Vrátí se do vlády Kalousek, Němcová a Schwarzenberg, tentokrát s oligarchou?

19. 10. 2013 / Jan Čulík

I minulá vláda ODS a TOP 09 prosazovala v parlamentě razantním a drsným způsobem proti vůli národa s minimální většinou 1 procenta tvrdá, kontroverzní a nevratná opatření. V zavedených parlamentních demokraciích se toto neděje. Razantní a nevratná nová opatření prosazují pouze vlády s podstatnou parlamentní většinou. Minoritní vlády vědí velmi dobře, že s chabým mandátem nemohou prosazovat politiku, pro niž nemají velkou parlamentní většinu. Slabý mandát normálně v demokracii je signálem k tomu, aby se vlády pokoušely o kompromis. V zavedených demokraciích totiž v opačném případě hrozí že voliči v příštích volbách minoritní vládu, prosazující drsná a nevratná opatření, pro něž skoro nemá mandát, potrestají a strany, které vládnou, se stanou nevolitelnými. To se, jak se zdá, v ČR neděje. Voliči jsou nesmírně tolerantní a nechávají si na sobě dříví štípat.

Boris Cvek má pravdu, že kdyby nechal Miloš Zeman vládnout Kalouska s Němcovou až do nynějších voleb, voliči by byli na jejich nekompetentní a ideologickou vládu tak naštvaní, že by pravděpodobně ve velkých počtech zvolili levici, čímž by mohlo dojít k očištění politické scény - demokracie prostě potřebuje čas od času radikální změnu vládců. Je fakt, že v důsledku existence Rusnokovy vlády, která byla u voličů relativně populární, voliči jaksi pozapomněli na nekompetentnost a ideologickou omezenost tandemu Kalousek-Němcová. Volič má krátkodobou paměť.

Což však z nynější konstelace vyplývá? Jak se chová dnešní český volič?

1. Především je zjevné, že nemá ani minimální schopnost strategického uvažování. Dostáváme v Britských listech maily typu "Budu volit Andreje Babiše, protože je to schopný člověk a vyčistí český Augiášův chlév." Zajímavé je, že si tito voliči neuvědomují, že volí v určitém kontextu a že musejí uvažovat nejen o straně, které chtějí dát svůj hlas, ale i o tom - což je nesmírně důležité - jak jejich hlas pozmění celý koaliční potenciál na české politické scéně. Nestačí pouze říct, "miluju Okamuru, (respektive Babiše)" a budu pro ně hlasovat. Je nutno zauvažovat nad tím, jak jejich hlas pozmění českou politickou scénu.

2. Druhý poněkud deprimujícím, a značně překvapivým, zjištěním je, že čeští voliči jsou zřejmě ve velkých počtech silně ovlivnitelní reklamou. Je to zvláštní, protože po čtvrtstoletí, kdy do občanstva buší nevybíravým způsobem nejrůznější drsná reklama, by si člověk myslel, že už je volič vůči žvástům v reklamě imunní a že intenzivní reklamní kampaň bude kontraproduktivní - že totiž voliči budou jednat přesně opačně, než jak jim velí saturační reklamní kampaň. Kupodivu se tak nestalo a volič dělají to, co se jim na reklamních billboardech nařídí. Pozoruhodné je, že zjevně nepřemýšlivě přijímají falešný mediální diskurs o dnešní skutečnosti.

3. Syndrom Veverek. Významnou roli při vzniku nynější patové situace hraje důležitý faktor, přítomný v české politice už velmi dlouho. Pamatujete, jak kdysi dávno voliči houfně hlasováním podpořili majitele cestovní kanceláře Fischera? Jako vždycky si slibovali od nového příchozího na politickou scénu, že neuspokojivý stav české politiky změní. Jako vždycky to dopadlo tak, že se to nikdy nestalo. Přesto mají voliči krátkou paměť, zapomínají, že volební podpora pro nové osobnosti na české politické scéně NIKDY nevedla ke změně, a zkoušejí to s novými lidmi znovu a znovu, a to i přesto, že poslední tento pokus s Věcmi veřejnými skončil katastrofálním fiaskem.

4. Antikomunismus a nedůvěra v zavedené strany. Je zcela důvodné a logické, že voliči nedůvěřují zavedeným stranám, a i když největší korupční potenciál je v stranách, jako jsou TOP 09 a ODS, ani sociální demokraté se zcela nevyhnou voličskému podezření, že i mnozí z jejích funkcionářů proměnili (slovy Jiřího Peheho) českou politiku v byznys, kdy v politických funkcích neslouží veřejnému zájmu, ale kupují a prodávají ke svému prospěchu politický vliv a moc. Z tohoto hlediska je logické, že podpora pro sociální demokracii jako možnou vládní alternativu není zrovna silná. Sociálnědemokratická předvolební kampaň je chabá. Sociálně demokraté řádně nevysvětlili, co vlastně budou po volbách dělat. Rozhádanost funkcionářů strany před volbami je smrtícím faktorem, protože pro stranu, jejíž představitelé se hašteří na veřejnosti, voliči hlasovat nebudou. Pozoruhodné je i to, jak silný je pořád po čtvrt století od roku 1989 politický antikomunismus. Ten znemožňuje jakoukoliv smysluplnou diskusi o neřešených problémech či vnitropolitické nebo zahraničněpolitické strategii ČR do budoucna. Strany, které zneužívají antikomunismu, nemusejí svůj politický program nijak zdůvodňovat, hájit či vysvětlovat. Žádný politický program nemusejí mít, anebo svůj program prodeje státní moci soukromým mafiánům mohou udržovat vskrytu. Stačí veřejně poukazovat na takzvané "nebezpečí levicové diktatury" či "putinismu". Voliči se začnou bát a už žádnou diskusi o svém programu nepožadují.

5. Jak tu nedávno napsal Boris Cvek, bývalo by opravdu žádoucí, aby voliči dosavadní vládnoucí kamarilu TOP 09 a ODS za jejich nekompetenci a ideologičnost potrestali tak, aby se tyto strany nedostaly do sněmovny aspoň na jedno funkční období a aby tak došlo mimo parlament k jejich regeneraci. Čistě levicová vláda by jistě nebyla ideální, v důsledku právě onoho podezření, že i někteří sociální demokraté jsou ochotni kupčit s politickou mocí, avšak nicméně by byla menším zlem. Možná, že by si při výrazném volebním potrestání ODS a TOP 09 dali i ti sociální demokraté, kteří kupčí s politickou mocí, pozor, protože varování, že voliči odmítnou kohokoliv, kdo je zkorumpovaný, by platilo i pro ně.

Bohužel, jak se zdá, nic z tohoto se nestane. Nejenže žádné strategické uvažování pro budoucnost neměla v posledních letech vláda České republiky, ale předvídavosti a strategického uvažování zřejmě nejsou zatím schopni ani voliči. Individualismus, který za poslední čtvrtstoletí v ČR převládl, záporně ovlivňuje i je. "Já budu volit svou stranu", říká volič a vůbec ho nenapadne, že by měl hlasovat v součinnosti s jinými občany ku prospěchu země a měl by před vhozením volebního lístku do urny uvažovat, co tím způsobí a jak tím změní poměry budoucí vládní koalice. Faktem zůstává, že TOP 09, ODS ani Babišovo ANO nemají čitelný program. Přesto zjevně budou schopni utvořit novou vládu a pak si razantně budou v této vládě navzdory názorům veřejnosti dělat dalších několik let, co chtějí.

Vytisknout