Homo politicus a jiné katastrofy

17. 10. 2013 / Lubomír Brožek

Pravda je, že Česká televize takový špektákl ani kabaretem nenazývá. Ten poslední například inzerovala jako předvolební debatu s pražskými stranickými lídry. Nezklamali. Byli opět chytří jako rádio. Chytřejší byla už jenom televize, reprezentovaná moderátorem Jakubem Železným, jenž (jako vždy) věděl všechno nejlíp a cítil se rozladěn, když mu diskutující křoví překáželo v rozletu a skákalo do řeči.

Zvláště ministr Žák musel být napomínán jako žáček, když chtěl mermomocí národu sdělit, že po dálnici z Vyškova do Olomouce se už jezdí stotřicítkou. Což je vážně výborná zvěst, protože -- bude-li se stotřicítkou jezdit úplně všude, dostaneme se k zářným zítřkům mnohem rychleji. Bravo, pane ministře.

Na knížete si ovšem moderátor tolik netroufl. Možná v obavách, aby Jeho Jasnosti nepřetrhl nit, kterou by se pak už nemuselo podařit navázat. A to by byla opravdu škoda, protože lídr TOPky, takto agent 009 ve službách státu (že by ČR?), zmíniv absenci bezpečnostní prověrky, nenechal na prezidentovu kancléři nit suchou.

Miroslava Němcová, premiérka - prezidentská protiváha, se pro změnu pustila do Marie Benešové, které vyčetla, že v době svého nejvyššího státního zástupcování dopustila odložení kauzy MUS. Kdo by se v předvolebním kabaretu zabýval takovým detailem, že vyšetřování bylo zastaveno v roce 2008, tedy tři roky po odchodu Benešové, již vystřídala Renáta Vesecká.

Mostecká uhelná se vůbec ukázala jako vděčné téma k pošťuchování politických protivníků -- ať už přes údajnou liknavost páně Kalouskova ministerstva financí (Ondřej Liška), anebo existenci opoziční smlouvy (Andrej Babiš). Veřejnoprávní televize se prostě tohoto horkého bramboru odvážně chopila, neboť (poté, co švýcarský soud vynesl rozsudek) seznala, že už se nespálí.

Několik folklórních tanečků obkroužili debatéři kolem věčně odkládaného zákona o státní službě a problému jak rozlišit skutečného odborníka od stranického trafikanta. Pikantní byla i debata na téma elektronizace veřejné správy, v níž došlo k souznění knížete s pirátem, když si notovali, že je to věc, v níž se málokdo opravdu vyzná, a proto v ní mnozí šizuňkové vidí skvělou příležitost jak si vydělat na předražených zakázkách pro spřátelené firmy. Protože homo politicus nejenom všechno ví a všemu rozumí, ale také všade bratra má. Samozřejmě, pokud se mu nepodaří tak hloupě naštvat voliče, že ho tenhle neuvěřitelně důvěřivý tvor vykroužkuje do nicoty.

A nepomůže mu ani svěcená voda vděčných restituentů, ani tlachy o mocenských choutkách hradního pána a komunistické nákaze v podhradí. Nepomůžou mu sebelíbivější hesla, ani sliby modrého ze zachmuřeného nebe, ani sebevstřícnější průzkumy veřejného mínění, lhoucí, že ostatní občané se vůbec nemračí, ale tleskají. Nepomůže mu ani kdyby mainstream oprášil častušku PENu a zapěl jednostejně jako Alexandrovci, že má k lidu ještě blíže nežli kníže.

Pak se jeho rozvětvená rodina značně zúží na ty opravdu, ale opravdu nejbližší. Zmizí z televizních obrazovek, vyvane z novinových stránek, sejde z mysli voliče, jemuž došla trpělivost. Pak se teprve ukáže, zda ten, kdo ještě včera rozuměl úplně všemu, rozumí alespoň jedné jediné věci natolik, aby ho někdo zaměstnal. Třeba v  knihkupectví.

Vytisknout