Jak uprchlické děti prchající před syrskou občanskou válkou spí v lesích, na chodnících a ve špíně ulic Evropy

29. 9. 2015

- Abdul Karim, 17, spí na zemi na náměstí Okonoia v Aténách. Nemá ani korunu, poslední peníze vydal na jízdenku na trajekt do Řecka. Má možnost si půjčit mobil a zatelefonovat matce do Sýrie, ale neodvažuje se jí řict, jak strašná je jeho situace. Řekl: "Sním o dvou věcech: Mít možnost zase spát v posteli a obejmout svou mladší sestru."

- Ahmed, 7, spí na chodníku na hranici mezi Maďarskem a Rakouskem. Ve svém domovském městě Idlib, když bomba zasáhla jejich rodinný domov, vyvázl životem, přestože byl na hlavě zraněn šrapnelem. Jeho mladší bratr zemřel. Ahmadova rodina byla donucena uprchnout. Celou cestu spí v úkrytech na autobusových zastávkách, na ulici a v lese.

- Abdullah, 5, spí na špinavé matraci před hlavním nádražím v Bělehradě. Trpí nemocí krve a byl svědkem zavraždění jeho sestry v jejich domě v Daraa v Sýrii. Jeho maminka nemá peníze na léky. Abdullah je pořád ještě v šoku a má noční můry.

- Už celý rok spí Ralia a Rahaf, 7 a 13 let, se svým otcem na kusech kartónu na ulicích Bejrútu. Původně jsou z Damašku, kde granát usmrtil jejich matku a bratra.

- Ahmed, 6, spí na trávě v Horgosu, Srbsko. Během dlouhé cesty pěšky ve snaze dosáhnout bezpečí Evropy nese svou vlastní tašku. O Ahmeda se stará jeho strýc poté, co v jejich městě Deir ez-Zor v severní Sýrii byl jeho otec usmrcen.

- Gulistan, 6, říká, že se jí stýská po jejím polštáři doma v Kobane. Nyní žije v Surucu v Turecku a bojí se usnout, protože má noční můry.

- Esra, 11, Esma, 8, a Sidra, 6, spí s maminkou. Žijí nyní v Majdal Anjaru, v Libanonu, ale neustále se jim zdá o jejich otci, který zmizel poté, co byl unesen.

- Jednoroční Sham ze Sýrie v náručí maminky na hranici Rakouska.

- Shed, 7, ráda kreslí. Ale byla poškozena tím, že vyrůstala během syrské války, a tak kreslí jen obrázky zbraní. Jsou všude, vysvětlila její matka. Rodina má během cesty přes Maďarsko potíže najít jídlo.

- Moyad, 5, a jeho maminka šli na trh, když procházeli kolem taxíka, do něhož někdo umístil bombu. Explodovala a maminku usmrtila. Toto je jeho fotografie v nemocnici v Ammánu v Jordánsku, kde ho léčí, protože má šrapnel v zádech, v hlavě a v bocích.

- Amirovi je 20 měsíců. Směje se, ale nikdy neřekl jediné slovo. Spí nyní v Libanonu, maminka je přesvědčena, že byl ztraumatizován, ještě, než se narodil.

- Fatima, 9, má štěstí: je jedna z mála, jimž se podařilo dostat se do Švédska. Avšak pronásledují ji vzpomínky na zvěrstva, která viděla po cestě. Poté, co uprchla z Idlibu v Sýrii strávila dva roky s maminkou a sourozenci v uprchlickém táboře v Libanonu. Pak nastoupili na přeplněný člun. Během cesty viděla, jak žena porodila mrtvé dítě, které hodili přes palubu.

- Shiraz, 9, byly tři měsíce, když onemocněla obrnou. Nyní spí v dřevěné kolíbce v uprchlickém táboře v Surucu v Turecku a její rodiče nemají moc peněz na léky pro ni.

- Iman, 2, leží v nemocniční posteli v Jordánsku se zápalem plic a plicní infekcí. Její maminka, Olah, 19, říká, že si strašně rád hrával v písku a byla to radostná holčička - teď jen pořád spí.

- Fara, 2, leží pod přikrývkou v provizorní posteli v Azraqu v Jordánsku. Tatínek je fotbalový fanoušek a doufá, že najde fotbalový míč a bude si s ním moci s ní hrát.

- Tamam, 5, vzpomíná na nálety v jejím městě Homs, k nimž většinou docházelo v noci. I když už nespí doma dva roky, pořád si neuvědomila, že její polštář není pro ni zdrojem nebezpečí, říkají její rodiče. Tady spí v Azraqu v Jordánsku.

- Juliana, 2, strávila poslední dva dny pěší cestou přes Srbsko ve snaze dostat se přes hranici do Evropy. Spí během dne, protože v noci se rodina pokouší o přechod hranice.

- Maram, 8, leží na provizorní posteli v Ammánu v Jordánsku. Právě se vrátila ze školy, když jejich dům zasáhla raketa a na ni spadl kus střechy. Letecky ji převezli přes hranici do Jordánska, ale utrpěla krvácení do mozku. Po dobu 11 dní byla v komatu. I když je teď při vědomí, má rozbitou čelist a nemůže mluvit.

- Mohammed, 13, doufá, že bude jednoho dne architektem. Tady sní ve své nové posteli v Nizipu, Turecko.

- Walaa, 5, se děsí svého polštáře, protože na něm spala, když došlo k útokům v jejím domovském městě Aleppo.

- Lamar, 5, původně z Bagdádu, spí na dece v lesích nedaleko Horgoše, v Srbsku. S rodinou šla na nákup, když u jejich domu explodovala bomba. Rodina byla donucena domov opustit a až po dvou pokusech přeplout Středozemní moře v gumovém člunu se jim podařilo dosáhnout uzavřené hranice Maďarska.

Vytisknout