Berete si to, Češi, a Evropané, na svědomí?
3. 11. 2015
Situace s uprchlíky v Evropě je alarmující. Lidé budou v přicházející zimě umírat po tisících. V kontextu této situace je zvlášť obscénní, jak o uprchlické krizi informují česká média. Rekordně nejobscénnější jsou ovšem Parlamentní listy. Hanba všem, kdo se neštítí pro tento hnusně nelidský, odporný server psát, nebo mu poskytovat jakákoliv vyjádření či informace.
Jakou mají rasisté, zbabělci a nenávistníci vlastně strategii? Uprchlická krize je nejzávažnější krizí současné Evropy. Musí ji vyřešit evropští politikové společnou rozumnou a koordinovanou akcí, jinak se Evropská unie rozpadne do nenávistných, navzájem proti sobě bojujících, autoritářských nacionalistických států. Úřady mimo Rakousko, Německo a skandinávské země nedělají na pomoc uprchlíkům skoro vůbec nic. Je opravdu možné připustit vytvoření kategorie podřadných lidských bytostí, osob "vinných" jen tím, že prchají před vražděním a pronásledováním, které budou nyní na hranicích Evropy umírat mrazem? Nevrací to do centra pozornosti hrůzu druhé světové války, kdy někteří lidé umírají v koncentračních táborech, zatímco jiní se spokojeně bavili a užívali si života? (JČ)
Jsem znepokojen počasím. Bojím se, že se obrátí vítr. Bojím se, že bude ohrožen život těchto ubohých lidí. Mám starosti s tím, jak si poradíme. Mrtvé bude nutno pohřbívat. Snažíme se připravovat nový hřbitov.
Spyros Galinos, starosta ostrova Lesbos
Doufám, že úřady situaci zvládnou. Jestliže ne, budeme si muset zvyknout na to, že lidé v Evropě budou umírat vystaveni mrazu bez přístřeší. Uprchlíci nemají dobrý imunitní systém. Mnoho z nich je už nemocných. Brodili se řekami, aby se sem dostali
Ike,německá dobrovolnice u slovinské nevládní organizacce Adra
Je mlha, mrholí a oni musejí jít dál. Jsou naprosto vyčerpáni a někteří už nemohou udělat ani krok. Je to apokalyptická situace.
Inge Schult, dobrovolnice z Lucemburska.
Nemůžeme spát a nemůžeme jíst, protože pokaždé, když jím, bych chtěla, aby jejich děti mohly jíst se mnou.
Jelica, 86, občanka chorvatského města Ključ
Na řecký ostrov Lesbos přijelo v říjnu 111 000 uprchlíků. O předminulém víkendu zasáhla bouře tábor Moria nedaleko hlavního města Lesbosiu Mytilini. Dospělí a děti omdlévali na podchlazení. Někteří onemocněli gangrénou. Rodiče balili děti do pytlů na odpadky, aby je udrželi v suchu.
Ve večerních hodinách teplota klesá. V táboře Kara Tempe na Lesbosu, kde je asi 2000 Syřanů, nechrání lidi skoro nic před studeným počasím.
Zimou se třesoucí rodiny se shromažďují kolem provizorních ohňů a dospělí zoufale hledají přikrývky a teplejší šatstvo pro děti. Veškeré stany jsou plné, takže noví příchozí jsou nuceni usínat na studené zemi a obkládat se kusy lepenky proti zimě.
Idomeni je malá vesnice v pustině na hranici Řecka s Makedonií. Nedlouho poté, co se tu makedonská policie nedávno dočasně rozhodla uzavřít hranici, vznikly tu chaotické scény, kdy policie zatlačovala tisíce uprchlíků, kteří se snažili překročit hranici. Uprchlíci tady přespávali v křoví nebo na místní železniční stanici. Neměli skoro vůbec přístup k potravinám ani k hygienické infrastruktuře a neměli téměř žádné přístřeší. V poslední době tu ale UNHCR a Lékaři bez hranic a další skupiny postavily stany, kde se rozdávají potraviny a kde je k dispozici asi deset přenosných záchodů a jsou tu místa s tekoucí vodou na koupání a pití. Je to také wifi, což je jediná možnost, jak se uprchlíci mohou spojit se svými rodinami doma. Je tu také stan, v němž děti kreslí obrázky o tom, jak si představují svůj nový život.
V Idomeni stačí infrastruktura pro cca tisíc uprchlíků. Pokud však nebudou moci jít dál na sever. infrastruktura na této krátkodobé tranzitní stanici nepostačí.
Pokud evropské země uzavřou své hranice, v Idomeni vznikne vážná humanitární krize.
Když jsme sem dorazili, zjišťujeme, že jedna země po druhé uzavírají své hranice. Blíží se zima, co se s námi stane? Co se stane mým dětem? Jak si poradí s nízkými teplotami, silným deštěm nebo dokonce sněhem, jak směřujeme dál na sever?
Mariam, 24, Afghánistán
Museli jsme pochodovat pěšky po dlouhé hodiny, aniž bychom věděli, jak daleko ještě musíme jít. Přichází zima, ale já dokážu myslet jen na to, že musím dojít do svobody. Potřebuju utéct válce. Mně osobně to počasí nevadí. Jen mi je líto těch ubohých žen a jejich miminek, že musejí tohle všechno podstupovat kvůli snaze o lepší život.
Ahmed, 20, Afghánistán
Jak zacházelo slunce a klesala teplota, atmosféra v areálu před policejní stanicí v Brežici zhoustla. Asi tisíc uprchlíků, jimž odepřela slovinská policie vstup do země, se tlačilo na plot, děti vpředu.
"My jsme uprchlíci, ne zločinci, proč tohle děláte?" křičel jeden a docházelo k potyčkám.
Uprchlíci přicházejí do Brežice z Chorvatska přes malý betonový most vedoucí přes rychle tekoucí řeku Sotla, přes niž se někteří přebrodili do údajného bezpečí Slovinska. Někteří přicházejí v teplých bundách, jiní ve vietnamkách. Mnoho lidí přichází zamotaných do šedivých pokrývek UNHCR, které nechávají u cesty, protože jsou mokré a uprchlíci nevědí, že budou muset strávit ještě mnoho hodin bez přístřeší.
"Jak daleko je Slovinsko? Je zima, moje děti jsou tak unavené," řekl vysoký muž, Joseph, z Kuvajtu - člen bedúnské menšiny, jíž je upíráno občanství. Jeho tři děti stály u jeho nohou. Vedle kašlal muž, který volal, že potřebuje lékaře, a dobrovolníci rozdávali ovoce a mléko. Holčička tahala medvídka po zemi.
V Německu klesla teplota už skoro na bod mrazu a v některých částech Německa už padal sníh. Přesto však je skoro 50 000 uprchlíků v Německu stále ubytováno ve stanech. Německo se zoufale snaží je přesunout do teplejšího ubytování, avšak do země přijíždějí každý den tisíce dalších uprchlíků.
Lékaři po celém Německu informují, že uprchlíci trpí chřipkami, angínami a dostávají zápal plic. Mezi uprchlíky také rostou případy deprese, nepomáhá, že naprosto chybí soukromí. Mnoho lidí tráví dni schovaní na posteli pod dekou.
Na německo-rakouské hranici, kde mnoho lidí čeká na vpuštění do Německa, je nyní situace opravdu kritická. "Snažíme se dostat lidi ze zimy co nejrychleji," řekl tamější policista. "Ale už to nebude dlouho trvat a nějaké dítě tady umrzne."
Úřady apelují na obyvatelstvo, aby věnovaly teplé zimní oblečení a boty, přikrývky, spací pytle, karimatky a lahve na tekutiny.
Trvalo mi třicet dní, než jsem byl schopen se zaregistrovat. Stál jsem frontu v LaGeSo, na státním úřadu pro zdravotní a sociální pojiíštění v Berlíně každý den celý měsíc od 7 rána do 19 hodin večer. Bojím se zimy. Dostal jsem od LaGeSo 200 euro, tak jsem si koupil tlustý zimní kabát, protože vím, že jsou tady zimy velmi studené.
Noor, 16, Sýrie
Bydlím ve sportovní aréně ve čtvrti Neukölln v Berlíně. Postel mám na basketbalovém hřišti. Není tu žádné soukromí a v místnosti je 150 lidí. Ale jsou všichni velmi přátelští. Iráčané, Afghánci a Syřané žijí společně v pohodě, navzdory nepříznivým podmínkám. Seznámil jsem se se spoustou hodných lidí, kteří mě tu provádějí po čtvrti, a dali mi nějaké šatstvo, které by mě mělo v zimě zahřát.
Adel Almasri, 22, Sýrie
Počet lidí, tábořících ve stanech a v chatrčích v Calais se v minulých týdnech zdvojnásobil ze 3000 na 6000 a situace se tu výrazně zhoršuje.
Lékařská charitativní organizace Lékaři světa podala minulý týden oficiální stížnost na francouzské úřady, které ponechávají tisíce zranitelných lidí za děsivých podmínek ve stanech a v kůlnách, bez přístupu k vodě, potravinám či záchodům, bez topení či možnosti si vařit. V září konstatoval mimořádní velvyslanec OSN pro uprchlíky Peter Sutherland, že zdejší podmínky jsou "naprostým odsudkem společnosti" a dodal, že mu bude dlouho trvat, než se vzpamatuje z toho, co v Calais viděl.
Od té doby se podmínky ještě zhoršily. Kromě Lékařů světa nejsou v Calais přítomny žádné velké humanitární organizace.
Obyvatelé tábora džungle v Calais jsou šokování jeho stavem. "Není tady žádný život. Je to nesmírně obtížné, není tady voda. Pokud chcete čistý záchod, musíte jít na vzdálenost jednoho kilometru."
Když 60 syrských uprchlíků bylo odvezeno do miniaturní švédské vesnice Limedsforsen u norské hranice, kde už jsou teploty skoro na bodu mrazu a do Vánoc klesnou na -10 stupňů Celsia, okupovali autobus a zapálili oheň, aby se udrželi v teple.
"Máme děti a těhotné ženy, je tu příliš velká zima, nejsou tu obchody, není tu lékař, pro nás je to nevhodné," řekli švédským médiím. Jinde uprchlíci protestují, že v místnostech, kde jsou ubytováni, není zavedena elektřina ani plyn.
Ve Fredriksbergu uprchlíci pohrozili hladovkou poté, co je úřady odvezly do pustiny.
Po původním šoku při příjezdu do neznámého místa se uprchlíci přizpůsobují. Mohammed Khalaf, uprchlík ve Fredriksbergu, řekl, že po měsíci to tam miluje. Ale blížící se zima je velká neznámá. "Možná, že toho ještě budeme litovat," řekl.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout4.11. 2015 / Jan Čulík
Díval jsem se v úterý večer na reportáž televize Channel Four News, vzniklou na základě varování britské vlády, že samota má stejně drasticky záporné zdravotní důsledky jako jakákoliv vážná nemoc, a že společnost nutně musí zasáhnout proti samotě...