Lokální hudebníci jsou pseudoelita

20. 3. 2015

Lokální hudebníci jsou dle mého názoru skutečně součástí snobské pseudoelity, dodal bych, že čím méně znamenají a čím méně toho doposud dokázali, tím více je to pravda. Je až směšné pozorovat, jak úporně se snaží vetřít se mezi horních deset tisíc, případně se ve společnosti těchto lidí natřásat a předstírat, že právě zde je jejich místo a nikde jinde. Sociální témata, respektive záležitosti tzv. dolních deseti miliónů je začnou zajímat právě v tom okamžiku, kdy jim tyto poskytnou prostor ke vlastnímu zviditelnění. 

Hovoříte o trhu, píšete o brandu, o propojení byznysů navzájem. To vše je potvrzením výše napsaného, že se jedn o elitářskou společnost, která je zahleděná pouze sama do sebe a do svých zisků. O nic jiného drtivé většině těchto "pseudoumělců" nejde, tak proč předstírat něco jiného a chovat se jako chytrá horákyně - obutá neobutá, oblečená neoblečená, s dárkem bez dárku. Jinými slov,y dělat a předstírat, že jsem s lidmi a pro lidi, ale ve skutečnosti mi jde jen o tantiémy a o to co nejvíce na tom "vytřískat".

Prostituce je podle Wikipedie "poskytování sexuálních služeb (obvykle manuální stimulace, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex) za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu". Myšleno tak, že kdokoliv nabídne jakoukoliv pro hudebníka uspokojivou protihodnotu, může si jeho služby zaplatit. To je myslím dokonale výstižné. Tedy opět a znova je na prvním místě vlastní šrajtofle a konto, až poté a za hodně dlouho to ostatní. 

S tím vzděláním to myslím zvláště u tuzemských hudebníků a umělců nebude tak horké. Například Lucie Bílá, aniž bych tím chtěl jakkoliv snižovat její hodnotu, je vyučená dámská krejčová. Waldemar Matuška, vyučený sklářem. A takto bych mohl pokračovat. Samozřejmě jsou i hudebníci s vyšším dosaženým formálním vzděláním, ovšem generalizovat jak je vidno z předchozích příkladů.

Závěrem bych rád podotknul, že k takovémuto "tržnímu" chování mají jistě hudebníci nezadatelné právo, ovšem dalším nezadatelným právem pana Kartouse je takovéto chování popsat a zveřejnit. Pan Kartous nepíše v úvodu svého článku nic jiného, než že: "Jde o průmyslovou výrobu na poptávku. Pop music není víc než ekonomická komodita. Je to fenomén ekonomického charakteru. I proto funguje mnohem více jako nástroj politické propagandy než jako katalyzátor či zprostředkovat čehokoliv v pravém slova smyslu „sociálního“ ."

Paloma Faith je tedy zvláště na české poměry bílou vránou a vymyká se zdejšímu "popkulturnímu" prostředí svým přístupem, pan Kartous na to upozornil a potrefená husa se ozvala. Toť vše.