Na koho míří prostředníček

21. 10. 2013 / Marek Řezanka

Nadcházející předčasné parlamentní volby se nesou v duchu několika hesel. Opět ze všech stran slyšíme zdůrazňovat možnost změny. Trhákem voleb má být Okamurův Úsvit přímé demokracie (jak příznačné, že v názvu místo občanů figuruje jméno konkrétního politika). Změna v podání Okamury nerozlišuje pravo-levé dělení -- to je údajně překonáno. Ovšem, jak v čem. Je řada oblastí, kde se pravicová politika s důrazem na všemocnost trhu a maximalizaci zisku úzké skupiny osob na úkor potřeb většiny dostává do příkrého rozporu s modelem sociálního státu. Nebude náhodou, že např. na rozdíl od ekonomky I. Švihlíkové, které rozpracovává modely participativní ekonomiky a která se mj. zabývá problematikou minimální mzdy, se Okamura vzhlédl v konceptu ekonoma P. Kohouta, kterému tleská Strana svobodných občanů, pro niž cokoli sociálního je důvod k pokřižování.

Dalším, kdo má přinést změnu -- a vše z gruntu překopat -- je Andrej Babiš. Komu by se nelíbilo, aby byl stát řízen jako firma? To se musí hned všem vést lépe, ne? Jako bychom to fungování firem neviděli v praxi den co den. Asi budeme rádi, když stát bude nakloněn pouze "těm schopným", když ukáže záda těm, které momentálně nepotřebuje, když z každého vyždímá poslední kapku sil, aby mu ze stolu nechal jenom pár drobků, a když po každém bude vyžadovat zpívání firemní písničky. A běda těm, kdo ji zpívat nebudou -- chleba se nedočkají.

Změnu slibuje i Strana zelených, která má však v čele toho samého Lišku, který pomáhal budovat "světlé zítřky" bok po boku M. Topolánka.

O změně bude jistě mluvit také ODS, která má být "jiná a lepší", jenom ten stín "kmotrů" v jejím případě nijak nemizí. Možná by se měla zajímat, kdo pro její blaho rozesílá letáky proti Babišovi. Kromě apelu na "změnu" je hitem těchto voleb slovo "agent". Jednak zde máme kauzu "agenta Babiše", aniž se více rozebírá, co představuje pro demokratický systém propojení politiky a ekonomiky a navíc mediální sféry. Důležité ovšem je, aby nás děsilo nebezpečí "levicové". Přece se nebudeme utrhovat na jakékoli stadium kapitalismu?

Tu nám vstupují do hry "agenti 009" a jejich "spravedlivý boj" za demokracii a svobodu. Patrně žijeme v diktatuře pod botou zpupného autokrata.

V Týdnu se 19. 10. objevil článek s výmluvným názvem: V Česku hrozí nárůst moderního otroctví. Podle organizace na ochranu lidských práv na tom Česká republika dvakrát dobře není. Podle Walk Free žije v Česku v moderním otroctví 37 817 z celkového počtu 10,5 milionu obyvatel. Nejhorší odhad počítá s tím, že jich může být až 40 tisíc. Jaká politika nabízí místo zotročení svobodu? Že by snad TOP09 s "odborníky", jakými byli J. Drábek či M. Kalousek?

Ve svých analýzách rozebírajících různé oblasti za vlády ODS a TOP09 jsem pravidelně zdůrazňoval, že je řada oblastí, kde politika "maximalizace zisku" nefunguje -- a fungovat nemůže. Kde bude nutně narážet na zájmy životního prostředí či zájmy zdraví většiny lidí, atp. Babiš ani Okamura v tomto ohledu vskutku žádnou změnu nepředstavují. Naopak.

Třetím, neméně důležitým, symbolem těchto voleb je zapomínání. Zapomínáme, proti čemu se mnozí z nás celou dobu vymezovali:

1) Proti neprůhlednému hospodaření politických představitelů, proti mrhání prostředky vybranými na daních, pro mnohé z nás za cenu krve a potu.

2) Proti korupčnímu a klientelistickému jednání

3) Proti mimořádně asociálním krokům prohlubujícím sociální konflikt, vytvářejícím ghetta a ohrožujícím naši bezpečnost

4) Proti systému nahrávajícímu lichvářům, soukromým exekutorům, hazardu a černému obchodu s psychotropními a návykovými látkami

5) Proti pochybné podobě tzv. církevních restitucí

6) Proti zesměšňování názorových odpůrců (příkladem by tu mohla být Kalouskova říkanka proti odborům)

7) Proti arogantnímu (až sprostému) přístupu vlády, která nepřipouštěla debatu a v prosazování svého válcovala své kritiky včetně ústavní soudkyně E. Wagnerové, zástupce handicapovaných osob V. Krásy, policejního exprezidenta P. Lessyho či ombudsmana P. Varvařovského. Na všechny tyto lidi ukazovala pomyslný prostředníček, charakterizující její neschopnost komunikace a debaty. Tento symbol nyní můžeme vidět v Praze na Vltavě. Buďme za něj rádi -- třeba nám oživí paměť, kdo všechno a na základě čeho nás nazýval "lůzou" a kdo nyní chce náš hlas s tím, že po volbách nám ukáže. Možná i něco jiného než onen vztyčený prst.

Předčasné volby 2013
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 21.10. 2013