Baltimore obnažuje nehezkou realitu dnešních USA

30. 4. 2015 / Daniel Veselý

V pondělí se konal Grayův pohřeb, jehož se zúčastnily tisíce osob včetně známých osobností, jako je reverend Jesse Jackson ZDE. Ten při této příležitosti mimo jiné prohlásil, že násilí odvádí pozornost od meritu věci, čímž je podle jeho mínění skutečnost, že západní Baltimore je „oázou chudoby a bolesti, v níž jsou tamní obyvatelé dlouhodobě vystaveni policejnímu násilí a ekonomickému opomíjení“. Baltimore je městem, kde existují značné rozdíly mezi tím, jak žijí jeho obyvatelé bílé barvy pleti a jak žijí občané černé barvy pleti. Podle oficiálních statistik v tomto šestém nejchudším americkém městě, kde žije zhruba 622 000 obyvatel ZDE , nezaměstnanost dosahuje 8,4 procenta (federální průměr je 5,4 procenta) s tím, že nezaměstnanost černošské populace je dvakrát vyšší než nezaměstnanost bílého obyvatelstva ZDE. Téměř 24 procent obyvatel (36,5 procenta dětí ZDE ) žije pod hranicí chudoby, jak ji vymezují federální statistiky, a ve městě je 16 000 opuštěných budov ZDE. Deindustrializace a masový exodus zejména mladých lidí z Baltimoru se na tamní trudné situaci rovněž neblaze podepsaly. Chudoba v Baltimoru není ovšem jakýmsi přírodním úkazem, ale výsledkem záměrných ekonomických opatření favorizujících hrstku bohatých a opomíjejících zbytek obyvatel, jak tvrdí zasvěcení pozorovatelé včetně tamních komunitních organizátorů ZDE. Vezmeme-li v úvahu tato fakta a dále pak skutečnost, že v Baltimoru panuje velice zažitá nedůvěra vůči „mužům zákona“, získáme třaskavou směs v podobě rozsáhlých nepokojů ne nepodobných těm, jež se odehrály ve Fergusonu.

Nicméně podle různých svědectví měly protesty zprvu většinou mírumilovný charakter, jak je v Baltimoru tradicí už od časů hnutí za občanská práva v 60. letech ZDE – podle očitých svědků se dav zradikalizoval z popudu několika provokatérů pronášejících rasistická hesla a házejících na demonstrující kameny.

Stovky demonstrujících odmítly dodržovat zákaz nočního vycházení po 22. hodině, které vyhlásil marylandský guvernér, a střetly se s policejními silami, kanystry a granáty se slzným plynem, obušky a obrněnými vozidly. Demonstrujícím, z nichž někteří ničili motorová vozidla, budovy, výlohy obchodů apod., čelilo 3 000 až 5 000 příslušníků Národní gardy. Asi patnáct gardistů utrpělo během potyček zranění. 

 Podle nezávislého zpravodajského kanálu The Real News ale masovým protestům a násilnostem s nimi spojeným předcházely rozmíšky doprovázející zatýkání mladých Afroameričanů baltimorskou policií, a to po dobu dvou týdnů, jež následovaly po úmrtí Freddieho Graye ZDE. Policisté měli zatýkat mladé černošské studenty a studentky, když opouštěli školu a odmítali přistoupit na jejich nařízení, aby nasedli do autobusů a odjeli domů. Některým ze zadržených mladých Afroameričanů bylo pouhých 14 nebo 15 let.

Velké sdělovací prostředky, jak tomu už v podobných případech bývá, se soustředily především na rozsah násilností v Baltimoru, aniž by dostatečně obnažily pozadí a kořeny této události, jež má například s dalšími „odloučenými lokalitami“ ve Státech obdobné podhoubí: ekonomickou pauperizaci a opresi, chudobu, nezaměstnanost, obřezávání veřejného prostoru, přetrvávající dědictví rasismu v americké společnosti, s nímž se dodnes nevyrovnala, a odsouvání celého problému kamsi na okraj, kam není příliš vidět.

Dne 29. dubna byl na stránkách MF Dnes publikován článek Teodora Marjanoviče, který se svezl s nepříliš bystrým davem a který viní oběti systému, nikoliv – chraň bůh – establishment. Komentátor listu vylíčil Freddieho Graye jako „černošského drogového dealera, vyzbrojeného vystřelovacím nožem“, peskoval ty, co „svou osobní neschopnost ventilují rabováním a žhářstvím“ a vyzvedával pozitivní příklady „amerického snu“, který podle něho v Baltimoru hoří; zkrátka vždy si můžeš poradit sám, nevymlouvej se a dostaneš se na vrchol.

Kdyby se však obdobné protesty, byť násilné, konaly dejme tomu na Kubě nebo v Rusku, výše zmíněné by neplatilo. Šlo by totiž jednoznačně o oběti represivního systému a dostalo by se jim hluboké úcty a podpory. Avšak stalo se tak v zemi, již neradno zejména v dnešní vetché době nikterak kritizovat, ba naopak. Představuje totiž demokratickou hráz vůči rozpínající se „ruské agresi“ v Evropě, a je proto nutné stát v jednom šiku a ignorovat i zjevné bezpráví.

Vytisknout