Nový závod ve zbrojení, který Pentagon zahajuje proti Rusku, není pro Evropu dobrá zpráva

10. 2. 2016

Je docela dobře možné, že nynější oznámení o zvýšení financí pro frontové státy Severoatlantického společenství je jen dočasným propagandistickým ústupkem před vrcholnou schůzkou NATO v červenci a po ní to bude rychle zapomenuto. Pravděpodobnější ale je, že rozhodnutí poskytnout tyto výdaje je reálné - a načasování by nemohlo být horší. Stejně znepokojující jsou vyhlídky pro budoucnost Evropy.

Rozhodnutím zvýšit vojenské výdaje pro východní část Evropy posílají Spojené státy Rusku záporný signál v době, kdy jsou pro to daleko menší důvody než za dlouhou dobu. Je tomu téměř dva roky, co Rusko anektovalo Krym, a půldruhého roku od sestřelení letadla MH17. Boje na východní Ukrajině utichly, neexistují důkazy, že by Rusko dál posílalo výstroj a výzbroj protikyjevským vzbouřencům a je naděje, že by mohla být splněna dohoda o příměří z Minsku, a že by celistvost Ukrajiny - bohužel bez Krymu - mohla být víceméně zachována.

V Rusku se Sýrie angažovala ve válce proti Isis, pomáhá tam organizovat jediný diplomatický proces, který tam existuje, a v principu souhlasila, že prezident Asad bude muset nakonec odejít. Pokračující podpora Moskvy je také nezbytná pro realizaci jaderné dohody s Íránem. První reálné vyhlídky na zlepšení vztahů s Ruskem byly tak rychle zlikvidovány.

A ještě horší je, že vysláním nového vojenského financování specificky do Polska a do "nových" zemí NATO vysílají Spojené státy dva další - nové- signály. Prvním je, že Washington je ochoten přijmout přímou odpovědnost za bezpečnost těchto zemí. To těmto zemím dává možnost, aby se nijak nesnažily o normalizaci vztahů se svým velkým sousedem. Nutně to zvýší ruský pocit ohrožení a vyvolá to novou spirálu v závodech ve zbrojení. Není možno vyloučit i nové jaderné zbraně.

Druhou zápornou skutečností je, že zase jednou budou EU a evropské členské země NATO mít možnost odložit spoléhání na vlastí obranu, která přece jednou už konečně musí vzniknout. Obamův nezájem o Evropu začínal mít pozitivní dopad: Evropa si začínala uvědomovat, že musí zkoordinovat svou obranu, zvýšit vojenské výdaje, začít vážně jednat s Ruskem o společné bezpečnosti a konečně začít jednat jako dospělý. Nyní se Evropa bude moci vrátit ke svým starým, rozhádaným, neefektivním způsobům, v naději, že každý další americký prezident bude ochoten vojensky bránit Evropu a bude-li to zapotřebí, zase ji zachrání.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout