Vztah islámu a evropské civilizace

16. 1. 2015 / Jan Čulík

Britský komik a revolucionář Russell Brand ve svém silně sledovaném kritickém seriálu na YouTube Trews obvinil jednu komentátorku z Fox News, že není rozdílu mezi ní a extremisty, kteří v Paříži zmasakrovali francouzské karikaturisty. Je nutno tedy znovu zdůrazňovat, že západní společnost je na rozdíl od té silně homogenní české dost podstatně rozrůzněná a je trochu matoucí vytvářet dojem, že tam vládne jakýsi téměř komunistický diktát jediného názoru, jaký spíš častěji napodobují pražská jednotná média.

Když cituje Daniel Veselý novináře Greenwalda, který poukazuje na to, že média neoznačují nábožensky ani etnicky bělošské a křesťanské pachatele trestných činů, kdežto když něco spáchá muslim, je jeho náboženství vždy zdůrazněno je k tomu nutno citovat nedávný komentář z britského deníku Daily Telegraph, který se docela přesvědčivě zabýval právě tímto argumentem a poukázal na to, že brutální trestné činy, páchané bělochy a křesťany, se vyskytují relativně ojediněle (Breivik), takže je velmi obtížné z toho činit závěry na základě kolektivní viny, kdežto útoků od muslimských extremistů je v poslední době celá řada, takže to lidi logicky, i když zřejmě nesprávně vede k úsudku, že jde přece jen o něco, co má cosi společného s islámem.

Je fakt, že když byly objeveny hrůzné a rozsáhlé sexuální trestné činy britského televizního strýčka Jedličky Jimmyho Savila, nepsalo se nikdy a nikde, že je páchal příslušník bělošské křesťanské kultury.

Ovšem zase o pedofilii katolických kněží se píše docela pravidelně a katolická církev s tím má právem značné problémy. Takže něco bude na komentáři autora z Daily Telegraphu, že když trestné činy opakovaně vycházejí z určitého kulturního či náboženského prostředí, média to prostředí, jako v případě katolické církve, začnou pravidelněji zmiňovat.

Ve čtvrtek večer se v glasgowské restauraci a kulturním středisku Oran Mor konala veřejná debata asi šesti zajímavých novinářů a aktivistů právě o problému vztahů mezi evropskou civilizací a islámem. Snad nejzajímavější byl příspěvek přítomného muslimského autora a aktivisty - bohužel jsem nezaznamenal jména žádných přítomných, která nebyla výrazněji inzerována, přítomní například před sebou neměli cedulky se svými jmény.

Tento muslimský novinář a aktivista velmi přesvědčivě argumentoval, že postoj časopisu Charlie Hebdo je rasistický a nazval ho "sekularistickým fundamentalismem". Obvinil Francii, že tvrdě potlačuje náboženskou víru právě z hlediska sekularistického fundamentalismu, a poukázal na to, že Británie je v tomto ohledu daleko tolerantnější. Argumentoval, že muslimů je v západních společnostech menšina, že je to komunita v chaosu, která má obrovské problémy, že je to komunita chudá a marginalizovaná. Dodal, že je jako první ochoten kritizovat nešvary v muslimské komunitě, která je podle něho v západních společnostech v podstatě rozložená a neschopná, a mimo jiné také trápena menšinou extremistů, kteří prosazují násilné činy. Zdůrazňoval, že novinářská satira musí být zaměřena proti mocným a že to, co dělá časopis Charlie Hebdo, je podle něho neférové, protože zesměšňuje chudé a bezmocné lidi a ještě je tak tím víc zadupává do země.

(To ovšem nebylo v souladu s tím, co říkal moderátor diskuse, který citoval z dopisu kolegy ve Francii, který poukazoval na to, že Charlie Hebdo ostře vystupuje proti francouzské Nacionální frontě a rodině Le Penových a hájí postavení imigrantů, takže útok islamistů na její redakci byl vlastně kontraproduktivní. Jinou zajímavou myšlenku pronesl přítomný britský karikaturista, který karikaturisty z časopisu Charlie Hebdo znal. Ten poukázal na to, že Charlie Hebdo byl vždycky ve Francii antiestablishmentový, anarchistický, okrajový časopis. Zdůraznil, že v důsledku masakru v jeho redakci se nyní stal tento časopis naprosto mainstreamovým, kdy ho hájí i - velice kontroverzně - světoví mainstreamoví politikové. Karikaturista dodal, že toto spolknutí mainstreamem časopis Charlie Hebdo nemůže přežít a že to tedy znamená v krátké době jeho konec.

Zajímavě promluvila i profesorka muslimských studií z Edinburské univerzity Moni Siddiqui, která odmítla tvrzení mnohých přítomných, že reakce na masakr v redakci Charlie Hebdo je přehnaná. Poukázala na to, že navzdory všemu pokrytectví, které bylo zaznamenáno, Evropa má určité principy plurality a svobody projevu a ty jsou součástí její definice. Není proto podle ní divu, že se Evropa mobilizuje, když to vypadá, že tyto principy jsou ohroženy.)

Ale zpět k vystoupení muslimského komentátora, které mi připadalo nejzajímavější a nejpřesvědčivější až do té doby, kdy si ho muslimský komentátor sám myslím poněkud shodil.

Vzhledem k tomu, že jeho hlavním argumentem bylo, že útočit na muslimy v časopise Charlie Hebdo je rasistické a neférové, protože tím bohatá a sebevědomá sekularistická evropská společnost zesměšňuje ubožáky, jeden přítomný člen publika se ho zeptal, zda by ale muslimský komentátor byl ochoten postavit se na stranu protimuslimské satiry v zemi, kde muslimové nejsou zesměšňovanou menšinou, ale naopak držiteli moci, jako například v Saudské Arábii. Komentátorova velmi kontroverzní odpověď zněla: Ne, nepostavil bych se na stranu protimuslimské satiry ani tam, protože je to proti mé víře. Tím sám dokázal, že aspoň v jeho případě je muslimské myšlení v naprostém zmatku.

Hovořili jsem o tom později s jednou zkušenou britskou novinářkou, která léta pracovala pro rozhlas a televizi BBC a pak pro televizi Al Džazíra. Jaké by to bylo, kdyby například izraelský list Haaretz řekl, že nemůže kritizovat, jak izraelská vláda a armáda zachází s Palestinci, protože je to proti jeho židovské víře. Takový postoj je zjevně nepřijatelný.

Takže, řekl bych, že skutečnost je složitější, než jak to vykresluje Daniel Veselý ve svém příspěvku, sestaveném na základě poněkud stereotypní argumentace levicových komentátorů.

Muslimský komentátor v Glasgow řekl bych dokázal, že muslimská komunita je ve zmatku, rozložená a v chaosu a neví, jakým způsobem se orientovat v dnešním světě. Jediným řešením může být komunikace s Evropou - navazování dialogu s muslimy v dobré víře a nabízení pomoci.

Vytisknout