Česká média nejdůležitější informaci vždy zcenzurují

2. 5. 2014 / Jan Čulík

V sobotu dopoledne se "Studio Zet" konečně věnovalo tématu, jímž se Britské listy zabývaly dávno, tedy už před čtrnácti dny, totiž dopisem generálního ředitele německého obřího nakladatelství Axel Springer Mathiase Döpfnera, který obvinil firmu Google z "ochranářského podvádění". Komické bylo už to, že ve srovnání se zahraničním zdrojem, jaký před čtrnácti dny citovaly Britské listy, byla informace o tomto obvinění ve vysílání "Studia Zet" nesmírně krotká. Způsob, jímž česká média filtrují informace ze západu, to, jak se zdá, ilustrovalo velmi přesně.

Při poslechu této části relace "Studia Zet" jsem si vzpomněl na to, proč jsem začal vydávat před 18 lety Britské listy. Kdykoliv jsem se totiž předtím pokusil umístit v českých médiích nějaký text, redaktoři v České republice vždycky z něho neomylně vyškrtli přesně tu nejdůležitější informaci.

Totéž udělalo "Studio Zet" z dopisem Mathiase Döpfnera. Jak si každý může přečíst v našem původním článku, jádrem Döpfnerova obvinění je varování, že americké firmy jako Google jsou bezpodmínečně podřízeny americké vládě. Jádro problému spočívá v tom, že Google o nás všech shromažďuje obrovské množství informací a ty podle amerických zákonů je povinen předat americkým vládním úřadům, pokud si to americká vláda zamane.

Tato varovná skutečnost v pořadu "Studia Zet" v souvislosti s dopisem Mathiase Döpfnera vůbec zmíněna nebyla. O dopise se hovořilo ve vysílání s jakýmsi Janem Beránkem z jednoho internetového serveru. Ten ve svých reakcích přesně odpovídal Dolejšího definici českých novinářů, kteří vždycky obhajují poměry. Z rozhovoru rozhlasové redaktorky s panem Beránkem prostě vyplynulo, že Döpfner je vlastně jakýsi excentrický stařík, který si sice stěžuje, ale vlastně bezdůvodně. Jestliže si ředitelé velkých západních firem, jako pan Döpfner, stěžují, že je Google vydírá a že nemají při podnikatelském jednání vůbec žádnou volbu, je to podle pana Beránka jejich problém.

Díval jsem se na to jako tele na nová vrata, protože západní novinář se prostě takhle nechová. Existuje-li potenciální problém, západní novinář varuje před ním i před možnými komplikacemi. Pan Beránek případné posluchače uklidňoval, že se vlastně nic neděje. No, vlastně obhajovat status quo v situaci, kdy by západní novinář proti nešvaru způsobenému statem quo burcoval. Bylo to pro mě nesmírně nezvyklé.

Pan Beránek se tohoto přístupu přidržel i po dlouhém (a nudném) hudebním předělu, kdy se ve "Studiu Zet" začalo mluvit o americkém špehování občanů prostřednictvím agentury NSA a o tom, že NSA si vyžádala od amerických provozovatelů internetových služeb data o soukromých občanech (o dopise Matthiase Döpfnera se nemluvilo). Pan Beránek vysvětlil, že potíž je, že americká vláda zakázala americkým provozovatelům internetových služeb, jako je Google, Facebook, a další, zveřejnit informace o tom, jaké informace a jaké množství vlastně americká vláda od nich o občanech odebrala, avšak ujistil posluchače, že to pravděpodobně budou informace "jen o několika málo občanech"! Nevím, jak to věděl, vzhledem k tomu, že je známo, že americká NSA a britská GCQH shromáždily a dosud shromažďují informace o stovkách milionů lidí (v pořadu "Studia Zet" se o tom špehování z nejasných důvodů mluvilo v minulém čase). Ale zase - hovořil přesně v souladu se scénářem, jaký respektují čeští novináři: hájil existující status quo tam, kde by ho profesionální západní novinář zpochybňoval. Bylo to divné.

Vytisknout