Proč se musíme vyhubit

30. 4. 2014 / Wenzel Lischka

V tom je právě problém, že člověk je bytost, které uvědomělost a dobrá vůle zcela schází. Jinak by nebyl člověk člověkem. Zvíře je na tom mnohem a mnohem lépe. Proto evoluční návrat do zvířecího stavu je pro lidstvo tím nejlepším řešením, jestliže si chce svoji existenci prodloužit.

Lidstvo spěje všemi cestami do evoluční propasti. Zvířecí stav by byl pro nás vskutku tím nejlepším řešením, neboť pod nohama nám zeje mnohem horší anorganické peklo, do kterého si ctnostně dláždíme cestu informačními technologiemi.

Pořádek v přirozené i umělé degeneraci lidstva měla údajně učinit mutace člověka na občana. Tato však situaci jenom ještě více zkomplikovala a zhoršila. První zmínky o tomto nešťastném kroku jsou již v Bibli (Genesis), v souvislosti s vyhnáním Adama a Evy z ráje. Ta poslední nejčerstvější se na vás vychrlí při neuváženém zapnutí televizního přijímače.

Člověka mutujeme na občana pomocí vzdělávání ve vědách odvozených ze zevního zkoumání vesmíru (člověka a přírody). Informace je při nevhodném podávání nevhodnému pacientovi stejně škodlivá jako lék (jed). Pokud ovšem nechceme, abychom člověka domestikovali (zotročili) v souladu s našimi ekonomickými plány. Pak informacemi, vědou, technikou a vzděláváním nijak nešetříme. Pak obcházíme moře i zemi, abychom z novověrců učinili syny zatracení.

V rozporu s tím, že se vydáváme za materialisty, ovládáme hmotu vědomím. A v rozporu s tím, že se vydáváme za idealisty, ovládáme vědomí hmotou.

Dokonce i západní věda již neochotně připouští, co východní věda již dávno zná, že totiž vesmír je konečný, že je relativním jevem, který vznikl, protože předtím nebyl, a že trvá a že pravděpodobně také zanikne. Cesta lidstva je tedy neodvratně nalajnovaná. Nyní jde již jen o to, abychom si ji vzájemně co nejvíce otrávili a zhnusili, aby nás zánik vesmíru nijak nemrzel. Podle východní vědy pak dosáhneme osvobození.

Dokonce i v otázce existence lidstva přestává být západní věda již rozpačitá. V poměru k délce trvání kosmu, člověk jako lidstvo vlastně vůbec nikdy neexistoval. Podobně jako nikdy neexistoval člověk jako jedinec, vzhledem k délce trvání existence lidského rodu.

Vesmír není skutečný. Jenom malí nevychovaní kluci si s ním chtějí pořád hrát. Všechny ty astronomicky nákladné, morbidní a precizní vědecké důkazy a případně finanční burzy naprosto jasně dokazují, že vesmír neexistuje. Záleží pouze na výkladu těch důkazů -- na západním (mužském) nebo východním (ženském).

Hmota je věčná jen z hlediska hmoty. Zanikne-li hmota (vesmír), zanikne i pozorovatel vetknutý v hmotě, a vůbec to nepozná. Vesmír bude pro něj stále věčný. Je to podobné, jako když usínající člověk nepoznává, že usnul, nebo podvedený občan nezjišťuje, že byl okraden. Probuzení ze sladkého snu může být ovšem velmi tvrdé.

Války se nikdy nevedou z jiného důvodu, nežli z důvodu víry. Někdo věří v boha, hmotu, vesmír, vědu, peníze či nevěří v nic. Ohledně každého předmětu víry se jako vzdělaní, civilizovaní a kulturní lidé do krve pohádáme, serveme a vyvraždíme. Z hlediska vědeckého negativizmu je to tak ovšem správné a žádoucí. Vesmír byl přece stvořen vírou, byť negativní nebo pozitivní.

Války jsou vždy válkami jinověrců. Jsou to oni, kteří investují do krizí a to v souladu s vesmírnými procesy přetváření hmoty. Předmětem víry (bohem) může být cokoliv, například bůh, hmota, peníze, věda, technika, pohlavní partner atp. Nebo dokonce i nerealizované nic může napáchat nezměrné škody, je-li předmětem pozitivní nebo negativní víry. Bůh buď toho důkazem i svědkem. Jen hlupák křičí: "To je pravda!" A chytráci jej v tom z ekonomických důvodů podporují.

Je to svaté nadšení, které mečem vědy nebo křížem náboženství fašizuje svět a druhé. Marná jsou slova Ježíšova, že blahoslavení jsou chudí duchem, lidé prázdné mysli, kteří realizovali sebe jako nic. On sám s tím měl problémy. Jinak by to v dobrém úmyslu nezmiňoval. Byl ostatně jako my synem člověka (lidstva) a boha (stvořitele, vesmíru velkého třesku aj.).

Jak bylo vědecky objasněno, máme-li se vyhubit, tak do toho. Ať máme to utrpení z prožívání agónie rychle za sebou. Tu agónii nazývá a prožívá každý jinak, každý jinak podle své víry, kterou si nenechá za žádnou cenu vzít. Ani za cenu zničení sebe i druhých a celého světa, není ochoten ji přestat druhým vnucovat.

Narůstání ideového, krizového a válečného napětí bychom měli vítat. Ostatně nic jiného svým vnímáním, myšlením a jednáním nečiníme. A my vědečtí negativisté víme, že je to tak správné a dobré...ale bohužel trpíme při tom také.

Vytisknout