Začala už nová, globální, apokalyptická hospodářská krize?

2. 11. 2015

Od roku 2007 vzrostla světová zadluženost o 57 bilionů dolarů, píše v deníku Guardian ekonom Paul Mason. John Maynard Keynes kdysi napsal, že peníze jsou "vazbou na budoucnost". Mínil tím, že to, co děláme s penězi, je signál ohledně toho, co si myslíme, že se stane v budoucnosti. To, co děláme s úvěry od globální krize r. 2008 je, že je rozšiřujeme daleko rychleji než roste ekonomika. To lze dělat racionálně pouze potud, pokud si myslíme, že budoucnost bude daleko bohatší než je přítomnost.

Letos v létě varovala Banka pro mezinárodní narovnání, že některé velké ekonomiky zaznamenávají v poměru k HDP ostrý nárůst zadluženosti. V Číně, v ostatní Asii a v Brazílii vzrostla zadluženost soukromého sektoru tak rychle, že tabulky Banky pro mezinárodní narovnání jsou celé červené v důsledku alarmu. Ve dvou třetinách takovýchto případů následuje po tomto varování do tří let velká bankovní krize.

Příčinou této obrovské zadluženosti je 12 bilionů dolarů levných peněz, které ústřední banky vytvořily od roku 2009, spolu s téměř nulovými úrokovými mírami. Když se skutečná cena peněz blíží nule, lidi si půjčují peníze a starost o budoucnost odkládají na pozdější dobu.

Jediným způsobem, kdy rostoucí úvěrová hora může být přesným signálem o budoucnosti, by bylo, pokud by se chystal na světě obrovský boom produktivity. Technologie, jejímž prostřednictvím by se to dalo udělat, už existuje, avšak sociální struktura nikoliv.

Čínská ekonomika, motor oživení světa po roce 2009, se rychle zpomaluje. Totéž platí o Japonsku. Eurozóna stagnuje. Ve Spojených státech se ekonomika zpomalila, když banky přestaly tisknout peníze.

Jinými slovy, toto je svět, na němž je zadluženost příliš vysoká, růst produktivity je příliš nízký a finanční rizika jsou příliš hrozivá". Je obtížné z toho vyvodit, kdy dojde k příštímu globálním bankrotu a jakou formu bude mít. Ekonomické nebezpečí spočívá v tom, že skutečnost, že bylo vytištěno 12 bilionů dolarů, vede všechny země ke snaze přehodit konečné náklady protikrizových opatření na někoho jiného. Existuje nyní také jasné geopolitické riziko.

Největším rizikem však v současnosti není bublina, která hrozí prasknout. Je to riziko, že tato bublina se stane obětí geopolitiky. Politikové, kteří to ignorují, dělají to, co slepí ekonomové udělali v roce 2008.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.11. 2015