Kdo jsou čeští dobrovolníci?

5. 11. 2015

"Studentů je tak polovina, mají totiž lepší možnost udělat si volno. Ale třeba s námi v říjnu tam byla tak třetina lidí nad 40 let,” říká dvaapadesátiletý manager Pavel Ivanyi, který byl pomáhat už v polovině září na maďarských hranicích v Rözske. Na druhý výjezd vyrazil i se svou o 5 let mladší ženou Pauline. Zdravotní sestra Petra Klusoňová (38) si kvůli čtyřdennímu výjezdu přeházela své služby na kardiochirurgii, její manžel Jiří (42) si vzal dovolenou. “Jela jsem tam protože, nevěřím, že ti lidé jsou nebezpeční a kvůli potřebě nějakým způsobem jejich neštěstí zmírnit,ať úsměvem,nebo pohlazením jejich dětí.Na místo jsme dovezli víc jak tunu oblečení a bot. Pokud to půjde, za dva týdny vyjedeme znovu.”

Pomoci chtěla i striptérka Dagmar Čermáková (25): “Nemohla jsem se už dál dívat na tu lhostejnost vlád a zoufalství lidí, to vše opepřené nenávistnými komentáři od ustrašených lidí z pohodlí jejich domovů. A došlo mi, že musím vyrazit, jinak mě ta beznaděj a bolest nepřebolí. Na protest celé rodiny, partnera a všech lidí okolo jsem prostě odjela směr Tovarnik a cestou nabrala další tři lidi v Budapešti. A za týden vyrazím zas. A jsem šťastná, že jsem poznala nové lidi - dobrovolníky z celé Evropy. Úžasní lidé.” Dovolenou si na dva výjezdy brala i Soolaima Kourdi (36) - napůl Češka, napůl Syřanka: “Vím, že jsem užitečná. Tím, že dokážu arabsky vysvětlit, co se s nimi bude dít, odpovídat na otázky těch, co nemluví anglicky nebo jen trochu, hraje v tom roli i faktor "ta je od nás, z Aleppa".

Podle dobrovolníka z Brna Karla Híska se ve skupinách lidí, kteří jezdí pomáhat, potkává několik generací: “Mně se líbí jedna věc, která v ČR není obvyklá. Lidi pracují spolu, smějou se, dělají si ze sebe srandu a nikdo se nepovyšuje. Nemusí umět anglicky, na věk se nehraje a všichni drží při sobě.” To potvrzuje i ředitelka VOŠ v Chebu Lucie Poláková (40), která do Bapske jela i se svým studentem: “V září jsem pár dní byla na místě nejstarší a někteří cápkové mi říkali "jasně mami", ale bylo mi mezi nimi fakt dobře! Říkala jsem si, že ta naše země není ztracená, protože elita dorůstá. Po mém návratu odjel na týden můj devatenáctiletý syn, pak znovu já a pak můj muž.”

"Su starej a neumím anglicky, to je blbost tam jezdit", řekl si v půli září Milan Appel (60), ředitel SVČ Lužánky v Brně. “Pak jsem na FB zahlédl výzvu jedné mé kamarádky, že je třeba se otočit rychle do Zakány. O půlnoci jsem to sdělil manželce. "S tou tvojí angličtinou tam nemůžeš jet sám," řekla ta dobrá již 31 let moje žena, "ráno pojedu s Tebou”. A dodává: ”Vždyť já na rozdíl od těch mladejch mám čas i peníze! Mám auto a zdravý ruce. Tam na srbsko-chorvatském pomezí jsem přišel o svůj strach z věku i angličtiny. A žádnej novej strach nenakoupil.” Nejstarší dobrovolník je ale pravděpodobně pražský důchodce Štefan Krč se svými 64 lety. Do Berkasova vyrazil už dvakrát.

Pro účetní Evu Machovou (37) byl prvním impulsem status její čtrnáctileté dcery na Facebooku: “Vybízela lidi k toleranci a pochopeni a pomoci lidem v nouzi. Druhý důvod byl, že jsem si sama na danou situaci chtěla udělat vlastní názor.” Podobně to vidí i Michaela Černá (29): “Mám tři děti. Pořád se s nimi vidím na místě uprchlíků. Nevím, jestli takový pocit mají jen matky, je to strašný strach o životy cizích děti i maminek, bez kterých se ti cvrčci těžko obejdou.” Eva Šamánková (46), která pomáhala v Bělehradu a ve Vídni, také vyjela po zkušenostech svého nejstaršího syna právě ze srbského hlavního města. Do Vídně s sebou vezla i hračky ze sbírky, kterou ve škole posbírala osmiletá Ester. “Není nic hezčího než vidět štěstí v očích dětí, ke kterým osud nebyl příliš příznivě nakloněn. Esterka je moje superhrdinka. A hrdinové jsou také všechny tyto děti, které tak statečně, mnohdy v katastrofálních podmínkách, snášejí svůj osud.”

Alice Bedrníková (41) chtěla vyjet, protože sama zažila, jaké to je pomoc potřebovat: “Velkou část dospělého života jsem prožila na heroinu a metadonu. Když mi ostatní lide pomáhali a věřili, tak jsem dokázala fungovat a zapojit se do společnosti a později najít sílu pomáhat zase jiným! V letech 88' a 89' jako mládě jsem chodila na demonstrace včetně 17.listopadu 89' a to co jsem v té době pochopila: člověk může sám bez násilí měnit svět! Lidi jsou lidi!”

Pracovníka muzea Romana Machka (56) zase mrzí postoj našeho státu: “ Vadí mi, že většina lidí u nás je až hystericky proti imigrantům. Chtěl jsem si udělat vlastní názor na věc, chtěl jsem udělat něco užitečného. Znám několik málo lidí z oblastí, odkud lidé utíkají, nevěřím, že jde pouze o ekonomické uprchlíky. Vše se mi potvrdilo, potkal jsem tisíce normálních lidí, kteří utíkají, protože jim většinou zřejmě nic jiného nezbývá, s mnoha z nich jsem mluvil, jsou to normální lidé, kteří chtějí žít jako my.”

Tak tohle jsme my - Czech Team - Pomáháme lidem na útěku. Chcete znát názory dalších našich dobrovolníků? Neváhejte nás kontaktovat, zprostředkujeme vám rozhovor.

Iniciativa Pomáháme lidem na útěku nabízí lidem, kteří nám chtějí přispět, možnost poslat peníze na účet. Zaštítila nám ho Diakonie Českobratrské církve evangelické - pod naším variabilním symbolem - 199.

Jeho sdílením nám pomůžete pomoci:

č. ú. 359 6666 359/0800

Při platbě prosím vždy použijte variabilní symbol 199.

IBAN: CZ63 0800 0000 0035 9666 6359

SWIFT: GIBACZPX

V případě zájmu o fotografie a další informace, kontaktujte:

Petra Quirke, koordinátorka dobrovolníků, volejte v případě potřeby zprostředkovat kontakt na místě - telefon 605 471 465

Zuzana Lenhartová, tisková mluvčí a koordinátorka dobrovolníků Pomáháme lidem na útěku - Brno telefon: 773 252 075

Marie Heřmanová, tisková mluvčí a koordinátorka mediálních aktivit - Praha telefon: 603 206 655

www.pomocuprchlikum.cz

http://pomocuprchlikum.us11.list-manage1.com/track/click?u=1eaf1625fd20f5ccc0d799220&id=be37b6d00c&e=53d803e44c

Vytisknout