Padni, komu padni, když říká nebezpečné nesmysly

19. 1. 2015 / Bohumil Kartous

Několik čtenářů se vehementně ohradilo proti kritice Miloše Zemana za jeho výroky, v nichž prokazatelně odmítal inkluzivní vzdělávání. Je evidentně nutné ukázat, jaké důsledky mohou mít názory prezentované - s překvapivou rozhodností - Milošem Zemanem. Miloš Zeman prohlásil, že je proti inkluzi. Tvrdí, že inkluze jaksi souvisí s názory multikulturalistů pražské kavárny, kteří postrádají praktickou zkušenost ze škol. Tvrdí, že děti handicapované a pravděpodobně (nepřímo naznačuje) děti etnicky odlišné v běžné škole trpí šikanou a posměchem. Ze je jim "mezi rovnými lépe".

Nejprve ke vztahu mezi pražskou kavárnou, multikulturalismem a inkluzí. Inkluze je takový přístup ke vzdělávání, jehož principem je snaha vzdělávat děti společně. Nejde zde primárně o děti jiného kulturního, náboženského či etnického původu, ale o děti, které - vzhledem ke svému stavu - mají speciální vzdělávací potřeby. Inkluze předpokládá, že tyto potřeby budou naplněny, ale zároveň děti budou trávit co nejvíce společného času se svými "normálními" vrstevníky. Někteří čtenáři se zeptají "a proč není lepší, aby byly ve speciálních školách?". Je to proto, že izolace tohoto typu je stigma svého druhu a zabraňuje integraci dětí do společenského života. Notabene při praxi běžné v ČR, kdy je "na slepou kolej" (do praktických škol se silně redukovaným vzdělávacím obsahem) umisťováno velké množství děti, které by zvládly běžné kurikulum (ke konsekvencím níže). A je to také proto, že tzv. normální žáci se učí, že společnost nesestává jen ze „sobě rovných“, je různorodá a je třeba to vnímat. Jsou-li žáci, kteří jsou jakkoliv odlišní, terčem posměchu, je to problém školy a učitelů, kteří neumějí děti vychovávat k empatii a ohleduplnosti. Není to ale zdaleka absolutní stav, vždyť školy s inkluzivním vzděláváním existují i v ČR.

Inkluze v žádném případě nepramení z multikulturalismu a už vůbec nemá nic společného s pražskou kavárnou, jíž Zeman připisuje advokacii inkluze. Tento nebezpečný nesmysl navozuje dojem, že inkluzivní vzdělávání má sloužit samolibé dekadentní kratochvíli nějakých „bláznivých intelektuálů“. Tak to není. Přečtěte si, na jaké problémy v ČR naráží třeba dítě s Aspergerovým syndromem, jinak vysoce inteligentní, které nepotřebuje než vlídný a poučený přístup ze strany učitele. Pokud chcete vědět o problematice více a chcete pochopit, co znamená inkluze pro rodiny s dětmi, které jsou nějak odlišné, obraťte se na Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání a dotažte se na zkušenosti rodičů. Leccos zvíte...

Nyní k názoru, že dětem „je lépe v komunitě rovnocenných“, byť není jasné, co tím chtěl Miloš Zeman říct. Kupříkladu ve Finsku je praxe taková, že speciální školy slouží pouze těžce handicapovaným dětem. Děti s lehkou mentální retardací, děti s fyzickým handicapem, jenž je neomezuje natolik, aby nemohly být přítomny ve třídě, ale i děti z nedostatečně sociálně a kulturně podnětného prostředí jsou vzdělávány v běžných třídách. Všimněte si grafu vpravo, který ukazuje, do jaké míry je výsledek vzdělávání závislý na socioekonomickém základu. V ČR je tato hodnota naopak nadprůměrná. A porovnejte se situací v ČR, kde jsou děti s lehkou retardací automaticky "doporučovány" do praktických škol a kdy jsou za "mentálně retardované" považovány děti, které jsou jen zanedbané a jsou schopné vzdělávat se podle běžného vzdělávacího programu. Dle údajů České školní inspekce tvoří osazenstvo praktických škol z 28 % romské děti, většina z nich žádnou poruchou netrpí, ale současná diagnostika nerozlišuje mezi fyziologickým postižením a nedostatkem podnětů.

Víte, jaké má umístění do praktické školy pro drtivou většinu dětí konsekvence? Vzdělávání v praktické či speciální škole vytváří celoživotní stigma a deformuje životní dráhu člověka fatálním způsobem. Z těchto škol většinou nevede cesta nikam, leda na dvouletá učiliště a poté většinou na pracovní úřad. Tohle pan prezident přeje dětem, které podle jeho názoru do běžné třídy nepatří. ČR byla před sedmi lety Evropským soudem pro lidská práva odsouzena v případě známém jako D. H. za poškozování lidských práv 18 romských dětí, které byly místo v běžných školách vzdělávány ve školách praktických, aniž by k tomu existoval objektivní důvod. Pan prezident o tom neví? Rodiče romských dětí jsou přesvědčovány, přesně dle dikce prezidenta, aby rezignovaly na vzdělávání svých dětí, protože v praktických školách jim bude lépe. To je obludné, protože je to devastace života jejich dětí i devastace společnosti.

Možná Miloš Zeman skutečně nic z toho neví. Bral byl to jako polehčující okolnost. Pokud však mluvil se znalostí věci, jednalo by se o velezradu vůči demokratickému zřízení, byť třeba jen morální. Některým čtenářům se zdá, že volím příliš silná slova a chovám se vůči prezidentovi neuctivě. Neuvědomují si asi, co je zde ve hře a místo podstaty problému řeší etiketu ve vyjadřování a svátost prezidenta. To je smutné, mělo by to být naopak.

Vytisknout