Roste riziko náhodného odpálení jaderných zbraní

30. 4. 2014

Ve zprávě se hovoří o 13 případech od roku 1962, kdy téměř došlo k odpálení jaderných zbraní. V několika případech bylo odpálení velkého množství jaderných zbraní téměř způsobeno technickými problémy anebo nefungujícími komunikacemi, a to jak v USA, tak v Rusku. Katastrofu odvrátili jen rozumně uvažující jednotlivci, kteří dospěli k názoru, že poplach způsobila technická chyba a nikoliv skutečný jaderný útok.

Autoři z Chatham House varují, že riziko roste. Jaderné zbraně se šíří - nejnověji do Severní Koreje - a k odzbrojování v této oblasti nedochází. Rusko a USA mají stále ještě podle odhadů 1800 jaderných hlavic v nejvyšší pohotovosti. Jsou připraveny k odpálení do 5 až 15 minut po obdržení příkazu k odpálení - to je skutečnost, která zejména v nynější krizi ohledně Ukrajiny začíná být podstatně signifikantní.

"Otázkou dneška je: Stojí tato rizika za to?" ptá se Patricia Leiws, ředitelka výzkumu v Chatham House a spouautorka zprávy. "Lze si přestavit situaci, kdy vzroste napětí a lidé chybně interpretují, co se děje. Budou lidi vždycky jednat rozumně a učiní vždycky jen racionální rozhodnutí?"

Duševní stav některých vedoucích politiků, kteří měli prst na jaderném knoflíku, byl občas zdrojem znepokojení. Richard Nixon a Boris Jelcin byli těžcí alkoholici a to vyvolávalo mezi jejich vysokými poradci vážné starosti. V květnu 1981 si nově zvolený francouzský prezident François Mitterand zapomněl kódy k odpálení francouzských jaderných zbraní doma v kapse svého obleku.

V sedmdesátých letech udělal totéž americký prezident Jimmy Carter a jeho oblek s jadernými kódy byl odvezen do čistírny. Když byl Ronald Reagan postřelen 30. března 1981, kódy k odpálení jaderných zbraní se ztratily. Měli je agenti FBI, spolu s prezidentovými zakrvácenými kalhotami.

Analýza Chatham House se soustřeďuje na okolnosti, kdy málem došlo k odpálení jaderných zbraní záměrně, v důsledku chybných či neúplných informací. Avšak kromě toho existuje ještě další riziko náhodného odpálení v důsledku nutnosti udržovat zásoby více než 17 000 jaderných zbraní, které celkem vlastní Rusko, USA a dalších sedm jaderně vyzbrojených států.

Některé tyto nehody popisuje kniha Command and Control od Erica Schlossera. V ní je například popsán incident, k němuž došlo v září 1980 v městě Damascus v Arkansasu, kdy opraváři upadl hasák do sila, v němž byla umístěna jaderná raketa Titan II. To zapálilo pohonné hmoty a vyvolalo explozi, takže raketa ze sila vyletěla. Dopadla na zem vedle silnice, ale nedetonovala.

Při nehodě v lednu 1961 se rozpadl bombardér B-52 nad Severní Karolínou a shodil dvě jaderné bomby na město Goldsboro. Jedna z těch dvou bomb se aktivovala. Explozi zabránil jediný vypínač.

Washington, červen 1980: Chybný počítačový čip způsobil varování o jaderném útoku a vytvořil dojem, že na USA letí více než 2 000 sovětských jaderných hlavic.

Kuba, říjen 1962: Čtyři sovětské jaderné ponorky byly vyslány do Sargasového moře na vrcholu kubánské raketové krize. Americké válečné lodi varovaly Moskvu, že budou provádět cvičení s hlubinnými mořskými bombami, ale ponorky tuto zprávu nedostaly. Komunikace nefungovaly a sovětské ponorky usoudily, že se staly terčem útoku, a jeden sovětský velitel vydal příkaz k odpálení jaderných hlavic. Přesvědčil ho jen jeho zástupce v ponorce, aby to neudělal.

Sovětský svaz, září 1983: Krátce po půlnoci dne 25. září 1983 vznikl poplach na sovětské monitorovací satelitní stanici. Z dat vyplývalo, že Spojené státy odpálily proti Sovětskému svazu pět interkontinentálních balistických hlavic. Plukovník Stanislav Jevgrafovič porušil předpisy a neinformoval o tomto incidentu své nadřízené. Usoudil, že jde o falešný poplach. Ukázalo se, že sovětský monitorovací satelit chybně interpretoval sluneční záření, odrážející se od americké pevniny, jako jaderný útok.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout