14. 1. 2015
Petrohradský profesor historie Jevgenij Anisimov v rozsáhlém eseji nazvaném Исторические корни имперского мышления в России (Historické kořeny imperiálního myšlení v Rusku) publikovaném minulý týden argumentuje, že Rusové se dodnes nestali národem v západním smyslu slova, protože přednost dostala imperiální mentalita vyvolaná řadou unikátních faktorů.
V důsledku masivní expanze despotického státu zhruba od počátku 16. století vzniklo ruské impérium - a jeho hodnoty se současně staly hodnotami ruského lidu. Předimperiální tradiční hodnoty byly integrovány a pozměněny v rámci imperiální ideologie, myšlení a politiky.
Ačkoliv impéria všechna končí stejně - podle amerického historika Paula Kennedyho se nedokážou vyhnout přepnutí svých vojenských a ekonomických sil ("imperial overstretch") a rozpadnou se - začátky jsou v každém případě specifické, tvrdí Anisimov. Rusko je zvláštní tím, že čtyři konkrétní příčiny vyvolaly zvláštní charakter ruského imperiálního vědomí ("имперское сознание").
1) Despotická a represívní síla moskevských autokratů a s ní spojená otrocká mentalita lidu vyvolaná nevolnictvím, mocenskou hierarchií a "všeobecným duchem nesvobody".
2) Moskevská Rus vznikla v občanské válce v rámci soupeření s jinými státními útvary na jiných územích. Řada budoucích imperialistických principů se utvořila během období nepřetržité občanské války. Imperiální perioda byla z pohledu Moskvy prostým pokračováním dobývání ostatních ruských suverénních útvarů jako Kyjevská Rus, Tver, Novgorod a Pskov.
3) Existuje tradice středověké ruské ideologie "třetího Říma", která zakotvuje přesvědčení o zvláštní roli Ruska ve světě. "Třetím Římem" má být Moskva a zmíněná ideologie sjednocuje pravoslaví s přesvědčení o ruském "dědictví" po Byzantské říši. Tato ideologie je postupně modifikována, nicméně působí v různých podobách dodnes.
4) Pojetí mezinárodních vztahů a geopolitiky, které nahlíží svět jako předmět rozdělení mezi velmoci, přičemž Rusko si nesmí nechat ujít nárok na vlastní podíl. Tento model rozdělení světa dominoval v období od Vestfálského míru do Jaltské konference v roce 1945.
Zmíněné faktory podle Anisimova přispěly ke zformování ruského imperiálního myšlení, které bez podstatných proměn přežilo během sovětských dob i do dneška.
Podle Anisimova nikdy nepřekonaná tradice imperiálního myšlení způsobuje, že si Rusové nedokážou představit, že by jiné slovanské národy mohly být samostatné entity, natož aby měly vlastní státy. Místo toho jsou například Ukrajinci identifikováni jako Rusové, "kteří hovoří špatně rusky".
Navíc, tvrdí Anisimov, kvůli imperiálnímu myšlení Rusové nedokážou rozlišit ani mezi seskupením ruských zemí pod jednou centrální vládou a anexí cizích území. Nejde totiž primárně o etnicko-národnostní identitu, ale o loajalitu k suverénovi. Proto bylo možno o Slovensku či Bulharsku uvažovat jako o sovětských republikách.
Z toho vyplývají dva další důsledky. Na jedné straně Rusové trvají na tom, že všechny jejich anexe jsou fakticky dobrovolné, i když tomu tak není. A na druhé straně trvají i na tom, že jsou tyto anexe nevratné, i když dějiny jiných impérií ukazují jasně, že to nebývá pravda.
Během svých imperiálních dějin Rusové potřebovali stereotyp věčného nepřítele, ačkoliv jejich skutečný nepřítel se často měnil. Často také jednali eurocentricky v tom smyslu, že práva podmaněných národů na východě pro ně nic neznamenala.
Pro Rusko, tak jako pro některé jiné imperiální mocnosti, stáli "domorodci" za hranicí mezinárodně uznávaných pravidel a křesťanské etiky.
Anisimov také poznamenává, že impérium je vždy nemožné bez extrémní militarizace metropolitního centra. Armáda, která je hlavním nástrojem imperialismu, se tak stává modelem pro celou společnost. To platí také pro Rusko s jeho hierachiemi a "vertikálami".
"Je důležité zaznamenat, že postup na Východ a do dalších částí světa nebyl v Rusku tažen demografickými, ekonomickými nebo obchodními zájmy. Ty přirozeně hrály roli, ale zůstávaly buď druhotné, nebo přízračné a nereálné. Inercie imperiálních výbojů byla silnější než hlas myšlení a zdravého rozumu."
Zvláštním rysem ruského imperialismu byla eliminace hranic mezi ruským a neruským osídlením a snaha eliminovat rozdíly mezi obojím. Se vznikem ruského šovinismu tato tendence ještě zesílila. V konečném důsledku ruský imperiální nacionalismus zahrnuje myšlenku světovlády.
Revoluce v roce 1917 otřásla imperiálním paradigmatem, ale nakonec bolševici rozklad impéria zastavili a rychle proměnili ideu světové revoluce v podřízený prvek tradičního imperialismu popírajícího právo jiných národů na samostatnou existenci. Centrem světové socialistické soustavy samozřejmě měla být Moskva a svět měl hovořit jazykem Lenina, Trockého a Stalina, tedy rusky. Tento proces začal ještě za Lenina, ale završil se během období stalinismu ve 30. letech.
Tak se výraz "sovětský" stal eufemismem označujícím totéž co předrevoluční "ruský", tzn. národnost není identifikována, pouze přináležitost k ideologizovanému impériu. Došlo k tomu proto, že v SSSR neexistovala občanská společnost odlišená od státních struktur.
Současně s tím se mezi Rusy šířilo přesvědčení, že "Rusko není metropolitním centrem" a "kolonie žijí lépe" než Rusko samotné. Z tohoto základu vyrůstalo přesvědčení, že kolonie jsou nevděčné a nezasluhují ani to, čeho se jim dostává. Rusové by podle své imperiální ideologie neměli být kritizováni a nenesou odpovědnost za to, čeho se vůči koloniím dopustili.
Kolaps SSSR nevedl k opuštění imperiálního myšlení. Místo toho byly některé aspekty naopak posíleny, včetně pocitu, že je Rusko obklíčeno nepřáteli, bývalé kolonie jsou nepřijatelně nevděčné a bývalá metropole tedy není vázána jejich souhlasem, pokud se naskytne šance jejich území znova připojit.
Imperiální myšlení podle Anisimova nedokáže přijmout jakékoliv oddělení od Ruska. Problém byl ještě zhoršen vzestupem nacionalistických nálad, které se zřetelně vyznačují xenofobní a fašistickou formou. A to dále snižuje pravděpodobnost, že by se Rusové někdy v budoucnosti imperiálního myšlení vzdali.
Podrobnosti v ruštině: ZDE
Vytisknout20.1. 2015 / Miroslav Polreich
A nejen to - s „myšlenkou na světovládu“. Ano tak jsme byli poučeni v Britských listech dne 14.1.2015 bez jakéhokoliv komentáře petrohradským profesorem Jevgenijem Anisimovem. Není třeba vůbec citovat profesorovy fantasmagorické úvahy. Jis...