Obamův obrat k Hospodě Na mýtince

29. 9. 2015 / Karel Dolejší

Na Blízkém východě nyní vznikají dvě mezinárodní koalice. Jednu formuje "lídr světového konzervatismu" Rusko spolu s Íránem, Irákem, syrským režimem a Hizballáhem. Informace o jejím vzniku byly publikovány v předvečer dvoustého výročí vzniku Svaté aliance. ZDE

Druhá iniciativa se odehrává ve francouzské režii a jejím cílem je sjednotit ty, kdo s ruskými záměry nejsou spokojeni. ZDE

Společný rys obou protichůdných projektů tvoří fakt, že ani v jednom nefigurují Spojené státy. A těžko by také mohly, když právě rezignuje vyslanec pro "protiteroristickou koalici" generál Allen, který se řadu měsíců snažil poslušně plnit zadané úkoly v boji proti "islámskému státu" - v rámci parametrů, které mu zformovali Obamovi poradci. Ti například trvali na tom, že "umírnění" povstalci nesmějí působit jako plnohodnotné povstalecké hnutí s politickým křídlem, ale jen jako čistě vojenské jednotky. Jakmile politicky nekryté oddíly vstoupily z Turecka na syrské území, byly vyzrazeny a zajaty. ZDE ZDE

Bílý dům žije ve světě za zrcadlem, v němž jsou Spojené státy jedinou zbylou supervelmocí a mají jakési vydržené právo na pozici globálního lídra. Svět se však již dávno vydal jinou cestou, a to právě Obamovou zásluhou. Když Obama nesplnil své hrozby vůči syrskému režimu, izolovaně vzato možná šlo o rozumné rozhodnutí. Takto však nelze rozhodně označit stav, kdy USA v syrské záležitosti přestaly cokoliv koherentního podnikat a v zásadě systematicky outsourcovaly blízkovýchodní politiku do Kremlu. ZDE

Obamova administrativa uplatňuje unikátní přístup k zahraniční politice, který spočívá v kombinaci odvážných slov a opatrnických činů. Obama přednáší projevy plné výzev a příkrých odsudků zahraničních partnerů. Jakmile však nastane praktický problém, Bílý dům ho neřeší, pokrčí rameny a nechá to na jiných. Není tedy divu, že cyničtí manipulátoři jako Vladimir Putin nebo Benjamin Netanjahu čtou Američany po svém: Totiž jako psa, který sice hodně štěká, ale vůbec nekouše. A co více - když na něj zadupou, za rozhořčeného ňafání zaleze do boudy.

Obama se pokusil ovlivnit výsledek posledních izraelských parlamentních voleb, aby se zbavil Netanjahua, který mu to samozřejmě nezapomněl a jako vůbec první se přizpůsobil nové situaci. V ní už globálním lídrem nemají být Spojené státy, ale Putinovo Rusko. ZDE

Méně hlasitě, ale neméně důkladně věci analyzují arabské státy, které se Obama coby tradiční spojence pokusil vyměnit za vysněný a již nyní zjevně selhávající projekt spolupráce s Íránem. Zatímco Teherán, kandidát členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci, projektu vedeném Ruskem a Čínou, koordinuje politiku s Kremlem, hlavním západním partnerem arabských států se mezitím stává Francie. Velmi různorodí aktéři blízkovýchodní krize se jinak neshodnou téměř na ničem - až na to, že Obama je k ničemu a nemá žádné reálné plány pro tento region. Dokonce i dosud velmi proamerické Jordánsko právě navázalo vojenskou spolupráci s Čínou. ZDE

Kurt Schlichter v reakci na odhalení sexuálního násilí páchaného americkými spojenci v Afghánistánu hovoří o morální zbabělosti velitelů. Ti podle něj mají povinnost k notoricky známým jevům typu pederastie oblíbené některými afghánskými bojovníky zaujmout jasné stanovisko a vydat příslušné instrukce podřízeným. Voják má buď vědět, že má rozkaz střílet na ty, kdo takové věci provádějí, nebo v horším případě alespoň vědět, že velení upřednostňuje spojenectví před lidskými právy. Jenže nedošlo ani k jednomu. Každý si má poradit, jak umí. A když dojde k průšvihu, bude v každém případě tím špatným podřízený, nikoliv velitel.

"Zastarávající vybavení, ačkoliv je problémem, není nic ve srovnání s nekompetencí a morální zbabělostí nejvyšších velitelů naší armády," píše Schlichter. ZDE

V daném kontextu má pravdu, když Obamu částečně omlouvá a hlavní vinu klade na generály. V širší mezinárodní perspektivě je to však právě Obama, který svou morální zbabělostí kombinovanou se školometskými projevy komunitního organizátora zavinil, že se z americké zahraniční politiky stala Hospoda Na mýtince, s níž nikdo nechce nic mít.

Bývalý náměstek ředitele CIA John McLaughlin vysvětlil velmi přehledně, o co Putinovi jde v Sýrii. Podobně to dokázala řada jiných jednotlivců, ale nikoliv početné týmy "expertů" pracujících pro amerického prezidenta. Ty mají totiž zakázáno přinášet jakékoliv nepříjemné zprávy.

Podle McLaughlina Putin obnovuje velmocenské postavení Ruska, zachraňuje vliv v Sýrii, zajišťuje si vliv na Blízkém východě, chce se vypořádat s ruskými občany bojujícími v řadách "islámského státu" a odvádí pozornost od konfliktu na Ukrajině. ZDE

Kromě toho je zřejmé, že jde o prostředek nátlaku na zrušení mezinárodních sankcí, a rozšiřující se ruská vojenská přítomnost v Sýrii pojištěná mezinárodní aliancí implikuje ve střednědobé perspektivě ohrožení jižního křídla NATO, poté co se již v problémech ocitla obrana východního křídla. Přičemž jižní křídlo není jen vojensky, ale především mimořádně politicky slabé. To se týká nejen Balkánu a Kypru, ale také přinejmenším severní části Itálie.

Bílý dům, ale v jistém smyslu celý současný Západ, žijí v nebezpečné iluzi. Jsou svatosvatě přesvědčeni, že ekonomický potenciál a technologické inovace znamenají jakýsi automatický zdroj moci na světové scéně, aniž by tyto kapacity byly pracně přeloženy do vojenských či zpravodajských kapacit. Tento dogmatismus vede opakovaně k porážkám, ale přesto se na něm prakticky nic nemění. Obama ve včerejším projevu v OSN opět svět hlasitě poučoval, jak se má dobrat úspěchu. ZDE

Pokusy čelit primárně zpravodajským kapacitám "islámského státu" namísto promyšlené strategie stejného řádu (ať už symetrické, nebo asymetrické) podporou "kreativní mezinárodní sítě komunitních skupin, technologických společností a mediálních hipsterů" jsou pro velícího komunitního organizátora jistě vítanou příležitostí uplatnit bohaté životní zkušenosti, k úspěchu ve válce však téměř jistě vést nemohou. Takové komické výstupy v převleku za tučňáka velmi připomínají příklady, na něž již poukazoval francouzský bezpečnostní expert Bernard Fall v analýze nefungující strategie ve Vietnamu - jestliže nepřítel ve vesnicích zabíjí starosty loajální k centrální vládě, opravdu tomu nelze čelit státním sponzoringem chovných kanců pro místní zemědělce. To jsou nápady hodné bžundalisty Paula Masona plánujícího vychovat budoucí revoluční kádry pařením fantasy RPG Skyrim. Cimrmanovská metoda slepých uliček představuje opravdu dost málo efektivní způsob, jak se prosadit na mezinárodní scéně. A Spojené státy a všeobecně Západ už dávno nejsou tím, kdo může vkládat do hry neomezené zdroje. ZDE

"Jenomže z flinty na zeppelín nevystřelíš. A vystřelíš-li, nedostřelíš. A dostřelíš-li, netrefíš se," konstatuje suše hra Divadla Járy Cimrmana Hospoda Na mýtince.

Je opravdu smutné, pokud i vousatá komedie z evropské semiperiferie vypadá ve srovnání s aktuální politikou velmoci jako hluboká studnice moudrosti.

Vytisknout