Michaela Marksová-Tominová kašle na problémy

28. 4. 2015 / Milan Mundier

Nějakým nedopatřením se stalo, že jsem si pustil ČT1 zrovna ve chvíli, kdy tam běžel pořad Máte slovo. Jedním z jeho hostů byla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Téma? Zaměstnávání lidí prostřednictvím agentur práce. Ale důvodem, proč o tomto píši, je něco jiného. V publiku totiž seděl mladý pán, který promluvil (za což mu upřímně děkuji) o tom, jak se před lety stal obětí bossingu (šikany ze strany zaměstnavatele). Tlak, kterému čelil, byl tak obrovský, až se z toho sesypal.

Nedivím se. Sám jsem si něčím takovým prošel. Sice jsem se z toho úplně nesesypal, ale stálo mě to velký kus zdraví, práci a pocit důstojnosti. Stejně jako dotyčný pán jsem měl snahu se bránit. Spolupracoval jsem s Inspektorátem práce i jedním nejmenovaným občanským sdružením. Přístup Inspektorátu práce byl skvělý. Velmi vstřícný, velmi lidský a velmi profesionální. Ale situace u nás je taková, že Inspektorát práce má velmi omezené pravomoce, takže toho ve finále zase tolik nezmůže.

Sledoval jsem pozorně reakci paní ministryně. Nebyla de facto žádná. Sice řekla, že se pracuje na tom, aby se takto postiženým lidem dalo pomoci, ale to bylo vlastně vše. A já se musím ohradit! Paní ministryni jsem svého času (jaro loňského roku) psal. Detailně jsem popsal situaci, kterou tu zmiňuji. Pochválil jsem Inspektorát práce za jeho snahu i za jeho přístup. A poprosil ji o radu (protože když je člověk zdravotně i profesně zničený, potřebuje radu jako sůl), což je nějakých pět až deset vět.

Jaké odpovědi se mi dostalo? Pokud pociťujete nějakou křivdu, obraťte se na Inspektorát práce. Chápete? Věnujete celý odstavec tomu, že si pochvalujete spolupráci s Inspektorátem práce, a nakonec se vám dostane rady, abyste se na něj obrátili, přestože jste to už dávno udělali.

Další věc. To "peklo" už je dávno za mnou, takže by mě "nějaký" bossing mohl být zcela ukradený. Není. Není, protože vím, že je tu celá řada lidí, kteří se stávají jeho oběťmi. Někdy i v tom nejhorším slova smyslu. A těmto lidem je třeba pomoci. Já tu snahu mám. Vypracoval jsem na toto téma několikastránkový podnět a poslal jej paní ministryni. To bylo někdy na podzim loňského roku. Odezva nulová. Stejný postoj paní ministryně zaujala i k jiným tématům, jejichž prostřednictvím jsem chtěl být nápomocen. Jak jí, tak občanské společnosti.

Nemohu se zbavit dojmu, že paní ministryně kašle na lidi a jejich problémy. Místo toho přichází s návrhy, které rozdělují už tak rozdělenou společnost. To není dobře. Není to vůbec dobře. A čím dříve si to paní ministryně uvědomí, tím lépe!

Sociální poměry
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 28.4. 2015