Uvedení na pravou míru

26. 1. 2015 / Karel Dolejší

"Dolejší až trochu skandálně shledává krvavé koloniální války v podstatě oprávněnými," píše Hořejší. Na co tímto výrokem reaguje? Na toto: "Britské impérium se chovalo jako konzervativní mocnost uznávající určitá mezinárodní pravidla hry. (Toto konstatování nedělá z britského imperialismu nikterak cosi hodného obhajoby. Pouze se zde říká, jakým mezinárodním hráčem v daném období Británie byla.)"

Existuje velmi dobrý důvod rozlišovat konzervativní a revizionistické mocnosti, protože jejich chování v mezinárodní aréně se navzájem výrazně liší. Konzervativní mocnosti mají obecně tendenci respektovat status quo a s ním spojené mezinárodní smlouvy, kdežto revizionistické mají výrazný sklon obojí porušovat. Abych použil příklad blízký přírodovědci, podobně by například herpetolog měl vždy rozlišovat řekněme mezi kobrou a tajpanem. Tímto rozlišováním zajisté nijak nepopře, že oba hadi jsou nebezpečně jedovatí. Chovají se však jinak - a pokud by lidé s tajpanem zacházeli jako s kobrou, mohli by toho dosti litovat. Postupy zajišťující přirozenou kontrolu populací kobry v případě tajpana nefungují, jak ukázaly pokusy snížit jeho stavy vysazením lasicovitých mungů, kteří v Indii běžně loví kobry, v Austrálii. Mungové totiž na australské tajpany nestačí.

Je také potřeba rozlišovat mezi analýzou a hodnocením. Václav Hořejší předkládá učebnicový příklad falešného argumentačního postupu popsaného Moorem coby naturalistic fallacy ZDE, při němž se popis a analýza faktů zaměňují za hodnotící soud.

Po tvrzení, které je založeno na překroucení analytického výroku a jeho vydávání za údajný hodnotící soud, následuje řada spekulativních vývodů včetně ničím nepodloženého obvinění, že jsem nekritickým "fanouškem" Porošenkovy Ukrajiny - a na závěr tvrzení, že Hořejší souhlasí s Václavem Klausem. Pravda je, že jsem v roce 1999 nestál nekriticky na straně útočícího NATO proti Jugoslávii a zrovna tak dnes nestojím na straně útočícího Ruska proti Ukrajině. U občana středně velkého evropského státu myslím nejde o nijak překvapivý přístup, pokud nadřazuje mezinárodní právo velmocenské politice. To je jádro mého postoje k tématu.

Václav Hořejší má právo demonstrativně souhlasit s kýmkoliv, koho považuje za solidní autoritu, včetně Václava Klause, o tom není sporu. Jiná věc je však kompletně dezinterpretovat jasné vyjádření a otočit jeho smysl o 180 stupňů. Polreich zvolil ve svém textu falešnou analogii neoimperiálního Ruska s rozpadajícím se britským impériem, srovnání dvou impérií v úplně odlišných fázích vývojového cyklu. Británie v jasném "imperial overstretch". kdy dlouho postupně ztrácela území za územím, přičemž v samotném závěru i ve zbývajících koloniích byl podporován průmyslový rozvoj a relativní politická samostatnost. Ruska ve fázi masivního vojenského vzestupu a expanze na území jiných států, což nemá v současné Evropě obdoby. Británie kolonialistickou mentalitu postupně překonává, Rusko toho až dosud nebylo schopno ani v nejmenším. Britská společnost chyby a zločiny kolonialismu otevřeně diskutuje a kritizuje, kdežto v Rusku podobný proces ještě ani pořádně nezačal a už je mocensky umlčován. U Hořejšího jde o prosté "čtení" něčeho, co jsem nenapsal - ba předem jsem přesně tu interpretaci, již Hořejší použil jako východisko polemiky, výslovně odmítl tak jasně a zřetelně, jak jen lze.

Tento článek byl dne 28. ledna 2015 redakčně upraven. Byly z něho odstraněny některé zbytečně osobní formulace.

Vytisknout