Neexistuje tupý antiantikomunismus, existuje jen tupá demagogie

5. 11. 2015 / Roman Kanda

To je jistě pozoruhodná argumentace, a to hned z několika důvodů:

1) Není jasné, koho míní Dolejší, když mluví o „levici“ - označení dává do zcizujících uvozovek, snad aby naznačil, že tzv. radikální levice, kterou má zřejmě na mysli, nemá nic společného s levicí liberální, tj. demokratickou. Pokud by tomu tak bylo, pak by vyloučení radikální kritiky z demokratické diskuse představovalo docela nedemokratický nárok. Možná však, že Dolejšího uvozovky znamenají pouhou relativizaci pojmů „levice“ a „pravice“. Pak ovšem vnucuje otázka, jestli i tyto pojmy nemají jistou „ochrannou funkci“ - daleko efektivnější než pojem totalitarismu. Rezignace na ideologické dělení politiky totiž vede k bezhodnotovému technokratismu a k nástupu „postideologického“ populismu, jehož jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš zářnými příklady.

2) Zajímalo by mě, jak může radikální kritika stávajícího socioekonomického a politického systému přispět k destrukci rozlišování mezi demokratickou politikou a extremismem. Z jakého hlediska tyto politiky rozlišuje Dolejší? Reflektuje vůbec své stanovisko? A jak mu v tom pomáhá pojem totalitarismu? Znamená to, že pojem totalitarismu předem rozvrhuje hodnoty demokracie a extremismu a že demokratickou politiku provozuje stát s liberálně demokratickým uspořádáním, zatímco tzv. totalitní stát provozuje výlučně politiku extremistickou?

Dějiny ovšem tuto jednoduchou ideologickou představu vyvracejí. Extremistická politika koncentračních táborů se zrodila v demokratické Anglii, zatímco základy důchodové politiky vytvořilo nedemokratické Bismarckovo Německo. Radikální kritika nelikviduje hranici mezi demokratismem a extremismem, ale upozorňuje na to, že není zdaleka tak jasná a samozřejmá, jak se často jeví. Imperiální politika demokratického Západu, jež vede k důsledkům vpravdě extrémním, je toho, myslím, jasným dokladem.

3) Jestliže má pojem totalitarismu sloužit k ochraně demokracie, jak naznačuje Dolejší, pak se tím jenom potvrzuje, že nejde o pojem historické a politologické analýzy a interpretace, nýbrž o ideologickou značku, která má vytyčovat ony jasné hranice: toto je demokratická říše světla, za níž se rozkládá temná říše totalitního zla. Tato primitivní metafyzika není než intelektuálním zoufalstvím, které spíš vytyčuje hranice, kde končí soudnost a kritické myšlení. Navíc lze jen těžko uvěřit, že by ochrana demokracie stála a padala s jedním pojmem.

Jestli to není tak, že liberální demokracie sama může vytvářet podmínky pro uplatnění extremistické politiky. A právě tyto dějinné paradoxy, tuto – s odpuštěním - dialektiku se radikální levice snaží odhalovat. To není legitimizace extrémní politiky, právě naopak. To je poukázání na to, že „skutečnost je vždy složitější“ – a je poněkud trapné, že je třeba tuto formulaci připomínat redaktorovi Britských listů, které si z ní udělaly reklamní slogan.

4) Nevím, co má Dolejší na mysli tupým antiantikomunismem. Ve skutečnosti jsou diskuse o totalitarismu spíš intelektuální záležitostí a jejich vliv na populaci bych odhadoval jako minimální. Existuje jen tupá demagogie, jíž se Dolejší dopustil ve svém článku. Možná se mu ulevilo, ale usnadnil si tím všechno, co jen mohl.

Jsem přesvědčen, že mnohem více než v podstatě akademické diskuse o adekvátnosti pojmu totalitarismu připravily půdu společenské nenávisti konkrétní politické kroky a rétorika tzv. politických elit.

Je to bezohledná politika a rétorika o bohatých a úspěšných, jejíž pozadí tvoří sociální darwinismus; o chudých jako o těch, kteří si za svou chudobu mohou samy; o nezaměstnaných, kteří jsou zkrátka jen líní; o tom, že solidarita a sociální politika jsou stará socialistická veteš, kterou je třeba zlikvidovat; o tom, že konkurence a trh jsou přirozené, zatímco regulace je nepřípustným sociálním inženýrstvím atd.

Výčet je pochopitelně jednak neúplný, jednak nutně zjednodušující, ale myslím, že je jasné, kam směřuji. Extremizace politiky a zasévání nenávisti má kořeny právě v této domněle „demokratické“ politice. Přehazováním viny na určitou skupinu obyvatelstva - na Dolejšího virtuální „levici“ - není než pohodlným vyhýbáním se kritické sebereflexi a nakonec i dalším prohlubováním nenávisti ve společnosti.

Vytisknout