Pražané budou raději platit vyšší daně, než by volili levici

21. 10. 2013 / Adam Votruba

Pozoruhodné je, že poslední dvě pravicové vlády (Topolánkova a Nečasova) zvýšily daňové zatížení středně příjmových skupin. Za Topolánka došlo k razantnímu snížení přímých daní nejbohatších a o něco menšímu snížení daní u dalších příjmových kategorií. Tato operace byla ovšem dovedně kompenzována zvýšením DPH a to tak, že kolem průměrného platu se nacházelo příjmové pásmo, do nějž patřili lidé, kteří zaplatili např. měsíčně o 40 korun méně na přímých daních a o několik stovek více na daních nepřímých (tj. na DPH). DPH pak následně zvýšila i vláda Nečasova.

Někteří novináři od té doby sugerují veřejnosti, že Nečasova vláda se nechovala pravicově, když zvyšovala daně. To je samozřejmě nesmysl. Česká "pravice" usiluje o nízké daně pro nejbohatší, které nutně kompenzuje vyšším zdaněním chudších. Jedním z hlavních nástrojů je zvyšování DPH, které více dopadá na chudé, neboť ti dávají většinu svých příjmů na spotřebu. Podle pravicových ideologů tento typ daní méně deformuje ekonomiku. Miroslav Kalousek to shrnul pro prosťáčky do výstižné formulky, že "lépe je zdaňovat spotřebu než výkon".

Je smutné, že mnozí novináři a politikové nerozumějí tomuto elementárnímu principu pravicové politiky. Svojí zmatenou kritikou vysílají občanům vzkaz: "Tahle pravice se nechovala dost pravicově, proto to není u nás tak růžové, jak by mohlo být, musíte volit ještě pravicověji!" A poslušný občan hledá alternativy -- Věci veřejné, Babiš, Okamura apod.

Daňová aritmetika pravice a levice je vcelku jednoduchá. Pravice chce snížit daně nejbohatším a argumentuje tím, že bohatí budou peníze investovat a vytvářet pracovní místa, čímž ekonomika poroste. Levicový pohled je jiný, preferuje progresivní zdanění, pro něž se po zkušenostech s velkou hospodářskou krizí vyslovoval např. John Maynard Keynes. Progresivní zdanění podle něj zvyšuje koupěschopnou poptávku, zatímco nechají-li se peníze bohatým, ti je nedají na spotřebu, ale budou je spekulativně investovat, což přispívá ke vzniku různých bublin. Popisuji to poněkud zjednodušeně, ale princip je zřejmý. (Přeber si to, voliči, jak chceš, ale hlavně si to přeber.)

Paradoxní je, že pravicová neoliberální politika způsobuje v mnoha zemích ekonomický propad středních tříd, tyto třídy však přesto pravici ve velké míře volí. Pochopitelně ohrožení příslušníci střední třídy se hledí ve střední třídě udržet. Pro mnohé z nich by bylo z tohoto důvodu mnohem přínosnější volit levici. Volba pravice jim však pomáhá udržet si ve svých očích iluzi, že jsou ještě stále v té střední třídě, že se stále ještě nepropadli k "proletářům". Této iluzi dávají přednost před realitou. Toho se ostatně snaží využít známý předvolební slogan ODS: "Střední třído, braň se! ODS". Možná by se to dalo číst i jako: "Střední třído, braň se ODS!"

Jan Čulík na Britských listech naznačil možnost, že po volbách bude opět vládnout pravicová koalice, v níž nebude chybět Kalousek, Němcová a Babiš. Před dvěma týdny se jeden můj známý těmto mým obavám vysmál a ani já jsem této možnosti tehdy příliš nevěřil. Podle posledních průzkumů veřejného mínění však nic není nemožné.

Z hlediska levicového voliče by byla nejlepší alternativou společná vláda ČSSD a KSČM, klidně i koaliční. ČSSD by v případě levicové většiny měla šanci zvrátit řadu kontroverzních "reforem" pravicové vlády. Rozhodně by mohla za takové konstelace prosadit nejvíce ze svého předvolebního programu. Pravděpodobně bychom se tím také přiblížili řešení dlouhodobého problému, který má naše společnost s komunisty. Na jednu stranu by občané nejspíš zjistili, že se vstupem komunistů do vlády se nic strašného nestalo, na druhou stranu by komunisté kontaminování vládnutím ztratili mnohé ze své přitažlivosti. V tuto chvíli se však zdá, že levicové strany nebudou mít ve sněmovně většinu.

Politoložka Vladimíra Dvořáková již před půl rokem upozorňovala na to, že politická situace v České republice nápadně připomíná situaci v Itálii před nástupem Berlusconiho: vysoká míra korupce, znechucení z politiky, hluboké a konfrontační rozdělení společnosti mezi pravici a levici. I mnozí další komentátoři již opakovaně naznačovali, že Babiš se možná stane českým Berlusconim.

Pokud by skutečně ANO předehnala TOP09, pak má jeho strana reálnou šanci převzít vůdčí postavení na pravici. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš vlastní důležitá média, nemusela by jeho hvězda zhasnout tak rychle, jak se tomu stalo v případě Víta Bárty.

Po volbách může poměrně snadno dojít i k patové situaci. Velkou neznámou je mimoto výsledek a povolební chování mnoha menších stran. Pokud by reálné rozložení sil nabízelo sestavení pravicové koalice, pak je ještě možné, že tento scénář bude brzdit prezident Miloš Zeman. O prezidentovi není třeba si dělat zvláštní iluze, patří k tomu typu sociálních demokratů, kteří se v některých ohledech od pravice téměř neliší (lákání nadnárodního kapitálu do země apod.), ale některé pravicové recepty jako rovné daně či školné by téměř jistě nepodpořil.

Každopádně blížící se sněmovní volby budou zajímavým politickým mačem a možná nás po nich opět nečeká nic moc dobrého. Přesto právě v tuto chvíli mají voliči šanci něco změnit. Pak zas pomine jejich chvíle a pár let budou jen přihlížet.

Vytisknout