Dabing, velmi české specifikum

8. 10. 2013 / Tomáš Vohryzka

Podstata problému je jiná. Pro mnoho diváků je pohodlnější sledovat film v češtině a televize těmto divákům, odkojených plytkými seriály a lidovými pořady typu Kufr, rády vycházejí vstříc. V zájmu vyšší sledovanosti, pochopitelně. Jde o pokleslý nástroj a dívím se, že naše kulturní fronta neprotestuje proti této podbízivosti a vycházení vstříc průměrnému masovému vkusu. Nikde nezaznívají argumenty o zachování originality díla a integritě uměleckého projevu. Ne, přece i ty babičky z vesnice musejí slyšet co říká Belmondo od Krampola a Eddie Murphyho musí tlumočit Jiří Kaiser. A při sledování hudebních filmů přímo trnu, jestli se dabér Michaela Jacksona pustí i do zpěvu. Brr!

Pochopitelně umění jde stranou, když jeho autorem je někdo jiný. A hlavně dabing je pro mnoho herců nikoliv další uměleckou disciplínou, ale dalším, a často nikoliv zanedbatelným, zdrojem příjmu. Při vší úctě k paní Mirce Spáčilové nerozumím obavě z rušení jedné umělecké disciplíny. Dabing je i pro většinu herců, i podle jejich slov, pouze dalším kšeftem.

Jako z jiného světa, či přesněji z jiné doby, pak působí názory, že český dabing, tedy hlas českého herce je dokonce lepší než originální hlasový projev. Kramol je lepší než Belmondo a Filipovský dokonce mnohem lepší než Funes. Uf. Sice už nemáme padesátá léta, ale jde o zářný příklad kombinace české malosti a sebestřednosti zároveň.

Nejsou nakonec ti naši herci celkově lepší než ti zahraniční? Jak typicky české! Napodobit, parodovat vylepšovat. To nám vždycky šlo. Když tak všechno víme a umíme nejlépe, proč tedy rovnou netočíme celé lepší filmy než to dělá například Hollywood? A není třeba i nakonec i ten Fila lepší malíř než Picasso, neměl by jeho obrazy též někdo vylepšit? Že to již přeháním?

Ale vždyť třeba v populární hudbě se to děje běžně. Proč se z našich rádií linou česky nazpívané písně převzaté českými zpěváky? To i čeští zpěváci jsou lepší než ti cizí? Ta naše písnička česká, že.... Hlavní důvod je i tady jiný. Lid to vyžaduje, zvyšuje to poslechovost, dobře se to prodává. Jde o problém pořád z jednoho soudku. Divák se nechce namáhat, nechce přemýšlet ať tedy má co chce.

Jistě, filmy v originálním znění samozřejmě nikoho, sami o sobě, cizí jazyk nenaučí. Ale to snad ani nikdo netvrdí. Ale dohromady s poslechem cizí hudby, čtením knih v originále, možností cestovat do zahraničí vytvářejí prostředí, které k učení cizích jazyků výrazně přispívá. Pamatujete si jak jsme o těchto možnostech snili za totáče....

Dabování pořadů do mateřského jazyka je i dost nestandardní věc. O tom se přesvědčuji znovu a znovu při sledování televize v zahraničí. Upřímně řečeno, jsem v zemích, které jsou jazykově, kulturně a co do velikosti srovnatelné, neviděl žádný dabovaný pořad. V Holandsku, Dánsku či Norsku můžete sledovat většinu pořadů německé, švédské, francouzské či americké provenience. Samozřejmě, jsou prakticky bez výjimky v původním znění s titulky.

Negramotnost byla v českých zemích, pokud vím, odstraněna již dávno. Ve vybavení televizními přístroji jsme světoví a velikost televizních obrazovek často udivuje zahraniční návštěvy. Bohužel, pokud jde o jazykovou gramotnost, nám do světovosti dost chybí. To už si nepamatujeme, jak jsme skandovali, že chceme do Evropy? Není to tak jednoduché, že, a to ani v případě, jako je ten televizně-dabingový, kdy vlastně k té dlouhé cestě do Evropy ani nemusíme zvednout zadek od televize.

Vytisknout