Zaměstnání k ničemu

27. 9. 2013 / Sandra Wain

Práce, kterou dnes povětšinou vykonáváme je skutečně na nic. Je pouze anihilací hmoty a energie. Některým mladým lidem to však začíná nebezpečně myslet.

Odkódování kanceláře, přihlášení k počítači, přihlášení do informačního systému. Nezapomněli jste kódovaným ovladačem zamknout auto na vyhrazeném parkovacím místě? Máte je ještě vůbec placené? Musíme si pamatovat nebo schovávat PINy karet bankovních, kreditních, zákaznických, benzínových a bůhvíjakých. Také jich už máte doma kilo? Nezapomeňte na čísla a PINy telefonů pracovních i privátních, hesla od domácích počítačů, notebooků, trezorů (pokud nějaké máte) a mnoho dalších jiných.

Kdybyste věděli, kolik administrativních a technických překážek musí zdolat policista, než se dostane ke své služební pistoli a jaký má navíc problém k ní sehnat náboje, zatímco zločinec ji má vždy při ruce, nebáli byste se krást.

Všechna pracovně i životně důležitá čísla se musí neustále měnit. Nesmí být nikde viditelně a dostupně napsaná. Všudypřítomný Velký Bratr, zloději a teroristé vše slídí a všechno pořád sledují. Ačkoliv ta čísla máme dobře zašifrovaná a skrytě poznamenaná, v momentě, kdy je potřebujeme, tak je nemůžeme vůbec nikde najít kde. Rovněž ta šifra zašifrovaných dat se někam zrovna ztratila.

Dříve stačilo přendat papír z jednoho šuplíku do druhého, dnes kvůli tomu pracujete půl hodiny v informačním systému a musíte několiktisíckrát kliknout zpocenou myší. Přepsat číslo jednací je závažný problém. Dříve stačila guma a tužka, nebo škrtanec a přepis perem. Dnes se v elektronické poště za několik milionů dostáváte do neřešitelných potíží.

Papír s bezcenným textem, který jste dříve zahodil do koše, se dnes musí nekonečné roky evidovat a archivovat. To až do příští civilizace, která po nás přijde, až nás spláchne konečně velká voda. Když archivační lhůta nějakým omylem vyprší, skartace není nijak jednoduchá. Na každý papír, který zlikvidujete, musíte vytvořit tři další. Ty musíte ovšem evidovat, archivovat a v určené době skartovat. A pak, že u nás nic nejde!

Pokud jedete na služební cestu, nesmíte použít stravenku. Musíte vypsat cestovní účet, jehož stravné převyšuje hodnotu stravenky o 1 korunu. Ručně jste vyplnili cestovní příkaz za několik minut, dnes máte v elektronické podobě nejméně hodinu co dělat, abyste to vyplnili správně. Cesťák se ovšem vyplňuje i v případě, když nemáte nárok na proplacení ničeho. I když nic od zaměstnavatele nechcete. Pořádek musí být, i kdybychom kvůli tomu měli vypustit duši. Nebo právě proto?

Požadavky musíte zaslat, i když nic nepožadujete. Celou pracovní dobu je opravdu co dělat, ačkoliv nikde nic, co by vznikalo, nevidíte. Jenom bojujete s chaosem, tak že jej vytváříte jiným, zatímco oni dělají to samé vám.

Přijdete domů a vlastně musíte provádět tu samou administrativní práci jako v HPP (hlavním pracovním poměru). Správa účtu, účtů, faktur, placení, bydlení, nákupu výrobku a služeb, záruční lhůty, opravy, placení služeb a energií. Jste vlastně ve VPP (vedlejším pracovním poměru), který si však platíte sami ze své mzdy za HPP. Ideální situace několikanásobného okrádání vaší energie, času, života, vědomí.

Nepomohou vám ani televizní Černé ovce, Občanské judo, receptáře. Pokud něco zanedbáte, hrozí vám kruté finanční újmy a trestní postihy. Nevěřili byste, jak si západní společnost v administrativě a byrokracii náramně libuje. A jak důležitě se při tom tváří. Jako by na tom zaměstnávání se smetím a smetištěm stál celý vesmír. A skutečně stojí.

Každý podvod, lež a krádež jsou založené na podprahovém obelhávání. Nejde o peníze, ale o energii. Nejde o hmotu, ale o vědomí. Abyste na to nepřišli, že jste o duši a sílu sprostě podvědomě okrádáni, vaše vědomí musí být zaměstnáváno něčím jiným. Západní společnost již vlastně žádnou přidanou hodnotu nevytváří, ale jenom promrhává. Přidaná hodnota vzniká v Asii a u nás vzniká pouze hodnota záporná, odebraná a ukradená.

A přitom všem, ačkoliv o tom mluvíme, ačkoliv tím trpíme, nechceme uvěřit, že by existoval ještě jiný svět, který nevidíme, a ve kterém se skrytě odehrávají nelítostné a úmorné energetické procesy, zatímco jsme fascinováni papírem a čísly před nosem.

Vytisknout