Zemětřesení v Nepálu

Tisíce obětí mají jedno společné: jsou chudí

28. 4. 2015

"Kdybychom měli peníze, postavili bychom pevný dům," říká žena, která, stejně jako statisíce dalších lidí v Nepálu, je teď bez přístřeší.

Po více než 36 hodinách v tmě se Gaarima Saha, 12, v pondělí dopoledne probudila na provizorním chirurgickém pokoji v přijímací hale nemocnice v centru Kathmandú.

Když otevřela oči a konečně přišla k sobě poté, co byla 9 hodin pohřbena v troskách po sobotním zemětřesení, zjistila, že je v bezpečí, ale strašně jí bolí rameno, kde má mnohonásobné zlomeniny. Dověděla se také, že její maminka a starší bratr jsou mrtví.

Chirim Baby Sahi, pětapadesátiletý prodavač novin a jediný výdělečně činný člen jeho pětičlenné rodiny, zůstal pod zdivem, které na něho spadlo z chrámu, a je nyní paralyzován. Vedle leží Anusha Khatry, šestnáctiletá dívka, a u postele má rentgeny, z nichž vyplývá, že má poškozenou páteř, takže už nikdy nebude chodit. "Ještě to neví," zašeptala její matka.

Všechny tyto oběti, stejně jako téměř všech 3729 mrtvých a téměř 7000 zraněných lidí, mají jedno společné: jsou chudí. Zemětřesení nezničilo nově postavené betonové činžáky, ale staré domy postavené z cihel a ze dřeva. Lidé, kteří v nich bydleli, si nemohli dovolit lepší bydlení.

"Je to jasné: čím jste bohatší, tím pevnější je dům, v němž žijete," vysvětlil místní sociolog Bhasar Gautam.

Fórové domy mají většinou čtyři až pět pater a jsou rozděleny na levné rodinné byty.

"Kdybychom měli peníze, postavili bychom pevný dům. Ale peníze jsme žádné neměli. Nemáme kam jít. Nikdo se o nás nepostará. Život byl už tak těžký. Nechci být naživu," řekla Sahihova manželka.

Nepál je jednou z nejchudších zemí v Asii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 28.4. 2015