ve válečné zóně, bere si s sebou neprůstřelnou vestu. Když cestujete do válečné zóny, připravíte si vlastní psychické bariéry."

Avšak pro reportáže o uprchlících vysílá společnost BBC nejrůznější druhy lidí. "Z toho důvode je nemožné předem identifikovat rizika a traumata, která zažijete. Když jste ve válečné zóně, víte, co vás čeká, ale zkušenost z uprchlické vlny byla bezprecedentní," říká Jonathan Paterson, editor televize BBC World.

Když se stal Patrick Kingsley v Guardianu prvním světovým korespondentem čistě pro migraci, zpočátku byl optimistický:

"Svým způsobem to bylo docela očistné, když byl člověk svědkem těch cest za nadějí, které lidé podnikali," píše. Ale po roce Kingsley, který navštívil 20 zemí, zjistil, že zpochybňuje smysl své práce.

"Jak jde čas, jste konfrontován neúprosně znovu a znovu s téže zoufalou situací, ať už píšete o topících se lidech ve Středozemí, anebo uprchlících, kteří jsou mláceni v Maďarsku. Jste svědkem těchže idiotských reakcí od Evropské unie a téže nelogické strategie, která nemá vůbec žádnou vazbu na to, co vidíte a co vám lidé říkají."

Uprchlická krize postihla velmi silně především reportéry, kteří mají děti. Chetwynd a Paterson vysvětlují:

"Myslím, že uprchlické děti jsou pro mnoho reportérů zvlášť traumatizující. Jsme v Evropě a nepředpokládáme, že budeme vidět tisíce lidí, jak jdou pěšky podél železničních tratí, překračují hranice, chodí kolem všech těch věcí, které jsou nám tak dobře známy," říká Paterson.

"Určitě vás to změnilo. Já jsem například na své děti daleko něžnější," říká aténský novinář Will Vassilopoulos. "Nejtěžší v této krizi je překonat to, když vidíte mrtvé lidi, to, že jste na misích, které jsou dlouhé, a pak se vrátíte domů, otevřete dveře a automaticky máte být zase otcem a manželem. To je to nejtěžší."

Dopad uprchlické krize na novináře bude zřejmě dlouhodobý.

"Už jsem viděl tolik uprchlických dětí, ale ten obraz toho prvního dítěte, které jsem viděl promočené a prochlazené, u mě zůstane navždy. Myslím, že bych i teď dokázal nakreslit jeho tvář," říká Will Vassilopoulos.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.6. 2016