V rozhlase BBC stále diskutují o motivaci terorismu

17. 1. 2015

Abdul: Nemohl bych s ním nesouhlasit víc. Domnívám se, že jediným způsobem, jak dosáhnout daleko větší soudržnosti, je pokusit se odstranit toto paralelní žití vedle sebe a více se společensky integrovat. Nemusíte se vzdávat svého vlastního kulturního a náboženského přesvědčení ve snaze se integrovat do mainstreamové britské společnosti. Pořád si to můžete udržovat. Jsem přesvědčen, že předáci muslimských komunit musejí dělat daleko více ve svých komunitách a přimět je, aby se více integrovaly do britské společnosti. Je potřeba lidem vysvětlovat, co znamenají britské hodnoty a co to znamená být Britem. Je o demokracii, zákonnosti, o všech těch věcech. A co se týče otázky svobody projevu. Jestliže někdo chce vytisknout kreslený obrázek mého milovaného Proroka, když to chtějí udělat, to je přece jejich věc. Já mám právo se rozhodnout, jestli se tím chci nebo nechci cítit uražen. Proč se mám cítit hluboce uražen tím, že nějaký blbec udělal nějakou naprostou pitomost?

Moderátorka: Ale proč se tedy někteří mladí lidé chtějí kvůli té urážce vzdát svého života a vzít životy jiným?

Abdul: To je v důsledku indoktrinace, které se stali obětí. Protože řádně nerozumějí toleranci a nerozumějí pořádně, co je podstatou islámského učení. Za svého života, když lidé říkali různé pitomosti, Mohamed sám, když ještě žil, na to vždy reagoval velmi nenásilným a pokojným způsobem. Takže lidé musejí porozumět základnímu významu učení Proroka, a to se bohužel neděje. Proto je nutné pracovat na uvědomění lidí v komunitě i vysvětlovat to lidem, kteří vyučují mladé lidi. Protože jsou někteří učitelé, kteří v této zemi prostě v muslimských institucích učí špatně.

Moderátorka: Máte obavu z budoucnosti, anebo máte naději?

Abdul: Nemám obavu z budoucnosti. Jsem velký optimista. Dozrávají nyní mladí muslimové, kteří se v Británii narodili, mají britské vzdělání, a ti na sebe přebírají úkol jak tyhle věci řádně vysvětlovat pozitivním způsobem. Například, Muslim Council of Great Britain a jeho mládežnické kluby dělají obrovské množství pozitivní vynikající práce.

Moderátorka: Die Williams telefonuje z Wokingu:

Die Williams: Nejjednodušší věc, která mě napadá, která by napomohla věcem v Británii, by bylo prostě co nejdříve vydat Chilcottovu zprávu.

Moderátorka: To je zpráva o tom, co se dělo před zahájením války proti Iráku.

Die Williams: Zejména je to o tom, do jaké míry nesl Tony Blair vinu za vyvolání války na základě naprosto chybných předpokladů. Ohledně iráckých zbraní hromadného ničení, které neexistovaly. Když se podíváme dnes na lidi, kteří jsou radikalizováni, lidé, kteří cestují bojovat do Sýrie a kteří jsou v Sýrii a v Iráku. Musíme si uvědomit kontext, v kterém vyrůstali. Usuzuji, že většinou jsou ve věku od 15 do 25 let. Ti pětadvacetiletí se narodili kolem první války v Perském zálivu, kolem roku 1991, když jim bylo asi 10, zažili 11. září, pak byli svědky války v Afghánistánu, obrovských západních útoků na muslimské komunity, o dva roku později druhá válka v Perském zálivu, o dva další roku později Falludža, v roce 2009 Gaza. Tou dobou už jim bylo osmnáct a řekl bych, že spousta těchto lidí se rozhodla, že jakmile dospěli, musejí se bránit. Takže jsme zaseli vítr a sklízíme s nimi vichřici. Pořád se mluví, jako že to jsou nějací neinteligentní mladí lidé, kteří jsou dezorientováni extremistickými náboženskými kazateli. Vůbec se ani nesnažíme pochopit postavení, muslimských komunit zde v Británii, které musely být umlčeny, bylo jim po 11. září vyhrožováno, že je zavřou. Protože, jak nám tvrdili, každý muslim je ve válce proti terorismu potenciální terorista. A tenhle narativ pokračuje už deset nebo patnáct let. Takže jako malým dětem jim rodiče říkali: O tom nesmíte mluvit. Ten stres, jimiž trpěly ty rodiny a ty děti, byl obrovský. Divím se, že jsme od nich neměli víc násilných činů.

Audio v angličtině (od minutu 26) ZDE

Vytisknout