Předvolební herecká hysterie

17. 10. 2013 / Veronika Sušová-Salminen

Nyní tedy herec Ondřej Pavelka osobně apeluje na šéfa ANO Andreje Babiše ohledně jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností. Podle Pavelky existuje vysoká pravděpodobnost, že Babišova kampaň je postavená na "lži". K tomu ale Pavelka dodává podle Novinek,cz:

Pavelka nám tu shrnul dvě možné a "stejně silné hrozby", jež mohou nastat po volbách - hrozba č. 1: levice ovládáná Milošem Zemanem (snad tedy levice bez Zemana by byla menší hrozba?) a hrozba č. 2: podpora populistického hnutí, které by vedl člověk, který "sloužil komunistické StB."

V. Bělohradský by, tuším, popsal tuto situaci jako identitární paniku. Ta je ostatně jedním ze základních prvků všech voleb po roce 1989. Snad ve všech českých volbách se vede, zcela falešný a exaltovaný, ale o to větší zápas o "duši" národa nebo "osud vlasti". Klíčovým argumentem Pavelkova klipu je "lež" nebo konkrétně lež pana Babiše o tom jestli spolupracoval nebo nespolupracoval s StB. Jistě je možné chápat, že konkrétně pro herce Pavelku představuje otázka Babišovy minulosti prioritu číslo jedna. Nicméně Pavelka takový názor vyslovuje v určitém kontextu a dává tím do pohybu především český pravicový antikomunismus s veškerým balastem, který se kolem něj nakumuloval v posledních 20 letech.

Pavelka tak vůbec nereprodukuje svůj názor, ale spíše další verzi pravicového antikomunismu v rámci kterého jsou volby a výměna u moci zásadě prezentovány s emotivním akcentem na "hrozbu" a vytvoření atmosféry, která evokuje pocit "konce" a diskontinuity či obratu k "horšímu" nebo "návratu komunismu/totality". Negativní pojem lež je v českém antipolitickém kýči považován za protiklad "pravdy", kterou si povětšinou nárokuje česká pravice a apel na něj je samozřejmě jasnou snahou o diskreditování. Pikantní je ale, že je tato strategie použita na politický subjekt, který má více méně pravicovou identitu. Vylučovací metodou lze dojít lehce k názoru, že Pavelka klipem podporuje ty o kterých v klipu nemluví.

Ještě pikantnější je to, jak se tu zase díky exponování pojmů jako "lež" a komunistická minulost u Babiše zapomíná na to mnohem podstatnější. Tím je propojení velkého byznysu a politiky, včetně kontroly podstatné části médii, které tu v případě Babiše jsou zcela jasně přítomné. Babiš může být nositelem berlusconizace české politiky a skrze ní - pokud to přeženu stejně jako někteří čeští komentátoři - i její putinizace (vztahy a paralely mezi Putinovým režimem a ideologii a Berlusconim a jeho ideologii ostatně popsal například Van Herpen). Toho se ale zřejmě čeští komentátoři a voliči nijak neobávají. Nebezpečí putinizace totiž v jejich očích musí jít nutně "zleva" a musí být "rudé" jako Putinovo Rusko. Jinak by to asi nezapadalo do jejich stereotypních schémat myšlení.

Možná spolupráce s StB je jistě dokreslením toho, jací lidé se v České republice mohli stát úspěšnými podnikateli v kontextu lustračních zákonů a dvojího metru lustrací. Ilustruje také vlastní osobnost pana Babiše, stejně jako jeho politický "obrat" od člena KSČ v podnikatele a nyní pravicového politika. Babišovo potravinářsko-mediální impérium ve fúzi s politickou stranou ANO by nás ale mělo trápit mnohem více, protože to bude mít na českou politiku větší vliv než skoro 25 let stará minulost.

Lžete o své spolupráci s Stb, viní Babiše herec Pavelka ZDE