24. 3. 2015
Letos, pokud budeme mít štěstí, dojde v ekonomii k revoluci. Vzniká vlna požadavků, aby se změnilo, jak se ekonomii vyučuje na univerzitách. V Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v Paříži se bude konat konference, kde dostanou mainstreamový prostor giganti radikální ekonomie - včetně řeckého ministra financí Janise Varoufakise. A vznikl film, v němž Terry Jones, hvězda z Monty Pythonů, hovoří s loutkou Hymana Minského, píše ekonomický komentátor Channel Four News Paul Mason.
Do kin tento měsíc přichází dokumentární film Terryho Jonese Boom Bust Boom (Krize rozkvět krize). S použitím loutek a mluvících hlav se snaží Terry Jones zpopularizovat dílo Hymana Minského, amerického ekonoma, který zemřel v roce 1996, avšak jehož jméno je natrvalo spojeno s krachem finančnické firmy Lehman Brothers.
Minsky geniálně ukázal, že finančně složitý kapitalismus je svou podstatou nestabilní. V podmínkách stability se během času firmy, banky a domácnosti přesunou z postavení, kdy jejich příjem dokáže uhradit jejich dluhy, do postavení, kdy dokážou hradit už jen úroky z dluhů. A nakonec, jak nestabilita zesílí a ústřední banky reagují zvyšováním množství oběživa, lidé si už pak jen půjčují peníze, aby z toho mohli hradit úroky. Ceny akcií, příbytků a komodit vzrostou astronomickým způsobem. Může následovat už jen krach.
Této logické a koherentní předpovědi se všichni smáli až do doby, kdy se uskutečnila. Mainstreamová ekonomie se dokázala sama sebe přesvědčit, že kapitalismus směřuje k rovnováze a že veškeré šoky jsou do systému přiváděny zvenčí. Ekonomie se o tom dokázala přesvědčit tím, že zredukovala veškeré hospodářské myšlení na konstrukci abstraktních modelů, které dokonale popisují systém po 95 procent celkové doby, ale v době kritických událostí selžou.
Po vzniku nynější finanční a hospodářské krize - která hrozí některým zemím stagnací, která bude trvat dlouhá desetiletí - lidé začali přiznávat, že Minsky měl pravdu. Avšak jeho stoupenci mají problém. Mainstream má svůj model - radikálové žádný model nemají. Mainstreamová ekonomická teorie je "dostatečně dobrá" na to, aby se podle ní dal řídit podnik, nebo ministerstvo financí, nebo ústřední banka - pokud jste ochotni v praxi tuto teorii ignorovat, jakmile začnete čelit krizi.
A to je v podstatě situace, jíž čelí dnešní politikové. Snaží se přimět ekonomiku, aby se dostala zpět do stavu, kdy se s ní znovu poradí abstraktní hospodářské modely. Používají k tomu opatření, o nichž jejich teorie tvrdí, že jich vůbec není zapotřebí - kvantitativního uvolňování, znárodňování bank, částečné odpisy dluhů a devalvaci měn.
Radikální stoupenci Minského jsou v nevýhodě, protože nemají žádný kompletní alternatívní model kapitalismu. Někteří z nich vytvořili počítačové programy, které ukazují, jak vznikají finanční krize. Avšak sami přiznávají, že nemají kompletní alternativní model, který by ukázal, jak kapitalismus funguje. Jak přiznává holandský profesor finančnictví Theo Kocken, tito ekonomičtí radikálové mají "zhruba pravdu", nemají "přesně pravdu". Kockenovo řešení je soustředit se na to, proč tak špatně vnímáme rizika. Behaviorální ekonomie je v módě už od roku 2008: cílem je identifikovat problémy, které má lidský mozek, když čelí složitým rizikům: lidský mozek v takové situaci přehnaně zjednodušuje, chová se přehnaně sebevědomě a stává se obětí tzv. "confirmation bias", kdy ignorujeme fakta, která jsou v konfliktu s naším přesvědčením. Avšak přidáme-li behaviorální ekonomii k Minského modelu finanční mánie, nevznikne z toho teorie kapitalismu.
Zde je zjevná paralela s událostmi ve fyzice. Po velkých objevech Einsteinových jsme měli dva konkurující - a navzájem neslučitelné - soubory zákonů fyziky. Einstein sám s tím byl nespokojen a od dvacátých let dvacátého století usiloval o "teorii všeho". V ekonomii je to také chvályhodný cíl.
A v tuto chvíli přicházíme do dnešního bodu obratu. Obhájci ortodoxní ekonomie i vzbouřenci kolem Minského vznášejí v podstatě tutéž otázku: "Jak vypadá kapitalismus v normálním stavu?" Jedni odpovídají "Je stabilní", druzí tvrdí "Je nestabilní".
Ale ona je to špatná otázka. Správnou otázkou je: "Kde dnes stojíme v dlouhém oblouku rozvoje kapitalismu? Na jeho začátku, uprostřed nebo na konci?" Ale tato otázka míří přímo do srdce temnoty.
Pro mainstreamové ekonomy bylo jejich přesvědčení o rovnováze a o abstraktních modelech vždycky založeno na víře, že kapitalismus je věčný systém: je to společenské uspořádání, které nejúplněji odráží lidskou přirozenost. Stoupenci Minského, stejně jako všichni stoupenci J. M. Keynese, předpokládají, že lepší porozumění finanční mánii dokáže stabilizovat to, co je svou podstatou nestabilní systém. Avšak i fyzikové, kteří studují vesmír, který existuje už 13 miliard let, jsou připraveni přijmout představu jeho smrti - ano, jsou doslova posedlí jejím modelováním.
Takže v ekonomii je nutné rozvíjet teorii. Cílem není nová ortodoxie, splácaná dohromady z Minského a z pozůstatků mainstreamových myšlenek, aby si bankéři dokázali vytvořit nové obchodní modely, které by odstranily problémy vznikající z toho, jak nám funguje mozek. Cílem by mělo být něco většího: modelovat nynější krizi kapitalismu v rámci chápání, k čemu to vede.
Pro mě se nejzásadnější otázka ekonomie stále týká krize z roku 2008. Byla tato krize poslední ze série šoků, kterých bylo zapotřebí, aby nastartovala třetí technologická revoluce? Anebo to byl důkaz, že schopnost kapitalismu se přizpůsobovat v reakci na nové technologie je ochromena, nebo dokonce úplně odumřela? To je ten stín, který musíme v ekonomii přeskočit.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout26.3. 2015 / Bohumil Kartous
Úvaha Potřebujeme novou teorii kapitalismu je postavena na představě, že je třeba odlišného teoretického přístupu ke studiu a projekci ekonomie, aby bylo možné udržet kapitalistický systém jako funkční model pro fungování (nejen) hmotných v...