Bůh ochraňuj Syrizu

16. 1. 2015 / Ilona Švihlíková

Podívejme se na stručný souhrn. Řecko jako jediná země nesplnilo tzv. konvergenční kritéria pro referenční rok 1997, a to ani při velkorysém posuzování. Ke své škodě vstoupilo do Eurozóny o něco později, přičemž při zkrášlování statistických dat asistoval Goldman Sachs. Řecko bylo první zemí Eurozóny, která se po vypuknutí Velké recese v USA dostala do dluhové krize. Jak se ukázalo, mechanismus fungování hospodářské a měnové unie na něco takového nebyl připraven, a co víc, začalo být jasné, že celá konstrukce Eurozóny je prostě chybná a nefunkční. Řecko ale posloužilo i jako výborný terč pro zavádění tzv. fiskální přísnosti (austerity). Vzpomeňme si koneckonců na volby 2010 u nás, kdy sociální demokracie nebyla schopná na „strašením Řeckem“ nijak smysluplně odpovědět. V posuzování výše veřejného dluhu se nehovořilo ani o obrovských vojenských výdajích, o daňových „úlevách“ pro skupiny kolem dvou (bývalých) hlavních řeckých politických stran a ani o tom, že veřejná správa v Řecku sloužila de facto jako zaměstnavatel poslední instance.

Specifika řecké ekonomiky, včetně prostého konstatování, že řecká ekonomika současnou podobu Eurozóny prostě neunese, jsou víceméně ignorována dodnes. Zapomíná se také na to, že Řecko, na rozdíl od Německa, leží na periferii Evropy, je roztříštěno na desítky ostrůvků a že toto sebou nese obrovské náklady a také něco vypovídá o možnostech eventuálního industriálního rozvoje. Bohužel, chybný výběr konvergenčních kritérií zanedbal strukturální odlišnosti jednotlivých zemí a příliš jednostranně se soustředil na několik výstupových ukazatelů.

Jak je nyní, před volbami Řecko hodnoceno? Pozoruhodné je, že např. Wall Street Journal, Řecko uvádí jako úspěšný příklad škrtací politiky. Chváleno je docílení primárního přebytku, zvýšení konkurenceschopnosti a snížení deficitu běžného účtu. ZDE

Už se ale příliš nekonstatuje, že docílení primárního přebytku rozpočtu bylo způsobeno zhroucením veřejných služeb, spojeným s nárůstem chudoby. Že ono velkolepé zvýšení konkurenceschopnosti je prostě projev cenové a mzdové vnitřní devalvace. A že rozpuštění deficitu běžného účtu je také reakcí na to, že od provádění politiky škrtů se řecká ekonomika smrštila od roku 2008 o čtvrtinu, což je srovnatelné s válečným stavem. Zbývají už jen detaily, jako je nezaměstnanost překračující 25%, více než 50% u mladých. Veřejný dluh, o který šlo především, se ovšem jaksi nesnížil, ale zvýšil a činí 175% HDP!

Vybrané makroekonomické indikátory Řecka

Indikátor	2009	2013
HDP (mld. euro)	256	214
HDP na hlavu (PPS, eura)	22 900	19 300
Deficit rozpočtu k HDP	-15,2%	-12,2%
Veřejný dluh k HDP	126,8%	174,9%
Deficit/přebytek běžného účtu k HDP	-11,2%	+0,7%
Minimální mzda (eura)	818	684
Index pracovních nákladů (2008=100)	..	79
Míra nezaměstnanosti	9,5%	27,3%
Míra nezaměstnanosti mladých	25,7%	58,3%
Míra ohrožení chudobou (% z celé populace)	27,6%	35,7%

Zdroj: Eurostat a databáze MMF

Okouzlení masivním zlepšením u vybraných makro-indikátorů (rozpočtový přebytek, běžný účet) je u Wall Street Journal asi pochopitelné, ale žít v takovéto ekonomice je něco jiného. Vždyť za jaké situace dosahuje Řecko takovýchto výsledků? Je to propad ekonomiky s vysokými nevyužitými kapacitami, projevujícími se v obrovské míře nezaměstnanosti. Nezaměstnanost mladých ukazuje na destrukci budoucího potenciálu země. Jedná se tedy o „stabilizaci“ na úrovni stagnace.

Je proto zcela přirozené, že Řekové odmítají dál žít dle medicíny tzv. Troiky (MMF, ECB, EK) a dají zřejmě šanci Syrize. Na tom nic šíleného není. Naopak zcela iracionální je se domnívat, že snad Řecko bude schopné splatit dluh ve výši 175% HDP. To možné není. Nebo si představitelé Trojky domnívají, že Řekům jednoduše sdělí: „Udělali jste kardinální chybu, že jste vstoupili do Eurozóny, která byla od počátku navržena tak, aby vyhovovala Německu. Politika ECB byla střižena podle německých potřeb. Jste strukturálně slabá, periferní ekonomika, a protože z Eurozóny se nedá odejít, budete nyní 30 let mít stagnační ekonomiku.“

Dovede si snad někdo představit, že by toto mohla jakákoliv země akceptovat?

Veřejný dluh země obvykle nesplácejí, ale tzv. ho před sebou rolují. Ani k tomu, že takové Japonsko s rekordním veřejným dluhem překračujícím 200% HDP ho samozřejmě mohutně monetizuje (kryje dluh peněžní emisí), ale o silných inflačních tlacích se hovořit nedá. (Aktuální data Japonska dle Tradingeconomics: veřejný dluh 227% HDP, míra inflace 2,4%).

Syriza nabízí podrobně rozpracovaný ekonomický program, ale klíčovým tématem, nejen pro Řecko, bude „řešení“ dluhu a setrvání v Eurozóně. Syriza je v nesmírně obtížné situaci (a to ani v tuto chvíli nezvažujeme možnosti případné povolební koalice….) Podívejme se, jaké možnosti (a jaká rizika) před ní pravděpodobně budou stát:

Syriza jasně udává, že odchod z Eurozóny nepreferuje. Na prvním místě je pro ni renegociace řeckého dluhu. ZDE ZDE

Není potřeba být rozený skeptik, abychom odhadli, že tato cesta bude velice obtížná. Nejde totiž jen o Řecko. Pokud by Troika přistoupila k vyjednávání o dluhu, automaticky by tím přiznala, že celá politika „austerity“ byla omylem. Německo, které se bohužel stalo hlavním tvůrcem směřování Eurozóny, toto ovšem jednoznačně odmítá. Vzpomeňme, jaké pobouření a vztek vyvolala německá kancléřka, když kárala Francouze za to, že nedostatečně škrtají a mají dost troufalosti na to poslat Fiskální kompakt do pekel, kam i patří. Německý postoj v sobě skrývá nezpracovaná a nepochopená národní traumata (hyperinflace Výmarské republiky), morální ctnosti švábské hospodyňky, které jsou ovšem na celou ekonomiku neaplikovatelné a obzvláště silný odpor a strach z dluhu, který má povahu křížové výpravy. Kombinace těchto prvků bohužel značí, že se nejedná o racionální analýzu situace, ale spíš morální postoj – a s tím se dost těžko polemizuje. Případný úspěch Syrizy při vyjednávání by posílil pozici např. hnutí Podemos ve Španělsku, ale také by znovu ukázal chybnou konstrukci Eurozóny. Je dobře vidět právě v běžných účtech: postižené země narovnávají svou vnější nerovnováhu stagnací, zatímco Německo kumuluje přebytky. Asymetrie se tak neřeší, ale transformuje do jiné roviny. ZDE

To ale není všechno. Vyjednávání o řeckém dluhu je spjato také s mnohem agilnější politikou ECB. Ta uskuteční své zasedání jen krátce před řeckými volbami, přičemž výsledky tohoto sezení mohou řecké volby ovlivnit. Snahy o expanzivnější měnovou politikou (až jakousi podobu evropského kvantitativního uvolňování) ale narážejí na německý odpor. ZDE ZDE

Němečtí představitelé, jak kancléřka Merkelová, tak ministr financí Schäuble, už vypustili zkušební balonek: Řecko v Eurozóně být nemusí. Na odchod z Eurozóny není žádný postup. To ovšem neznamená, že by to nebylo možné uskutečnit. Např. J. Stiglitz je toho názoru, že Řekům by bylo lépe bez eura. Podobně se vyjádřil i Hans-Werner Sinn. Což o to, návratem k drachmě by se uvolnil měnový kanál (slabá drachma). Hluboká devalvace měny nic moc příjemného, jak by asi Rusové mohli povídat, ale je to pořád lepší než interní devalvace, tedy „přizpůsobení“ mezd a cen. Jenže otázka vypořádání dluhu by tu byla stále. Vzhledem k očekávané devalvaci národní měny vůči euru by dluh spíše nakynul. Řecko by mohlo zkusit praktikovat názory stoupenců moderní měnové teorie, která – zcela logicky – tvrdí, že měnový suverén prostě zbankrotovat nemůže. Japonsko to ukazuje velmi dobře, jenže nemá skoro žádné zahraniční věřitele. Řecko zahraniční věřitele má a dominuje mezi nimi právě Německo, což navíc vyvolává řadu ne příliš šťastných historických reminiscencí. Řecký odchod z Eurozóny by mohl vést k řetězové reakci, protože řecká ekonomika není jediná, která současnou kúru prostě nezvládá. Nakonec by se mohla splnit německá představa Helmuta Kohla, který – když už projekt eura „vyměnil“ za znovusjednocení Německa – ho chtěl alespoň omezit na menší jádro zemí s podobnou strukturou a gravitačním polem „kolem Německa.“ ZDE ZDE ZDE

Vyjednávání se mohou vléct, ale odpůrci Syrizy se mohou domnívat, že ji do kouta zaženou souběhem nutnosti financovat svůj program a zároveň splácet dluh. Situace v prvních měsících může být opravdu kritická. Představitelé Syrizy si toho ovšem jsou vědomi a už před minimálně dvěma lety měly připraveny i scénáře zahraniční pomoci. Jedna ze zemí, od které byla pomoc slíbena, aktuálně není schopna. Druhá ano. Řecko by nebylo ani první (a ani poslední, zřejmě), které by mohla podat záchranné lano. Škrtací program za to určitě chtít nebude, protože se zásadně neplete do hospodářské politiky jiných zemí a nesleduje cíle v rámci čtvrtletí, ale spíše strategicky v rámci desetiletí. Uvidíme, zda na tento scénář dojde. Možná jen vědomí toho, že tato varianta je k dispozici, by mohla ovlivnit vyjednávání s Troikou. Pozoruhodný návrh Thomase Mayera na zavedení paralelní měny „geuro“ ale poněkud zmizel ze scény. Přitom Mayer pracoval pro Deutsche Bank, jenže se – podobně jako Stiglitz – stal odpadlíkem a nyní patří ke  kritikům současného finančního systému. Mayerův návrh je tak trochu chytrá horákyně. Reflektuje to, že Řecko odmítá úsporný program a zároveň neinklinuje k tomu opustit euro. Řekové by si podle jeho scénáře ponechali euro, ale zároveň by pro vnitřní potřeby používali „geuro“, které by vůči euru bylo samozřejmě devalvované. ZDE ZDE

Konkrétně by postup vypadal asi takto:

Euro by bylo používáno jen na finanční podporu (obsluha dluhu), ale nikoliv pro výdaje vlády. Zde by přišlo na řadu „geuro“. Zkrátka a dobře by řecká vláda vydala úpis se slibem zaplatit. Tento dlužní úpis by stal oním geurem (peníze jsou sociální konstrukt a platí, že jsou přijímány, protože jsou přijímány). Věřitelé by použily geuro, které by se dostalo do oběhu a stalo se paralelní měnou určenou pro domácí transakce. Bylo by zřejmě podstatně slabší vůči euru. Konkurenceschopnost Řecka by tak šla primárně přes slabé geuro. Podmínkou je ovšem bankovní unie, která by „držela“ řecké banky a dohlédla na jejich rekapitalizaci. Pokud by se stav řecké ekonomiky zlepšoval, narovnával by se poměr mezi geurem a eurem a postupně by případně i geuro mohlo splnit svou historickou úlohu a znovu se by se spojilo s eurem v poměru 1:1. Takovýto návrh stojí za víc než za diskusi.

Syrizu, pokud vyhraje, nečekají lehké časy. Je snadné ji cynicky odepsat jako subjekt, který jen slibuje. Kopnout si je tak snadné. Syriza představuje naději nejen pro řecký lid, ale pro celou Eurozónu. Její vítězství obnaží až do morku kostí zájmy hlavních aktérů hospodářské a měnové unie a ukáže, co je politická ekonomie v praxi. Může představovat inspiraci (i zkušenost) pro Španělsko i další země a hnutí. Pokud by Syriza selhala, má (nejen) Řecko připravenou zálohu: má hnědou barvu a zdviženou pravici. Bůh ochraňuj Syrizu.

Vytisknout