24. 3. 2015 / Karel Dolejší
Evropě je pod záminkou budování protiraketové obrany neschopné ohrozit ruské mezikontinentální strategické síly určena hrozba konvenčními nebo jadernými semibalistickými střelami Iskander a dalšími vyvíjenými pozemními prostředky středního a kratšího doletu. Jiné zbraňové systémy však začínají znepokojovat osoby odpovědné za protivzdušnou a protiraketovou obranu kontinentálních Spojených států. "To vše odráží fakt, že Rusové se připravují k válce s námi, zatímco my se připravujeme k boji s teroristy," shrnuje základní rozdíl v perspektivách vojenských plánovačů jaderný stratég Pentagonu Mark Schneider ZDE.
Rusko mnoho let v prodloužení linie sovětské propagandy straší americkými střelami s plochou dráhou letu. Přitom původně se střely Tomahawk staly svého druhu z nouze ctností v situaci, kdy USA neměly k dispozici rovnocennou odpověď na již rozmístěné výkonné sovětské rakety středního doletu SS-20 se třemi samostatně naváděnými jadernými hlavicemi. Rakety Pershing 2 s jedinou hlavicí a omezenými doletem tehdy nepředstavovaly hrozbu pro životně důležitá centra samotného SSSR, pokrývaly pouze prostor sovětských satelitů, zatímco dolet SS-20 kryl prakticky celou Evropu. Tomahawky s větším doletem než Pershing, třebaže mnohem pomalejší než SS-20, znamenaly doplnění odvetné hrozby co nejlevnějšími prostředky.
Mezitím byla celá kategorie pozemních prostředků středního doletu, včetně pozemních Tomahawků, zrušena strategickou sovětsko-americkou smlouvou. Kromě toho Američané zrušili i jadernou verzi ponorkového Tomahawku a končí i výroba konvenční námořní verze této letité zbraně. Zbylé americké letecké zbraně této kategorie mají dolet nižší než 1 000 km, srovnatelné ruské systémy až 5 000 km.
A tak zatímco ruští propagandisté pokračují v sovětském lamentování o americké hrozbě střel s plochou dráhou letu, Spojené státy ve skutečnosti brzy nebudou mít v dané kategorii k dispozici nic, co by stálo za řeč. Nové výkonné letecké střely s plochou dráhou letu budou k dispozici nejdříve za patnáct let.
Na hrozbu ruské převahy v kategorii střel s plochou drahou letu nyní upozornili zákonodárce mezi jinými šéf NORADu admirál William Gortney a admirál Cecil D. Haney, velitel US Strategic Command. Ruské prostředky jako střely Kh-101 a Kh-102 představují potenciál konvenční nebo jaderné hrozby kontinentálním USA, s níž si stávající obranné systémy koncipované proti leteckému útoku či (v menší míře a problematicky) proti útoku balistickou raketou nedokážou poradit. Námořní střely s plochou drahou letu 3M54 Club-K s doletem 300 km odpálené z libovolného nosiče, včetně námořního odpalovacího zařízení maskovaného jako standardní lodní kontejner, se vymykají ze spektra hrozeb, s nimiž se dosud počítalo, a přitom mohou využívat masivní potenciál pro maskirovku až do okamžiku odpálení.
Zatímco Rusko pokračuje v propagandistické ofenzívě proti americkému protiraketovému systému, který pokud vůbec, mohl by pro ně představovat reálnou hrozbu až v relativně vzdálené budoucnosti a teprve po dalším náročném vývoji, zatímco řada ruských oficiálních výhrad vůči stávajícím systémům PRO protiřečí i fyzikálním zákonům (rozdíl v rychlostech etc.) a zatímco neudržitelná argumentace proti existujícím systémům protiraketové obrany postupně ustupuje ještě absurdnější propagandě, podle níž protiraketová obrana je vlastně zástěrkou rozmístění neexistujících amerických raket středního doletu v Evropě, ruská hrozba území USA je již aktuální. Střely s plochou dráhou letu Kh-101 byly rozmístěny v roce 2013 ZDE.
V situaci, kdy k území USA a Kanady rutinně nalétávají ruské strategické bombardéry schopné nést střely Kh-101 i jadernou verzi Kh-102 je znepokojení představitelů Pentagonu něčím víc než jen obvyklou snahou dosáhnout navýšení rozpočtu. Odráží rostoucí bezradnost vůči bezkoncepčnosti, která v otázkách obranného plánování v Pentagonu nyní panuje. Nedostatky amerických strategických sil přitom nejsou samozřejmě jen předmětem zájmu Kongresu. Rusko v mediálních výstupech neurčených k podbízení se západním pacifistům vyjadřuje nezakryté pohrdání nad aktuálním stavem americké jaderné triády.
Přitom v dané situaci je nejpravděpodobnější, že případná protiopatření proti novým ruským hrozbám zahrnou především drahé elektronické a obranné systémy na území samotných USA a Kanady. Tyto urgentní investice ukrojí z obranných výdajů podíl zcela nepřiměřený relativně malým prostředkům, které Rusko investovalo do vývoje několika střel s plochou dráhou letu.
V podmínkách ohrožení kontinentálních USA je téměř jisté, že otázka obrany Evropy, která se sama o svou obranu téměř nestará, bude mít v Pentagonu nakonec ještě nižší prioritu než dosud.
Vytisknout26.3. 2015 / Daniel Veselý
Uprostřed zjitřené debaty o protestech proti americké vojenské koloně, jež na přelomu března a dubna projede Českou republikou, se formují dva postoje: na jedné straně značný nesouhlas s přítomností amerických vojáků v české kotlině a na straně ...