Starý muž a uprchlík: Jak se dva světy setkaly na Sicílii

4. 11. 2015

Když se Caramo a Giuseppe poprvé potkali v domově pro seniory v sicilské Katánii, okamžitě mezi nimi vzniklo pouto. Dvaadvacetiletý Caramo opustil rodnou Gambii a snaží se najít v Evropě lepší život. Dvaadevadesátiletý Giuseppe prožil podstatnou část života na úpatí Etny. Oba strávili určitý čas v libyjském Tripolisu: Giuseppe jako mladík během krátké italské okupace, Caramo jako emigrant bez peněz v chaosu po pádu plukovníka Kaddáfího.

"Trávili celá odpoledne povídáním o Libyi," říká Emiliano Abramo, místní komunitní pracovník, který pomohl setkání zorganizovat. "Caramo byl nadšený povídáním o imperiálním Tripolisu a Giuseppe nemohl uvěřit, že země je nyní zničena válkou."

Když Giuseppe před pár měsíci zemřel, na pohřeb mu přišlo přes třicet uprchlíků - více, než členů rodiny. Po obřadu dál vzpomínali na Giuseppova libyjská dobrodružství a vyprávěli je sicilským příbuzným a přátelům, kteří byli překvapeni příhodami z dětství, jež si vždycky nechával pro sebe.

Stovky lidí z Gambie, Nigérie, Sýrie a Eritreje se tak jako Caramo spřátelili s italskými důchodci v domovech v oblasti Katánie. Jsou součástí dobrovolného programu vedeného Abramem a dalšími členy náboženského společenství Sant'Egidio. Jejich cílem je zajistit pohodlí potřebným a současně pomoci migrantům v kontaktu s místními a naučit se italsky.

Členové komunity každý den vykonávají hodinovou cestu mezi Katánií a velkým komplexem Mineo, bývalými americkými kasárnami přeměněnými v největší evropské přijímací centrum pro uprchlíky. Zpátky vozí skupiny migrantů, kteří se účastní dobrovolnické práce v rámci pomoci chudým, lidem bez domova a seniorům.

"Naším cílem je odvézt je z pusté nudy a samoty života v Mineu, kde někteří musejí na zpracování žádostí čekat až dva roky," říká Abramo a dodává, že komunitní služby pomáhají migrantům socializovat se a získat kontakt s Italy v jejich věku, z nichž mnozí se také účastní dobrovolnických prací.

I když se Řecko nedávno stalo hlavní vstupní branou, v Itálii je letos registrováno zatím více než 136 000 nově příchozích. Ve státních azylových zařízeních žije téměř 100 000 žadatelů o azyl a mnoho dalších je rozmístěno po celé zemi v nouzových ubytovnách, squatech nebo přímo na ulicích. V roce 2014 Itálie spustila velkou pátrací akci s názvem Mare Nostrum, která pomohla zachránit tisíce lidí. Tato operace byla v dalším roce ukončena, když státy Severní Evropy odmítly pomoci s financováním. Nahradila ji operace Triton, levnější alternativa EU zaměřená na policejní činnost - a počet smrtících vraků opět vzrostl.

Mluvčí společenství Sant’Egidio v Římě tvrdí, že pověsti o emigrantech "beroucích práci" jsou falešné. Pouze kompenzují úbytek ekonomických migrantů a většinou berou práce, které většina Italů odmítá.

V Katánii nyní stojí největší mešita Jižní Itálie. Vloni se místní imám spojil s potravinovou bankou a začal v mešitě rozdávat jídlo. Nápad byl úspěšný a více než 80 % příjemců tvoří nemuslimští Italové. Podobné akce typu "těstoviny a kuskus" po celé zemi nabírají na popularitě.

Migranti z Afriky, Blízkého východu a Asie pomalu pomáhají obnovit multikulturní charakter, který byl kdysi pro místa jako Sicílie typický - v dobách, kdy Středozemní moře lidi spíše spojovalo než rozdělovalo.

Jak říká Abramo: "My Sicilané jsme máme kulturní předpoklady pro taková přelévání obyvatelstva. Arabové se zde usadili už před staletími. Přišel čas, abychom svůj tavící kotel obnovili."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout