Má snad vymýšlení pseudoproblémů zakrývat problémy skutečné?

25. 9. 2013 / Aleš Uhlíř

Ve školkách je nucení dětí ke spánku nebo odpočinku na lůžku po obědě nepřípustné, rodiče by si na to měli stěžovat u České školní inspekce, tolik "právní rozbor" a doporučení zástupce Veřejného ochránce práv JUDr. Stanislava Křečka.

Věru skvělé téma pro ombudsmana v Česku. Česká republika je stát, který už dávno rezignoval na spoustu věcí, například na vytváření takových podmínek a zábran, aby lidé nemohli být pro různá i marginální opomenutí, malé dluhy nebo i v účelově vykonstruovaných situacích existenčně likvidováni. Co proti tomu ombudsmanův úřad udělal? Zatím nic, co by bylo znát. Témata a "problémy" si ale dokáže najít. Stanislav Křeček jako poslanec hlasoval pro exekuční zákon v té jeho zvrácené podobě, která lidem přinesla tolik utrpení a nese tak svůj díl odpovědnosti za to, jak se právní řád v Česku odklonil od právních principů platných v západoevropských zemích. Měl by se stydět za to, na čem se podílel a když už ve svém pokročilém věku takovou funkci v ombudsmanově úřadu přijal, snažit se alespoň něco napravit.

Myslel jsem si, že pro zdraví malých dětí je spánek nebo odpočinek po obědě vhodný. I doma se malé děti do určitého věku dávaly po obědě spát. Zde se spíše určitým přístupem vytváří jakýsi umělý problém, který by -- aplikován na jiné pseudoproblémy -- vedl k dalším tématům, která by se dala obdobně "právně" pojmout.

Proč by se neměla respektovat "individuální potřeba" dítěte, které si ve školce odmítne umýt před jídlem ruce, sníst oběd nebo které se nebude chtít doma připravit na vyučování nebo bude odmítat jít večer spát? Takové absurdity by se daly rozvíjet do nekonečna. Nejde přece o to, zda po obědě ve školce spát nebo ne. Jde o přístup a chování učitelek k dětem. Rodiče dětí, které chtějí spát, by si zase mohli stěžovat, že je tam po obědě hluk a jejich děti spát nemohou. Tak přece nelze rozumně uvažovat. Školka je kolektivní zařízení. Pokud by mělo každé dítě ve školce mít úplně ve všem individuální přístup, muselo by mít každé z nich svou učitelku, svou místnost atd....

Škoda, že Česko má úřad Veřejného ochránce práv, který se zabývá i hloupostmi a marasmus kolem opomíjí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 25.9. 2013