Vzniká mezinárodní kontrašpionážní centrum v Polsku. Je ho velmi třeba

6. 10. 2015 / Karel Dolejší

Francouzská či švédská kontrarozvědka, které mají dlouhodobé srovnání, hlásí v posledních měsících aktivity ruských tajných služeb na úrovních nevídaných ani na vrcholu někdejší studené války. V Norsku byl právě televizí NRK odhalen bezprecedentní případ nátlaku ruské služby FSB na vládu v kauze komunálně vlastněného listu Barents Observer ZDE. Minulý týden byl odvolán editor listu Thomas Nilsen. Trval na požadavku plné nezávislosti ediční práce listu, který byl zamítnut. Podle ruské strany údajně list Barents Observer, který se dlouhodobě zabývá potopenými sovětskými jadernými ponorkami, "narušuje vzájemné vztahy". Ruská strana samozřejmě nátlak popírá.

Česká republika patří mezi oblasti, o něž jeví ruské zpravodajské služby velký zájem. Stručné shrnutí toho, co se na našem území děje, poskytuje poslední výroční zpráva Bezpečnostní informační služby ZDE. Cituji:

"Aktivity ruských zpravodajských důstojníků a jejich spolupracovníků v ČR jsou v přímém rozporu s „kvalifikovanými a zasvěcenými komentáři“ o tom, že v Česku není nic, o co by mohla ruská špionáž stát. Cílem ruského zájmu se stává česká účast v mezinárodních vědecko-technických projektech a na tyto projekty navázané možnosti přístupu k finančním prostředkům z českých i evropských grantů cestou českých prostředníků spolupracujících s ruskou stranou. Ruská strana tak usiluje nejen o získání konkurenční výhody na úkor ČR a EU, ale také o to, aby ČR a EU ruské aktivity financovaly.

V kontextu ukrajinské krize ruská moc a její sympatizanti předvedli celou škálu bílé, šedé i černé propagandy. Ruská vlivová opatření a propaganda se držely zejména konceptu osvědčeného již ze sovětských časů: utajování či zakrývání vlastních (ruských/sovětských) akcí a zdůrazňování či démonizace reakcí západních zemí. Rusko dlouhodobě buduje v Česku vlivové a propagandistické struktury, jejichž cílem je prosazovat a chránit ruské ekonomické a politické zájmy na úkor zájmů Česka a potažmo NATO a EU. Po vypuknutí krize na Ukrajině měla proto ruská moc v ČR na co navázat a neměla potřebu budovat zde vlivové sítě „na zelené louce“. Spektrum nástrojů ruské propagandy v Česku začíná u ideologicky manipulovaných občanů, kteří nevědomě podporují ruské propagandistické úsilí a končí u profesionálů, kteří s Rusy spolupracují vědomě. Jak ukázala kauza památníku internacionalistům na pražských Olšanských hřbitovech (březen 2014), česká veřejnost je citlivá na přímé ruské (či jakékoliv jiné cizí) angažmá na českém území a Rusové si toho jsou vědomi. V kontextu ukrajinské krize proto neměla pro české prostředí zásadní význam propaganda ruskojazyčná či propaganda šířená přímo ruskými entitami (vládními i nevládními). Zásadní vliv na české publikum měly a mají české prorusky orientované organizace či jednotlivci a jejich webové projekty, které ruské názory a argumenty českému publiku přetlumočí či podsunou a následně potvrzují kruhem takovým způsobem, že se běžný občan může domnívat, že nepřijímá ruské ideje, nýbrž názory a přesvědčení českých spoluobčanů. České publikum, resp. jeho část, se tak na jedné straně dokáže vzbouřit proti pomníku sovětským okupantům - internacionalistům z roku 1968, avšak na druhé straně bude obhajovat ruské okupanty Krymu a ruské internacionalisty na východní Ukrajině.

Výsledný obraz informací o ruské a proruské propagandě (resp. jejích realizačních strukturách) v ČR a v dalších státech EU nevypovídá jen o tom, že Rusko provádí účinnou propagandu proti EU a NATO, resp. jejich integritě. Rusko podle názoru BIS buduje v Evropě strukturu ideologicky opřenou o expanzionistický duginovský neo-eurasianismus (který je svým způsobem akceptovatelný pro celé evropské politické spektrum od extrémní levice přes populisty k extrémní pravici), kterou lze považovat za návrat ke konceptu Kominterny (alias Komunistické internacionály alias Třetí internacionály), kterou zřídil a využíval Sovětský svaz."

Tolik BIS. Nesmyslná morální panika spojená s uprchlíky nejen že vytváří příkop mezi Českou republikou a téměř všemi zeměmi Evropské unie, ale také systematicky odvádí pozornost a energii veřejnosti od reálných hrozeb. V srpnu požádalo v ČR o azyl celkem 11 osob ZDE. Teatrální manévry spojené s takovou "hrozbou" slouží především kariérním zájmům osob zodpovědných za bezohledné a cynické vyvolávání strachu z lidí v nouzi, podle některých zdrojů je však děs z uprchlíků podporován také ruskou propagandou ZDE.

Až děs z uprchlíků jako každá uměle vyvolaná kolektivní emoce opadne, bude čas k racionální rozpravě o váze a charakteru jednotlivých vnějších hrozeb, kterým Česká republika reálně čelí. K tomu je však také třeba zabránit tomu, aby se i v České republice objevovaly podobné kauzy, jako je kauza listu Barents Observer.

Bez svobodných a kritických médií přinášejících ověřené informace nemohou demokracie existovat.

Vytisknout