Proč jsem ještě - někdy (?) - opravdu hrdý na Anglii

1. 10. 2015

Moderátor: Jak by se měli chovat britští soudci? Jeden vysoký britský soudce rezignoval poté, co byl suspendován za to, že se pokusil pomoci žadateli o azyl, který mu byl předveden. Britské ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že "odsouzení dospělí pachatelé trestných činů, kteří jsou předvedeni před soud, za to musí platit". Ale pro Nigela Allcoata, soudce, který rezignoval na svou funkci po téměř patnácti letech, to tak úplně není.

Nigel Allcoat: Vždycky jsem byl učitelem, hudebníkem, vystupoval jsem na koncertech, a nastal čas, kdy se mnou hovořili kolegové, kteří působili jako soudci, a ti mě požádali, jestli bych nechtěl také pracovat jako soudce. Chtěl jsem o tom vědět víc, bylo to zajímavé vidět, jak spravedlnost v této zemi funguje. A dělal jsem také pár věcí pro dobro společnosti. Musíte se chovat nestranně. Nesmíte se chovat emocionálně, musíte být schopen vnímat širší kontext a hlavně musíte být spravedlivý. Ve všech záležitostech.

Jedním z důvodů, proč je člověk jmenován, je to, že se chová jako člověk, a často musí rozhodovat o velmi obtížných věcech, protože lidé jsou schopni dostat se do neuvěřitelně složitých situací, často bez vlastní viny.

Moderátor: O co šlo v tomto konkrétním případě, že jste skončil tady?

Nigel Allcoat: No, člověk, který byl přede mne předveden, byl žadatel o azyl. Bona fide žadatel o azyl, s veškerou svou dokumentací. Z nějakého důvodu se dopustil nějakého přestupku a byl v červnu před soudem. V tu chvíli, jak vím, na něj uvalili poplatek, který se vybírá v souvislosti s trestem, který mu byl udělen. Ten poplatek tehdy za něj zaplatil jeden člen veřejnosti v městě Leicester, který se s ním spřátelil, a my jsme dospěli k názoru, že je to vynikající gesto. Velmi nás to povzbudilo. Ale pak jsme se dověděli, že on vůbec nemá možnost ten poplatek uhradit, protože jako žadatel o azyl nesmí v Británii pracovat, nemá žádné peníze, dostanete kartu s částkou 35 liber týdně (asi 1000 Kč), kterou můžete používat jen na koupi základních potravin ve speciálních obchodech, ale nedají ze z ní vybrat peníze.

Moderátor: Takže ten člověk ten poplatek nemohl uhradit.

Nigel Allcoat: Je to soudní poplatek, který zavedla britská vláda těsně před volbami. Nikdo si toho tehdy nevšiml. A je to drakonický poplatek. Každý člověk, který se octne před soudem, ať už přizná vinu nebo ne, bude muset zaplatit 150 liber a někdy až 1000 liber. A ten poplatek je povinný, na rozdíl od pokuty, která je součástí trestu a je založena na schopnosti odsouzeného platit. Tento poplatek je nám prostě vládou vnucen a my nemáme žádnou možnost se tomu vyhnout.

Moderátor: A zdá se, že jste o tom měl své pochybnosti, když to bylo zavedeno. Proč jste dneska bývalý soudce?

Nigel Allcoat: Rezignoval jsem, když mi bylo oznámeno, že budu vyšetřován za to, co jsem udělal u svého domovského soudu v Leicesteru. A zjistil jsem, že soudní správa, namísto aby si vytvořila novou strategii ohledně toho, co se stane, když se před soudem octne žadatel o azyl, který nemá možnost poplatek zaplatit, zjistil jsem, že já jsem se stal tou osobou, která byla zesměšňována, za to, že jsem neřešitelnou situaci vyřešil.

Moderátor: Co jste navrhl udělat?

Nigel Allcoat: No, sáhl jsem do kapsy košile a vytáhl jsem pár bankovek. S tím, že bychom měli zařídit, aby se ten člověk nenacházel v počítačovém systému jako dlužník, který nezaplatil poplatek. Pomohli bychom mu ze začarovaného kruhu, aby se znovu nemusel vracet k soudu. Je to značně absurdní rys země, v níž žádá o útočiště.

Moderátor: A jak na to ten žadatel o azyl reagoval?

Nigel Allcoat: To se nezaznamenalo, z toho prostého důvodu, že naše soudní úřednice vyskočila, a požádala soud, aby případ okamžitě odročil, zatímco já jsem ještě měl ty peníze v dlani. Že se musí jítna to zeptat výš. Byl jsem pak suspendován, než budu vyšetřován.

Moderátor: A vy jste se nebyl ochoten nechat vyšetřovat, raději jste rezignoval.

Nigel Allcoat: Ano.

Moderátor: Proč?

Nigel Allcoat: Protože po mně chtěli, abych napsal, proč jsem to udělal, zatímco jsme se měli společně sejít, prodebatovat to a najít nějaké řešení pro takovéto případy v budoucnosti. Všichni se soustřeďovali jen na to, co jsem udělal já, a já jsem to považoval za nespravedlivé, že mě zesměšňují, za něco, o čem jsem pevně přesvědčen, že bylo správné to udělat.

Moderátor: Uznáváte, že je možné, že váš čin byl milující, humanitární, slitovný, laskavý, nádherný, ale zároveň z hlediska vaší role jako soudce neprofesionální a chybný?

Nigel Allcoat: Ne, v té chvíli absolutně ne.

Moderátor: A uznáváte to teď?

Nigel Allcoat: Absolutně ne. Nastává chvíle, kdy pohlédnete zpět a říkáte si, Proč jsem byl vlastně jmenován soudcem? Byla to pro mě velká čest. A děláte i tu přísahu. Stanete se součástí něčeho, co má tradici od Runnymede (v Runnymede byla roku 1215 podepsána Magna Carta, Velká charta základních lidských práv, pozn. red.). Jste součástí něčeho, co trvá déle než 800 let. Je to základem naší společnosti. A jestli se to rozmělní nebo zkazí, společnost se rozloží. A soucit, zásah lidskosti do naší společnosti, na rozdíl od totální vlády předpisů a norem, předpisy a normy přece musejí být v mimořádných situacích přehodnoceny.

Zdroj v angličtině (od minuty 50.39) ZDE 50.39

Vytisknout