Proč vše, co se děje ve Washingtonu, bude vždycky špatně

17. 10. 2013 / Karel Dolejší

Vládní výdaje jsou dnes v USA každoročně zhruba dvakrát vyšší než příjmy. Pokud by bylo navrženo přiměřené zvýšení daní - nebo třeba jen jejich vrácení na úroveň před amatérskými zásahy George W. Bushe - můžete se vsadit, že by právě ti, kdo dnes kritizují spory o rozpočet, křičeli ještě mnohem hlasitěji. Neustálé balancování státu na hranici bankrotu přece nemůže být důvodem k tomu, aby korporace přestaly platit nižší daně než průměrná americká rodina! Přece nemůžete zdanit velké majetky a trestat úspěšné! Teď se hovoří o ekonomickém riziku; pokud by rostly daně, řvalo by se o ekonomické apokalypse.

Další možností je zredukovat vládní výdaje o polovinu - zrušit zhruba polovinu služeb a aktivit zajišťovaných federálními orgány a tak vyrovnat příjmy a výdaje. Pokud by proběhlo právě tohle, recese je jistá a masový nárůst nezaměstnanosti též. Mnohé korporace by přišly o státní zakázky a nechaly by se slyšet velice nahlas. Demokratická strana, jejíž voličstvo tvoří převážně klienti sociálního státu, by na to vážně doplatila u voleb. Zkrátka a dobře, je to politicky neprůchodné.

A co kdyby USA vyhlásily bankrot a dluhu se zbavily? V minulých dnech byla tato možnost proprána horem dolem a mimo jiné bylo vyzvedáváno riziko další globální ekonomické krize, ale také ohrožení pozice dolaru jako světové rezervní měny. Bankrot, to by prostě byla apokalypsa umocněná na druhou.

Takže co vlastně zbývá? Scénář z letošního podzimu, tj. hra s ohněm mezi příznivci výdajů a škrtů, se prostě bude opakovat, dokud příznivci škrtů tak či onak nedosáhnou svého a nezablokují další nárůst státních výdajů.

Protože nic na této planetě nemůže růst do nebe, všechno má nějakou konečnou míru - i státní dluh Spojených států amerických.

Vytisknout