"Nebylo to Rusko, kdo dotlačil Ukrajinu na pokraj války"

2. 5. 2014

To by mohlo lépe vysvětlovat, co se děje na východní Ukrajině, kdyby nešlo o zrcadlový obraz toho, co se dělo před několika měsíci v Kyjevě. Tehdy to byli ozbrojení protestující z Majdanu, kdo obsazoval vládní budovy a požadoval změnu vlády a ústavy. USA a EU dávali přednost "maskovaným militantům" a odsuzovali zvolenou vládu za jejich potlačování, stejně, jako teď podporují použití síly ze strany nezvolené vlády proti povstalcům okupujícím policejní stanice a radnice ve městech jako Slavjansk a Doněck.

Když byl ukrajinský prezident vyměněn za administrativu vybranou USA, při zcela neústavním převzetí moci, politici jako britský ministr zahraničí William Hague hrubě oklamal parlament ve věci legality toho, k čemu došlo: Ustavení prozápadní vlády v zemi, která je nejneuralgičtějším a politicky nejvíce rozděleným sousedem Ruska.

Putin vrací úder a opisuje z americké učebnice pouličních protestů - a tak jako v Kyjevě protesty evidentně mají masovou podporu. Ale to co bylo v Kyjevě slavným voláním po svobodě se v Sevastopolu a Lugansku stalo infiltrací a nepřijatelnou agresí.

Putin je nyní rutinně přirovnáván k Hitlerovi, zatímco role fašistické pravice v ulicích nového ukrajinského režimu je ve většině zpráv zlehčována jako putinistická propaganda.

Takže příliš neslyšíte o velebení nacistických kolaborantů a pogromistů ze strany ukrajinské vlády, nebo o žhářských útocích na domy a kanceláře zvolených komunistických představitelů, nebo integraci extrémního Pravého sektoru do Národní gardy, zatímco antisemistismus, bílý supremacismus vládních ultranacionalistů je zahráván do autu a falešné identifikace ruských speciálních sil jsou vydávány za fakta.

Skutečnost je taková, že po dvou dekádách expanze NATO na východ byla tato krize spuštěna pokusem Západu umístit Ukrajinu rozhodným způsobem na svou oběžnou dráhu a do obranných struktur prostřednictvím otevřeně antimoskevské asociační dohody s EU. Její odmítnutí vedlo k protestům na Majdanu a instalaci protiruské administrativy - odmítané polovinou země - která přesto podepsala asociační dohodu s EU a Mezinárodním měnovým fondem.

Žádná ruská vláda by nemohla přijmout takovou hrozbu z území, které bylo centrem Ruska i Sovětského svazu. Putinova absorpce Krymu a podpora povstání na východní Ukrajině jsou jasně defenzívní a nyní je nakreslena červená čára: Přinejmenším východní Ukrajina nebude spolknuta NATO nebo EU.

Ale přibývá také dalších nebezpečí. Ukrajina se ukázala být sotva fungujícím státem: Předchozí vláda nedokázala vyčistit Majdan a západem podporovaný režim si nedokáže poradit s protesty průmyslového východu pociťujícího nostalgii po sovětských dobách. Navzdory všem řečem o polovojenských "zelených mužíčcích" (kteří se ukázali být většinou Ukrajinci) povstání má silné sociální a demokratické požadavky: Kdo by nesouhlasil s referendem o autonomii a volenými guvernéry?

Mezitím USA a jejich evropští spojenci uvalili sankce a diktují podmínky Rusku a svým klientům v Kyjevě, povzbuzují k vojenskému potlačení protestujících po návštěvách viceprezidenta Joea Bidena a ředitele CIA Johna Brennana. Ale jakým právem se vůbec USA do věci zapojují, přivtělují pod svůj ochranný deštník stát, který nikdy nebyl členem NATO a jehož poslední zvolená vláda se dostala k moci na platformě výslovné neutrality? Samozřejmě žádným právem - a proto je po světě ukrajinská krize nahlížena tak rozdílnými optikami. Možná je jen málo těch, kdo přijímají Putinův oligarchický konzervatismus a nacionalismus, ale ruská protiváha vůči americké imperiání expanzi je vítána, od Číny až po Brazílii.

Ve skutečnosti bude zřejmě výsledkem krize těsnější spojenectví Číny a Ruska, zatímco USA pokračují ve svém protičínském "pivotu" do Asie. A navzdory rostoucímu násilí ztráty na životech byly dosud minimální ve srovnání s jakoukoliv významnou západní intervencí za celé dekády, na kterou si dokážete vzpomenout.

Riziko občanské války nepochybně roste a s ním pravděpodobnost zatažení vnějších mocností do konfliktu. Barack Obama již vyslal symbolické síly do východní Evropy a je ze strany Republikánů a jestřábů v NATO jako je Polsko, vyslat jich mnohem více. Letos v létě se mají manévrů NATO na Ukrajině zúčastnit jak americké, tak britské síly.

USA a EU už na Ukrajině hrají nad své možnosti. Ani Rusko, ani západní mocnosti si možná nepřejí přímo intervenovat a řeči ukrajinského premiéra o Třetí světové válce patrně nejsou autorizovány sponzory z Washingtonu. Avšak sto let po roce 1914 by riziko nezamýšlených důsledků mělo být dostatečně zřejmé - když roste riziko návratu konfliktu velmocí. Tlak na ukončení krize dosažené jednáním má zásadní význam.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout