Nelze směšovat politiku a náboženství

17. 1. 2015

Nemyslím si, že je možné říct, že jeden muslimský komentátor dokázal, že celá muslimská komunita je ve zmatku atd., to je opravdu hrubé zjednodušení. Komentátor předpokládám vystupoval sám za sebe - těžko může vyjádřit názor celé komunity. Málokdo má navíc stoprocentně konzistentní argumenty.

Srovnání izraelského deníku Haaretz s neochotou komentátora zesměšňovat svou víru nepovažují za nejšťastnější. Vidím v tom směšování náboženství s politikou. Mnoho muslimů, které znám (včetně arabského tisku - zde bych nepoužila slovo muslimský) se běžné vysmívá vládě v Saúdské Arábii, jejich zneužívání islámu a i jiným vládám v muslimských zemích (v takovémto humoru respektive v některých případech satiře vidím smysl, v zesměšňování ústředních postav náboženství příliš ne - neboli, komu to pomůže?).

Já osobně nejsem věřící, cítím však značný rozdíl mezi zesměšňováním a kritizováním vlád a jejich kroku a zesměšňováním něčeho pro řadu lidí tak citlivého, jako je ústřední postava náboženství (konkrétní praxe a výklady náboženství jsou a byly vždy předmětem kritiky i mezi muslimy).

Mám řadu muslimských přátel, především z Maroka a také z Egypta a většina z nich jsou lidé s výborným smyslem pro humor. Ale nechápu, proč by se měli vysmívat své víře ať už je to kdekoliv? Stejně jako v Izraeli ani v Saúdské Arábii nevidím problém ve víře, ale v lidech, kteří ji (minimálně v případě Saúdská Arábie) zneužívají ke svým politickým a jiným cílům.

Co se týče humoru, satiry a podobně u muslimů, je to rozhodně složitější téma. Omlouvám se, pokud jsem Vás správně nepochopila, Vaše tvrzení však znějí jako velmi zjednodušující.

PS: Tímto samozřejmě neschvaluji pařížské útoky, jen věřím, že každý má také právo se nesmát všemu a nesvědčí to ještě o jeho názorovém zmatení

Vytisknout