Proč už nebudu psát vnitropolitické komentáře

28. 6. 2013 / Karel Dolejší

Velmi dobře chápu, že a proč jsou občané rozhořčeni na nejhorší vládu v dějinách České republiky, totiž vládu Nagyové a Kalouska. Tento kabinet jednoznačně zachovával trend posledních let, kdy každá další následující vláda byla výrazně horší než ta předchozí. Za Nečase měli občané dobrý důvod nostalgicky vzpomínat dokonce i na Topolánka, za Topolánka zase na Paroubka. Bohužel nevidím ani ten nejmenší důvod domnívat se, že se tento dlouhodobý trend právě nyní, tedy vznikem vlády (kamarádů) Miloše Zemana, jakkoliv obrátí. Stejně jako v minulých případech jsou tu jasné lobbistické vazby a dokonce ještě mnohem větší ideologická předpojatost, než kdy v třiadvacetileté minulosti stávajícího politického režimu. Když k tomu připočítám povinnosti Miloše Zemana plnit závazky vůči volebním sponzorům, byl bych myslím blázen, kdybych očekával právě nyní nějaké očištění české politiky.

Jenomže občané tohoto státu v danou chvíli v nadpoloviční většině chtějí věřit právě tomu, že ústavně pochybný Zemanův projekt je onou změnou k lepšímu, na niž tak dlouho čekali. Zatímco jejich praktické zkušenosti s vládou v demisi jsou zcela hmatatelné, jejich politická představivost zatím ani zdaleka nedosahuje možných důsledků toho, co se v této zemi aktuálně děje. Argumentují, že prezident úzkostlivě dodržuje ústavu, ačkoliv od nástupu na Hrad naopak systematicky zakládá struktury zaměřené na ovlivňování oblastí, do kterých jako prezident parlamentní republiky nemá ani v nejmenším co zasahovat, a v současnosti už politicky ovlivňuje i vyšetřování kauz spojených s odstupujícím kabinetem. Domnívají se, že kriminalizací jedné části politické elity se česká politika očistí a stane se lepší. To si ovšem vzhledem k zjevné výběrovosti vyšetřování nemyslím. Domnívám se, že ve výsledku půjde pouze a jedině o nahrazení jedné politické mafie jinou, která navíc zahodí i ty vcelku liberální manýry, na něž jsme si zvykli během 90. let a které dnes zatím pokládáme za samozřejmost. Malým zákuskem před hlavním chodem budiž kauza Putna.

Na každý můj text upozorňující na rizika současného politického vývoje v ČR pravidelně dostávám řadu výrazně agresívních až záměrně urážlivých reakcí a pozoruji, jak zde na pravdivostní hodnotě politických soudů postupně zcela přestává záležet. Čtenáři si zjevně pouze hodlají potvrzovat své apriorní přesvědčení za jakoukoliv cenu, tím hůře pro fakta. Tlak se řadu měsíců stupňuje, aniž bych byl sebeméně přesvědčen o tom, že dalším psaním sebeméně ovlivním něčí přístup k současné situaci alespoň natolik, aby čtenář na chvíli odložil svou zaťatou nenávist a poctivě zvážil alternativní perspektivu. Ostatně k současnému trendu patří i to, že všichni stále více uvažují stejným způsobem.

Než budou výsledky zemanismu zcela nezpochybnitelně hmatatelné, stejně tak jako výsledky několika let působení odstupující vlády, nic se myslím na tomto stavu nezmění. A dost možná ani dlouho potom. Občané tohoto státu byli přece původně zavedeni na scestí zcela neodpovědným projektem ekonomické transformace Václava Klause, ale ještě dávno po naprostém krachu tohoto projektu, téměř celé dvě desítky let, ve své většině neochvějně Václava Klause milovali a s posvátnou úctou naslouchali jeho kázání o zkažené Evropské unii a podvodu s globálním oteplováním. Kdo by si tedy zde mohl myslet, že tentokrát tomu bude jinak? Čím jsou lidé zoufalejší, tím jsou také zpravidla bláhovější.

Dokud Miloš Zeman neopustí funkci českého prezidenta, nebudu už jeho působení nadále žádným způsobem veřejně komentovat. Bylo by to zbytečné, bylo by to kontraproduktivní, byla by to naprostá ztráta času a energie. Pseudonáboženská víra ve spasitele není nikdy přístupna kritice pouhého rozumu. Nejdříve musí dojít k brutální deziluzi ve sféře nejhmatatelnější, byť za ni bude nepochybně zaplacena strašlivá cena.

Ostatně existuje nespočetně mnoho zajímavějších, důležitějších a perspektivnějších předmětů intelektuálního zájmu, než jakým je aktuální český prezident.

Vytisknout