20. 1. 2015 / Karel Dolejší
Jak korektně uvádí Boris Cvek ZDE, voliči v druhém kole prezidentské volby vůbec neměli možnost volit "proti xenofobní zasmrádlosti vůdců opoziční smlouvy". Jenže nejde jen o xenofobii. Nemenší význam má maketa politické plurality, kterou oposmlouva v české společnosti instalovala a které se česká politika dodnes nezbavila.
Pod povrchní slupkou "hlavní pravicové" a "hlavní levicové" strany naoko vedoucí "nesmiřitelný" ideologický boj probíhal vzápětí za oposmlouvou skrytě vývoj, při němž se obě partaje, ČSSD i ODS, dělily o korupční příjmy ze státních zakázek a udržovaly vazby s těmi samými "politickými podnikateli". Otci uvedeného uspořádání jsou oba autoři oposmlouvy a nejvýmluvnější ukázkou praxe takového vládnutí dlouhodobé poměry v hlavním městě. Dělná spolupráce "nesmiřitelných" protivníků "nalevo" a "napravo" s týmiž lidmi v pozadí ovšem znamená, že soupeření se primárně týká toho, "jak se pragmaticky šábnout".
Oposmluvní maketa politické plurality přesvědčuje po léta velmi mnoho českých občanů, že je vlastně jedno, komu dají ve volbách hlas, protože v konečném důsledku jim tak či tak fakticky vládnou kmotři udržující si vazby na obě "hlavní" partaje, jakož i na řadu těch "méně hlavních". Voliči pak mohou vyměnit figurky u politického lizu, ale společné kmotry v pozadí nevymění. A co více, i figurky se mezi sebou vážně sváří pouze v období volební kampaně. Ve skutečnosti platí, že Zeman nakonec vezme Nečase do Číny, protože vrána vráně oči nevyklove.
Nedaří se mi tedy pochopit, jakou údajnou pluralitu má na mysli Jan Čulík ZDE. Pluralitou podle mého názoru není stav, kdy opoziční politici před volbami halasně deklamují, že "jdou vládě po krku", aby se nakonec dohodli s bývalými držiteli moci, že budou z veřejného krást společně a napravovat se nebude nic. Pluralitou je stav, kdy opozice předkládá skutečně alternativní koncepce a snaží se změnit to, co občanům nejvíce vadí. Zeman už jako premiér jednoznačně prokázal, že lídrem skutečné opozice nikdy nebyl, protože si vystačil s obsazením prestižního místa premiéra a poté šlo už vše ostatní stranou. Před prezidentskou volbou v roce 2013 bylo více než zřejmé, že přesně to se stane i tentokrát. Ze zmařených bláhových nadějí v "prezidenta dolních deseti miliónů" proto nyní nejvíce politicky profituje český Berlusconi.
Dlouhodobě vycházím z názoru, že ti kdo v politice vzbuzují marné naděje, falešní "političtí proroci", jsou ve skutečnosti ještě mnohem a mnohem nebezpečnější, než obyčejní cyničtí rutinéři mocenské politiky. Miloš Zeman se svou reprízou makety politické plurality, po které se opět vše převedlo na společného jmenovatele oposmlouvy, znamená pro demokracii v České republice mnohem větší škodu, než jakou by ve stejné funkci mohl spáchat kdokoliv, v koho by předem zmařené naděje na změnu vkládány vůbec nebyly.
Vytisknout19.1. 2015 / Boris Cvek
Na rozdíl od Jana Čulíka si myslím, že byla veliká škoda, že byl Miloš Zeman zvolen prezidentem a to zejména proto, že jde o návrat do minulosti, do opoziční smlouvy, že de facto nedošlo k výměně pohledu na svět, když po Klausovi přišel Zeman. Plně...
19.1. 2015 / Jan Čulík
Osobně zastávám názor, že vítězství Miloše Zemana v přímých prezidentských volbách začátkem roku 2013 bylo pro Českou republiku pozitivní skutečností z jednoho jednoduchého důvodu, a totiž pluralismu. To, že ve volbách nezvítězil Karel Schwarze...