Dopis politikům o otrokářském kapitalismu

18. 10. 2013 / Vladimír Janda

Demokracie po česku má jen jedno pravidlo. Vše zdevastovat. Po tolik očekávaném pádu komunistů přišel všemi vysněný kapitalismus. Dělejte si tu, co chcete - a budeme tomu říkat kapitalismus. A takhle to nějak začalo. Z českého dělníka, jednoho z nejšikovnějších v Evropě, se postupně v jeho vlastní zemi začala stávat "námezdní síla". Osmihodinová pracovní doba se začala přizpůsobovat potřebám kapitalisty, samozřejmě bez nároku na příplatek za přesčas. Soboty a neděle se staly běžnými pracovními dny. V provozech, kde pracovalo třeba padesát zaměstnanců, se snížil počet klidně i na třetinu, ale výroba se nezpomalila. Vše musel zvládnout zbylý počet zaměstnanců, mnohdy i za menší plat. Pod heslem "Nechceš, nechoď, za branou stojí jiní" to některým kapitalistům skvěle vychází. V roce 1996 jsem v Plzni také u jedné takové otrokářské firmy začal pracovat. Byla to v té době jedna ze čtyř nejsilnějších betonářských firem. Majitelem byl belgický kapitalista, o kterém nemohu říct jediné špatné slovo. Byl to velice slušný a lidský člověk, na kterého dodnes rád vzpomínám. Specializací této firmy byly průmyslové podlahy. Práce betonáře je na fyzické zatížení lidského organismu na prvním místě náročnosti. To mohu potvrdit sdělením, kterého se mi dostalo od kolegy, který byl vyučeným horníkem a dlouho pracoval v dolech. Práci horníka jsem vždy pokládal za fyzicky nejnáročnější.

Jednou při betonáži mi řekl: "To je ta nejhorší práce na světě, takhle jsme se nenadřeli ani na šachtě". Belgický majitel si fyzickou náročnost svého podnikání uvědomoval, práce byla rozložena časově do více fází tak, že byla fyzicky zvládnutelná. Bohužel tento skvělý kapitalista tady jen rozjel firmu, kterou předal do rukou českého jednatele - a tak jsme si začali postupně zvykat na český kapitalismus. Po zhruba dvou letech Belgičan zjistil nespolehlivost tohoto jednatele a propustil ho. Nastoupil jednatel nový. Ten po krátké době zjistil, že betonování průmyslových podlah jsou ve stavebnictví ty nejrychleji vydělané peníze, tak začal se zrychlováním výroby, aby ještě ve stáří rychle zbohatnul. Časové rozložení akce padlo, už šlo jen o největší měsíční objem betonu. V roce 2001 bylo naší firmou zabetonováno 341 000 metrů čtverečních plochy. Počet zaměstnanců firmy v té době se pohyboval kolem dvaceti. Takže se vám na výkazu práce na konci měsíce sešlo klidně i 320 hodin. To všechno v plném fyzickém zatížení. Můj osobní rekord odpracovaných hodin u této firmy byl padesát dva hodin v kuse. Pak jsem měl pauzu na spánek čtyři hodiny a znovu do práce. To bylo zhruba půl roku po nástupu. Byl to extrém, ale po čase pracovní doba, která se pohybovala do třiceti hodin, začala být samozřejmostí. Uvedu pár příkladů.

Místo akce - Heliport na Brněnské nemocnici. Jízda do Brna trvá z Plzně čtyři hodiny, už to člověka dost unaví, hned po příjezdu šestnáct hodin betonování. Jelikož kapitalista nezajistil z úsporných důvodů ubytování, tak další čtyři hodiny do Plzně. A hned tu máte dvacet čtyři hodin dost náročné šichty.

Další akce - skladová hala v Tuchoměřicích, chemická podlaha na rampě. Jízda do Tuchoměřic trvá hodinu. Jelo nás tam pět, takže nikdo, kdo by vás mohl vystřídat. Samotná práce trvala dvacet sedm hodin bez jediné přestávky na cokoli. Opět bez zajištěného ubytování, takže zpátky do Plzně. Abychom vůbec dojeli do Plzně, museli jsme se u volantu vystřídat tři. Na dálnici jsem si často připadal jako časovaná bomba, stále ve strachu, kdy se zabijeme.

Většinou nás jezdilo v autech pět, a kdo seděl vedle řidiče, musel být ve střehu a hlídat ho před mikrospánkem. Jednou jsem byl svědkem, že ani to nepomohlo a řidič usnul uprostřed odpovědi. Spadla mu hlava na volant ve stodvaceti a spolujezdec měl co dělat, aby nás s toho dostal. Celých jedenáct let jsem se dokázal mikrospánku ubránit, měl jsem ale za volantem jiné zážitky z vyčerpání, které bych nikomu na dálnici, na které jsem byl skoro denně, nepřál. Když máte na dálnici jen pár kilometrů od domova v plné rychlosti halucinace tak silné, že vidíte před sebou silnici, která se vám najednou začne rozdvojovat, a vy nevíte, která je pravá a která přelud, to je potom honička.

A nemyslete si, že po takovýchto skoro sebevražedných misích přišlo nějaké zasloužené volno a dostatečný čas na spánek. To ani omylem. Pár hodin spánku a zase hezky za volant a někam na druhý konec republiky, zabetonovat třeba halu deset tisíc metrů čtverečních. A když jste se proti tomu ozval třeba jenom námitkou, že se potřebujete vyspat, tak jste byl hned brán za buřiče a potížistu.

To si potom říkáte, jestli ty peníze zato stojí, ale je vám bohužel už přes padesát, živíte rodinu a po padesátce už moc šancí na pracovním trhu nemáte. A nakonec vás tenhle otrokářský systém dostane. Ve státě, kde padly veškeré normy, vás bohužel ani jiný konec čekat nemůže. Selže vám zdraví a jak to tak vypadá, tak pro tento stát už jste jen přítěží. A proto se ptám. Je tohle vůbec kapitalismus, je tohle vůbec demokracie? Podle mne to není ani jedno.

To, co v poslední době pozoruji, je promyšlená eutanazie ze strany tohoto státu. Protože pro takové instituce jako je ČSSZ, pokud ještě dýcháte a daří se vám úspěšně vyměšovat, jste vlastně zdráv. A docela věřím i tomu, že kdyby to jen trochu šlo, tak si na své kanceláře nechají dát napsat švabachem nacistické sdělení "ARBEIT MACHT FREI".

Byl jsem zhruba před sedmi lety týden služebně ve Švédsku u firmy HAGMANS. Měl jsem samozřejmě na tlumočníka spoustu otázek, na které jsem dostal takové odpovědi, že jsem pomalu přemýšlel o okamžité emigraci. V tomto státě, ze kterého si Česká republika po revoluci nevzala vůbec žadný příklad, je osmihodinová pracovní doba. A pokud chce zaměstnavatel od zaměstnanců práci přesčas, tak mají státem garantovaných sto procent přesčasových příplatků. Takový je tam zákon. Když jsem Švédům popsal, jak to funguje v našem tak toužebně očekávaném kapitalismu, tak jim málem vypadly oči z důlků. Nestačilo by v našem státě prosadit stejný zákon? Můj názor je, že byto snížilo nezaměstnanost a nebylo by tolik nemocných lidí se zničenou páteří. Bohužel tento a ani jiný zákon, na který by se mohl člověk v tomto státě spolehnout, tu není. Proto si tu ti rádobykapitalisté s tichou podporou neschopných politiků dělají, co chtějí. A máme tu dokonce i politiky, o kterých si myslím, že moc sledují články a dokumentární pořady o Hitlerovi. A berou si z něj příklad.

A ani se už nedivím, Hitler je v posledních letech totiž největší VIP v časopisech, knihách, televizních pořadech. Hitler se objevuje na hlavních stránkách časopisů neustále. Namísto toho, aby na něj bylo vzpomínáno jako na největší lidské hovado, má tu čest být na hlavních stránkách časopisů. Nedávno proběhla zpráva v médiích, a to dokonce v hlavních zprávách, že zemřel poslední z Hitlerovy ochranky. Podle mne měl umřít v úplném zapomnění, nestalo se. Byla mu pár měsíců před smrtí dána možnost se ke své službě nacismu vyjádřit. A co člověk v hlavních zprávách neslyší. Hitler prý byl hodný a on že ve službě pod ním prožil svá nejkrásnější léta života. Co si pak má po takovém sdělení myslet školák, kterého ani ve škole dějiny pořádně neučí. Proč si myslíte, že asi sílí extremismus v tomto státě.

A přibývá levicových voličů. Proč? Protože lidem na výběr v tomto státě plném extrémů moc nezbývá. Nacismus v tomto státě podle mne není jenom pár křiklounů oblečených v černých hadrech na demonstracích. Nacismus v tomto státě se dá vystopovat podle mne už i mezi politiky tohoto státu. A to slušně oblečené v obleku. Protože zákon, který dovolí státní instituci jednat s postiženými lidmi zcela bezohledně, kterým toho na obranu už moc nezbývá jak po zdravotní stránce, tak po finanční, je podle mne asociální tudíž nacistický. Útočit na lidi s postiženou páteří, po transplantaci nebo po amputaci končetin, podle mne dokážou jen nízké formy života nebo ti nejtěžší vrazi bez svědomí. Nebo asociální zakomplexovaný politik bez morálky.

Je před volbami, zamyslete se už konečně nad tím, co lidem slibujete a jestli už konečně tento stát začne prosperovat. Protože jestli zase zůstane jen u slibů, tak to tu bude opět směřovat k revoluci. A tentokrát k té pravé. Protože co si budeme povídat, před tou sametovou tady vlastně nikomu nic nechybělo. Největší chybou komunistů podle mne bylo, že nebyly otevřené hranice pro každého. Protože to kdyby bylo, tak by tady k žádnému sametu vůbec nedošlo. Rachtal jsem při sametu za konec a pád socialismu, ale za celou tu dobu od revoluce mně politická scéna nedala jediný důvod volit pravici. A mohli byste začít s nápravou u lidí, kteří na toto experimentování doplatili svým zdravím. A taky nedopustit vstup do sněmovny takovým politickým kreaturám, které dokážou vymyslet tak devastující asociální zákony, po kterých ještě navíc člověk skončí v rukách psychiatra.

A udělejte si sami představu o tom, jaký má tento systém vliv na psychiku obyvatel země, když jedna psychiatrička se soukromou praxí má 1 600 pacientů a každý týden ji navštíví další čtyři v dost vážném stavu. To o zdravé společnosti při součtu psychiatrů v této zemi moc nesvědčí.

Nedávno jsem se dočetl o tom, že neandrtálci nebyli zase až tak primitivní, jak se myslelo. Prý se dokázali postarat o své staré a nemocné. To jsme se proboha dostali v jednadvacátém století až za neandrtálce, že tělesně postižené svými zvrhlými zákony nutíme pracovat až do poslední chvíle. A ti se za svá práva musí soudit.

Nevzpomínám si, že by za "totality" k něčemu podobnému docházelo. Dospěli jsme do doby, kdy statisíce lidí začaly o této české demokracii a kapitalismu dost pochybovat. Hulvátství, arogance, bezohlednost a mnohé další špinavosti, které tu různí politikové a podnikatelé od předání moci předvádí, se nedají snášet donekonečna. Začněte se už konečně chovat tak, aby na vás začal být český národ hrdý. Aby tu začalo sílit vlastenectví a aby se za vás nemusel národ stydět. Tvořte zákony pro lidi a ne proti nim. Zatím tu vládla jen všeobecná devastace. Pracujte tak, aby se jednou při vyslovení vašeho jména na vás vzpomínalo s úctou. Pracujte tak, abyste se za svoji práci nikdy nemuseli stydět a mohli jste se druhým lidem podívat přímo do očí. To se totiž zatím podle mne a podle mnoha jiných lidí ještě od sametové revoluce nikomu z politiků nepovedlo. Přestaňte udržovat mezi lidmi myšlenku, že lépe už bylo, teď že už bude jenom hůř. To by byl opravdu už konec.

To je vše, co jsem vám chtěl a musel napsat.

Vytisknout