Kde získaly České dráhy svou jazykovou "kompetenci"?

27. 4. 2015

Už delší dobu jsem zvažoval, že bych Vám poslal svou fotku z cesty ve zrekonstruovaném osobáku ČD (2014, Žatec-Lovosice) v naději, že by si mohla najít cestu do Britských listů, ale vybičoval mě až Váš dnešní příspěvek o chybě ve slově "premises" na Praze 1, píše Petr Zimmerman.

Správné verze jsou níže, po otevření článku:

Je s podivem, že aspoň česká verze je správně, neboť naprosto všechny překlady jsou špatně :)) Bedarfshaltestelle, request stop, arrêt facultatif, fermata a richiesta.

Pozn. JČ: Tyhle nehorázné chyby, v jejichž důsledku je text přeložený do "cizího" jazyka zcela nesrozumitelný, vznikají jednak v důsledku v ČR široce rozšířeného diletantství ("My přece nemusíme žádat žádného rodilého mluvčího, aby to přeložil, uděláme si to sami!" :) ) a jednak naprosté neznalosti principu překládání.

Překládat z češtiny do jiného jazyka (nebo z jakéhokoliv jazyka do jiného jazyka) se nedá tak, že otrocky přeložíme jednotlivá slova z češtiny, protože přece když se něco říká nějak česky, musí se to stejně tak říkat, prostřednictvím těchže slov, i v cizím jazyce.

Jenže tak to prostě nikdy vůbec není: Překladatel se musí přesvědčit, jak se daná věc říká v cizích jazykovém prostředí, a použít těch výrazů, které jsou v cizích jazycích zavedené. Českým zvyklostem to většinou vůbec neodpovídá ("Bedarfshaltestelle" je "Zastávka, když ji potřebujete", "Request stop" je "Zastávka na požádání", atd.)

To, že někdo víceméně rozumí cizímu jazyku, ještě vůbec neznamená, že bude schopen češtinu překládat. Je to arogance, která se nevyplácí. Vždycky při vytváření veřejných nápisů je nutno k překladům angažovat cizince.

Doprava
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.4. 2015