Britské listy o ruském imperialismu a jeho xenofobní a rasistické formě

20. 1. 2015 / Miroslav Polreich

Co se však děje s Britskými listy? Ponořily se do hloubky ruské imperiální mentality. Nejsou samy. Nedávno jsem se zúčastnil na Metropolitní Universitě v Praze diskuse na téma o ruském imperiálním myšlení a mentalitě jako naší největší hrozbě. Přednášejícím byl prorektor CEVRO (vysoká škola) pan Pojar. Přednášku pojal dosti odborně. Ukázal asi dvacítku map Ruského impéria. Od dob carů, kdy nebylo Polsko ani Pobaltí ani Finsko a další dnes samostatné státy. /p>

Velmi poučné, protože se na dalších mapách teritorium Ruské říše postupně zmenšovalo. Halič darem Rakousko Uhersku již v roce 1814 jako odměna za spoluúčast v napoleonských válkách, pak již za Lenina odešlo Pobaltí a Finsko, které s díky vzpomíná, že kdyby zůstali pod Švédskem, tak již by nebyli. /p>

Přeskočme Polsko a dojděme až do dob perestrojky a transformace a rozpadu bipolárního světa. Zde se světová historiografie ani moc neliší, jen sluhové, kteří to dnes potřebují, děkují Reaganovi za uzbrojení SSSR. Pak báťuška Jelcin svolal schůzku a řekl do té doby v lidské historii neslýchanou větu vycházející asi z jeho imperiálního ledví „ rozejděte se a vezměte si tolik moci, co unesete“. A SSSR skončil. V podstatě bez problémů. Teprve poté začaly války, ale ne mezi Moskvou a bývalými državami. Třeba mezi Gruzií a guberniemi, které před Gruzíncem Stalinem patřily vždy jen pod cara. Ale válčilo se i jinde./p>

To jsme se dočetli z těch map a nyní nastoupil pan referent a chtěl odkrýt to imperiální ledví Rusů a nešlo mu to moc dohromady. Ano, měl mu pomoci agresivní útok na Gruzii. To sice slýcháme téměř denně v naší televizi, ale ještě zůstává v obecné paměti kdo rozbombardoval hlavní město Jižní Osetie a zaútočil. Ti státem jmenovaní komisaři nad ČTV to mlčky odsouhlasují. Vždyť jde jenom o protiruské lži a zabíjení lidí. To se televizi promíjí. Zatím kdyby někdo řekl přisprostlé slovo, tak chudáka redaktůrka snad i zavřou. Ještě uvedl agresi na Krymu. Zapomněl prezidentova slova „Krym byl, je a bude ruský“./p>

Mohl si vzpomenout také na příslovečné „co bylo ukradeno, musí být vráceno“. S tím jsme žil ve věci restitucí církevního majetku dosti dlouho. Je tam sice rozdíl v letech 48 a 54, ale Krym byl ukraden rozhodnutím Komunistické strany SSSR od Ruska a to je neměnná autorita stále vyžadující respekt (přestože již ani není)./p>

Spíše by to však vypadalo na slovanskou „holubičí duši“, (i když na ni já moc nevěřím) než na imperiální choutky s „myšlením na světovládu“, jak si je možno nyní přečíst ve všech mediích, útokem Ruska na Západní demokracie či raději civilizaci. A hlavně také s velmi pravděpodobnou možností zabrat Českou republiku./p>

Píši však předně o Britských listech a zde mě zvláště vadí, že nevědí nic o britském impériu a jak se rozpadalo. Začalo to v USA a pokračovalo to přes celý svět, kde slunce nezapadalo. Nebudu specifikovat. Vždy se jednalo o desítky tisíc mrtvých. Tak důsledně se bránilo impérium a ani to nakonec nepomohlo. A co Francie. Těžko se píše o Vietnamu, odkud odešli po Dien bien fu po krutých bojích a porážce, ale postupně nastoupily USA, kteří, jak se odhaduje, zabily 3 až 4 milióny obyvatel (většinou anonymních civilistů), sami ztratili 78 tisíc mužů. Jejich jména je možno jednotlivě nalézt a přečíst na černém obelisku ve Washingtonu./p>

Boje za dekolonizaci Alžíru trvaly 7 let a vyžádaly si stovky tisíc mrtvých. To vše je o potocích krve. Mám pokračovat? Nemusím./p>

Jenom pro redakci Britských listů?-i:, jak je to tedy s tou imperiální mentalitou? To není o minulosti. I dnes bombardují letadla v Sýrii i Iráku (raději již IS). Zabíjejí po desítkách i děti. Dokonce s tím předsevzetím, že nálety nemohou nikdy porazit IS, jak nám to srdnatě oznámil náš ministr zahraničních věcí pan Zaorálek. Tak proč tedy? Z radosti ze zabíjení a odvoláváním se na naši euroatlantickou civilizaci a její mentalitu?/p>

Víme, kdo zabíjí a kdo dává příkazy? Budeme je soudit? Nevíme./p>

Nemáme svobodný přístup k informacím. V demokratické společnosti bychom to ale vědět měli. My chceme svobodu pro tvůrce karikatur a také se za jejich práva sejdeme demonstrovat po miliónech. Hodnota života člověka, pokud není z naší „civilizace“ však na pořadu dne není./p>

Vytisknout